Druhý pohled z 1.8.: O Putinovi a pravdě
Jeden z úplných základů logiky spočívá v tom, že pokud se nějaké pravidlo ukáže jako chybné, tak to pravidlo nesmí být použito už nikdy. Nikdy!
Proč zdůrazňuji takovou samozřejmost? Protože na ni teď dochází v souvislosti s pražským vystoupením praporu Azov.
Nikdo nemůže zpochybnit, že členové praporu Azov projevili obrovskou statečnost v boji. Ale nikdo nemůže ani zpochybnit, že se mají rádi hákové kříže a otevřeně se hlásí k Adolfu Hitlerovi a jeho metodě vyvražďování „nižších ras.“ Tedy prekérní situace, jejíž řešení spočívá v následující logické figuře.
- Nemůžeme zpochybnit, že se jedná o nacisty v původním smyslu toho slova. Jako by z hrobu vstaly esesácké eskadry smrti.
- Víme, ale, že to o nich říká ruská propaganda.
- Jestliže to o nich říká ruská propaganda, tak máme povinnost předstírat, že to není pravda (i když víme, že to pravda je).
Europoslankyně Gregorová (ano, ta, která má mozek podle všeho poškozený dlouhodobým používáním drog) k tomu přidává ještě výkřiky o „proruské špíně“, ale to je technický detail.
Je-li to přijatelná logická figura, pak můžeme pokračovat.
- Ruské oficiální instituce tvrdí, že země je kulatá. Od té chvíle je přípustné pouze tvrzení, že placatá nebo hranatá.
- Rusové oficiální instituce doporučují čistit si zuby každý den. Máme tedy povinnost být proti čištění zubů, jinak jsme „proruská špína“.
- A ruské školy učí, že dvě a dvě rovná se čtyři. Jsme tedy povinni dosáhnout jiného výsledku
A tak dále.
Jenže jak může dopadnout válka, kterou plánují lidé s tímhle přístupem k realitě? Stačí se podívat na Ukrajinu. Kdo by chtěl bojovat ve válce, kterou takoví lidé řídí?