Druhý pohled z 23.9.: O leadershipu
Vykoukla na mě pozvánka na konferenci „leadership“, tedy o vůdcovství. Procházím seznam řečníků a všechny je něco spojuje – korporátní úředníčci bez barvy, chuti a zápachu, kteří se v životě neodvážili mít na něco vlastní názor. Dnes by toho jejich pečlivě vycvičené mozky nebyly schopny, ani kdyby chtěli. Jen pochlebování nadřízeným, případně médiím. Kdybychom v téhle republice hledali lidi, kteří projevili nejméně vůdcovských schopností, možná by to byli právě oni. Stranou nechávám jediného – šéfa skupiny brněnských barmanů, kterém nevím vůbec nic.
Na té konferenci bude sedět stovka dalších korporátních úředníčků, zatím na nižších postaveních, kteří to budou horlivě poslouchat a nacvičovat správné vůdčí schopnosti…asi jako školní holčička, když si nechá od paní učitelky zkontrolovat, jestli je správná rebelka. A pak tam budou další lidé, které to absolutně nebude zajímat a budou se těm ostatním snažit něco prodat.
Dokážete si představit, že by Winston Churchill, Charles de Gaulle nebo Stalin mluvili na konferencích o leadershipu? Pokládali by to za bláznivé. Nemluvilo se o tom, protože se to pokládalo za samozřejmou součást toho, že chce člověk něčeho dosáhnout – vyhrát válku, vybudovat národní průmysl, zavést elektřinu do každé vesnice atd. – musí ostatní přesvědčit, aby následovali jeho vizi. Konference tehdy probíhaly, ale byly o tématech, ne o charakterových vlastnostech.
Jenže co s vůdcovstvím ve světě, kde největším možným cílem je pronést skvělou prezentaci nebo zvýšit ziskovost o 3,6%? Všimněte si, že i ti lidé, kteří nějaký skutečný cíl mají (třeba zničit Rusko) ho neprosazují tím, že by mluvili o své vizi a získávali ostatní, nýbrž intrikami.
Celá ta taškařice kolem leadershipu je ve skutečnosti jen povinnou součástí fungování byrokratického aparátu. Správné kolečko ve stroji musí řešit vůdcovství. Všimněte si, že nejde o to něco dosáhnout, jde o to předvádět, že toho dosahuji správně.
Máloco tak dobře ukazuje poměry panující uvnitř té sociální vrstvy. Ne snad, že by ti lidé byli hloupí a neschopní. Mnozí z nich jsou vysoce inteligentní a zvládli by i velmi obtížné úkoly, kdyby dostali čas se adaptovat. Ale všechno je zaměřené na předstírání, na předstírání a zase jen na předstírání. Po celý jejich profesionální život jim to fungovalo. Jenže se ukazuje, že to má meze. Zatím to nefunguje jenom chudákům nahnaným na východní frontu a nefunguje to lidem vyhozeným z fabrik zavřených kvůli green dealu. Jenže ono to bude postupovat. I do těch vrstev, kde předstírání zatím funguje.
Připomínám, že zbývá už jenom sedm dnů na předplacení Plné verze Hamplova druhého pohledu, což můžete udělat tady. Pak bude k dispozici jen plná verze a ořezaná verze.
