Druhý pohled z 20.9.: O radosti z poznávání

K dotazům, co momentálně studuju. Zaplatil jsem si půlroční online kurz neuroanatomie na univerzitě v Chicagu. Nově se tomu vznešeně říká neurověda. Je to překvapivě levné.

Když člověk hledá odpovědi na otázky ze sociologie a sociální psychologie, dostane se k tomu, že potřebuje hlouběji rozumět některým věcem z psychologie. K psychologii jako oboru mám dlouhodobě hlubokou nedůvěru, nicméně před časem jsem objevil seligmanovskou psychologii, která nabízí úplně jiný přístup. A když se zavrtáte do Seligmana a Kahnemana, zjistíte, že vám chybí medicínské znalosti o mozku.

Podobný postup bych doporučil všem dospělým. Když chcete něco studovat, začněte od otázky, která vás zajímá, a postupujte k základům. Když začnete od základů, nejspíš toho brzy necháte a vlastně jen ztratíte čas.

A jestli se má člověk učit pořád? No samozřejmě! Jestli nejsem moudřejší, než jsem byl před dvěma lety, tak to byly dva roky ztracené. O to přece jde, abychom stárli do moudrosti. A znalosti nepředstavují veškerou životní moudrost, ale těžko najdete opravdu moudrého člověka bez znalostí. Soustavné studium formuje mozek úplně jinak než setrvání na místě.

Lidé do padesáti zpravidla studují pro vydělávání peněz, lidé nad 50 mohou studovat pro životní moudrost. Mimochodem, je silná korelace mezi chutí studovat a životní spokojeností (směr příčinnosti neznáme). Tak nebo onak, je studium něco, co kdysi patřilo k přepychovému životu, dnes je to dostupné všem a nejspíš to nezmizí ani s chudnutím populace.