Druhý pohled z 2.8.: O binárních emocích

Podruhé k té trapné záležitosti, kdy na olympiádě proti sobě vpustili do ringu ženskou a chlapa (respektive ženskou a zrůdu, abych byl úplně přesný). Konzervativní bublina je naštvaná. Pochopitelně. Jenže ona je naštvaná taky liberální bublina. A jak! Útok na práva translidí! Bigoti už jdou tak daleko, že útočí na biologické ženy!

Když procházíte twitterové účty pražské kavárny, zarazí vás neschopnost odměřovat emoce. Kdyby došlo k pogromu, konzervativní komando vtrhlo do bytu chlapa, co si v soukromí bere ženské šaty, a jeho zohavenou mrtvolu vláčelo ulicemi, byli by vyděšení a naštvaní víc? Pravděpodobně ne. Znají jenom jeden stupeň naštvanosti. Počítavé jednička nebo nula.

Totéž vidíme ve vztahu k válce. To, že lidé někde na Donbase by mohli být ponecháni na pokoji, aby si žili po svém, vyvolává stejně negativní emoce, jaké by vyvolaly statisíce hlav napíchnutých na kůly. Jednička nebo nula.

A abych nebyl jednostranný. Několikaměsíční omezení pro lidi, kteří během epidemie odmítli očkování, vyvolává stejné emoce jako doživotní internace.

Je pochopitelné, že nás média do takového postoje tlačí. Potřebují pořád znovu a znovu vybuzené emoce, protože každý den potřebují počty kliknutí a sdílení. Ale je důležité si udržovat odstup. Kvůli zachování zdravého rozumu i kvůli ochraně vlastního zdraví.