Druhý pohled z 29. 8.: O porozumění politickým režimům

V podstatě všechny komentáře k posledním událostem v Anglii kritizují, že britské elity okázale aplikují jiná pravidla na bílou pracující třídu a jiná pravidla na migranty. Tuhle kritiku najdeme i u špičkových analytiků píšících z nejrůznějších pozic od Petra Druláka nebo Gregory Hooda.

Přesto mám za to, že je to fundamentálně chybné. Současný politický režim je přece založen na tom, že pro každou skupinu platí jiná pravidla! Veškerý politický a ekonomický život obyvatel současného Západu se odvíjí právě od toho.

K rozptýlení toho nedorozumění je podstatné pochopit, jak současné politické systémy fungují.

Za prvé. Lidé žijí v systému, který má určitá pravidla. Drtivá většina z nich ta pravidla intuitivně zná a je schopna podle nich jednat. Výzkumy například ukazují, že většina obyvatel zemí EU dobře chápe, že svoboda projevu je velmi omezená. Stejně tak si uvědomují, že kritika islámu je nepřípustná.

Za druhé. Zároveň ale nebyly formálně zrušeny dokumenty staré desítky nebo stovky let, které popisují předchozí politické systém a ve kterých se mluví o svobodě projevu, demokracii a podobných historických záležitostech.

Za třetí. Zároveň existuje povinnost tvrdit, že ty staré dokumenty pořád ještě platí.

Za čtvrté. Chování podle těch starých dokumentů je přísně zakázáno.

Samozřejmě to nefunguje zdaleka tak hladce jako ty systémy, kde se otevřeně vyhlašují skutečná pravidla. Ale je to důsledek zbabělosti, kdy jen málokdo má odvahu říct, co jde. Přitom by to nebylo tak těžké. Kdyby britská vláda vydala dekret, že se ruší občanská práva všech bělochů s ročním příjmem pod 100 tisíc liber ročně, žádnou revoluci by to nevyvolalo. Všichni stejně vědí, že to tak je. Ještě, že u nás máme pravdomluvného Foltýna.