Druhý pohled z 2.10.: K duchovním kořenům Západu

Kde začíná úspěch Západu (nemylme se, navzdory současné bídě jsme i my měli velmi úspěšná období)? Zjevením desatera přikázání? Sokratovými hovory? Sepsáním Aristotelovy Politiky? Ježíšovým kázáním na hoře? Sepsáním Augustinových Vyznání?

Navrhuji vracet se k jinému začátku. Proběhl někdy v druhé polovině 13. století, když františkánský mnich Roger Bacon četl výklad, který z Aristotelovy nauky o esencích vyvodil,  že horká voda musí zamrzat rychleji než studená. Roger Bacon počkal na zimu, vzal dvě nádoby s vodou a vyzkoušel to. To byla ta skutečná morální a intelektuální revoluce! To posunulo svět proti dobám, kdy evropští i arabští mudrci seděli nad Aristotelem (nebo nad jinými spisy), meditovali nad nimi a říkali tomu věda. A Roger Bacon nebyl sám, v jeho době dostávali velmi podobné nápady i mnozí jiní. Tak nějak to viselo ve vzduchu.

To je skutečný začátek Západu! Nejdynamičtější civilizace, která dala světu skutečnou vědu, morální pokrok a možnost života v dostatku a důstojnosti pro všechny lidi. A také to ukazuje, že není tak důležité, co člověk čte, ale jak k tomu přistupuje. Fanatismus nebo kritické myšlení.

Proto také můj kolega z Jungmannovy národní akademie doktor Hejlek učí, že jsme jinou civilizací, než byla ta středověká. Že naše civilizace vyrostla na jejím dědictví, ale je jiná. Civilizace vědy, racionality a optimismu.

Což, mimochodem, otevírá otázku, která civilizace je dnes civilizací vědy, racionality a optimismu. Jestli to náhodou není někde úplně jinde než na Západě.