Druhý pohled z 19.8.: O evoluci a inteligentním designu

Žijeme v době, kdy v normální vědě jednoznačně převládá představa, že život – včetně lidského těla – je výsledkem působení souboru mechanismů, které se nazývají evolucí. Původní Darwinova představa o evolučním mechanismu byla nahrazena pokročilejšími, nicméně pořád jde o mechanismy podobné fyzikálním zákonům.  Proti tomu stojí pohled „inteligentního designu“, který vychází z předpokladu, že Bůh, Prozřetelnost nebo třeba jakési vesmírné vědomí mělo na začátku určitý záměr, k čemu chce dojít. Tedy jak má vypadat a fungovat lidské tělo, jak mají fungovat těla jiných tvorů, jaké mají vztahy mezi nimi, jak mají fungovat ekosystému atd. Evoluce je pak vlastně jen mechanismem, který byl využit k realizaci tohoto plánu.

Čtu představitele inteligentního designu rád kvůli jejich práci s logikou. Kvůli jejich důslednosti a nemilosrdnosti, s jakou hledají sebemenší skulinky v obecně akceptovaných teoriích. Dělají skvělou práci a zvyšují úroveň diskuze a myšlení.

Nicméně v posledních měsících jsem byl nucen studovat některé detailně medicínské věci, co jak funguje v lidské těle (resp. v nervové soustavě) a je úplně jasné, že tohle nemůže být práce inteligentního konstruktéra. I průměrný konstruktér by dokázal realizovat stejné funkce jednodušeji a s menší zranitelností vůči chybám. Není to dokonalé. Je to náhodně poslepované.

Což nemůže být argumentem proti náboženské víře. Ta je otázkou toho, jaký smysl přikládáme svým vjemům a jak rozumíme světu kolem sebe. Ale teorie inteligentního designu je udržitelná pouze v případě, že o tom vlastním designu nevíme téměř nic.