Druhý pohled z 2.8.: O smyslu sportovního zápolení
Sport je zajímavý tehdy, když soutěží srovnatelní lidé (nebo souměřitelní, jak by napsal profesor Keller). Tehdy cítíme napětí, protože není jisté, jak to dopadne. Souboj svalů, vůlí a úsilí. Nikdo se nebude dívat na to, jak obr zatlouká do země trpaslíka nebo jak Real Madrid porazí místní amatéry poměrem 70:0.
Ostatně, známe to od dětství. Už někdy v deseti letech jsme slyšeli „nemůžeš závodit s těmihle, protože jsi moc rychlý. To by nemělo cenu.“ Nemůžeš se s někým prát, protože je moc malý. A tak dále.
Proto závodí zvlášť muži a ženy, proto jsou seniorské závody a proto jsou různé váhové kategorie.
I kdyby ten chlap, který zmlátil italskou boxerku Cariniovou, odpovídal nějaké formální definici ženy, popírá to základní smysl sportu. To na ni mohli taky vypustit medvědici. I to jsme už v evropských dějinách měli.
A zase narážíme na celkový trend procházející celou společností. Manažeři bank nejsou posuzováni podle ziskovosti, ale podle toho, jestli jsou jejich půjčky dost bezuhlíkové. Sportovní akce nejsou posuzovány podle atraktivity zápasů, ale podle politické korektnosti. A dokonce i vojenská tažení jsou hodnocena podle toho, kolik vznikne novinových titulků, nikoliv podle dění na bojišti.
Celé je to součástí procesu, kdy je finanční moc proměňována v moc politickou a pak zase naopak. Jenže je mezikrok destruktivní. Nejen pro ty, kdo jsou do toho zapojeni, ale pro celé národy a civilizační okruh.
Červencová hitparáda
Děkuji všem, kdo v červenci nakoupili na Českém vlasteneckém knihkupectví nebo mi poslali pár korun na transparentní účet. Umožňuje to udržovat tento web v provozu a vytvářet každodenní texty.
Pořadí podle počtu prodaných knih vypadá takto:
2. Miroslav Houška: Kalich a půlměsíc
3. Petr Hampl: Cesta z nevolnictví
