Druhý pohled z 30.9.: Konec jednoho českého snu
K problémům škodovky připomínám, že jde o podnik, který byl zahraničnímu investorovi předán zcela zdarma. Výměnou za slib, že do té fabriky (už své vlastní) investuje nějaké peníze do nových strojů, což pak stejně nedodržel. Škoda Auto pravidelně dostávala státní dotace a poslala do ciziny stovky miliard korun zisku. Další stovky miliardy vyvedla nezdaněně. Teď se přestává vyplácet a investor do ní není ani korunu. Pochopitelně.
Je pravda, že svým zaměstnancům poskytovala úžasné podmínky. Ale k tomu musíme také dodat, že díky svému monopolnímu postavení v české ekonomice přenášela náklady na dodavatele. Fakticky probíhalo (a probíhá) přerozdělování od zaměstnanců dodavatelů k zaměstnancům škodovky. Proto ty velkorysé odměny ve škodovce a o to horší platy jinde.
Připomínám také, že nešlo o nějakou výjimečnou zlodějinu. Škoda Auto bývá uváděna jako typický příklad nesmírně úspěšné privatizace do zahraničních rukou. Jak to asi vypadá v těch případech, které jsou označovány za zpackané?
A teď se třeseme strachy, aby nám zůstala aspoň tohle.
Hroutí se tak sen, který jsme snili od 90. let. A sice, že když vezmeme banky a fabriky, a zadarmo je předáme cizím korporacím (nebo jim k tomu ještě dáme kus svých úspor, jako odměnu, že si to vezmou), tak nás tam potom zaměstnají, dají nám skvělé platy, budou s námi vlídně zacházet, zaplatí nám drahé vzdělávání, naučí nás zacházet se nejpokročilejšími technologiemi… zkrátka, že o nás budou otcovsky pečovat. Dívali jsme se na zaměstnance západoněmeckých firem 80. let a říkali si: Takhle se taky budeme mít.
A zahraniční investoři nás v té iluzi rádi utvrdili. Stejně tak liberální ekonomové a teoretici nulového státu nám tvrdili, že k tomu přirozeně směřuje tržní řád.
Neuvědomili jsme si, že:
- v tom Západním Německu to fungovalo v rámci národního státu
- v Západním Německu bylo velice přísné sociální zákonodárství, aktivní stát a silné odbory
- byla to spíše minulost. V té doby se to už v Německu hroutilo.
Nemá smysl se vracet se k tomu, proč jsme byli tak hloupí. Zajímavější otázka zní, čím to nahradit.
Mimochodem, když je fabrika před kolapsem, normálním řešením by mělo být její zestátnění (pochopitelně bez platby vlastníkům a bez přebírání jejich dluhů). Krizoví manažeři by ji měli zachránit aspoň na čas, sehnat nějakou náhradní výrobu, udržet pracovní místa, případně zakázky pro místní firmičky. To se mělo stát i v případě Liberty. To je ale úplně mimo myšlenkový horizont nejen současné vlády, ale celé politické třídy.
Připomínám, že od zítřka uvidí některé takové glosy jen odběratelé Plné verze Hamplova druhého pohledu. A ještě něco navíc. Volně přístupná ořezaná verze bude taková, jak naznačuje název. Plnou verzi si můžete objednat tady a nestojí víc než 18 korun měsíčně.
