Druhý pohled z 15.7.: Statečnost a odvaha proti válce
Názorně jsme viděli, jak nepatrná náhoda může rozhodnout o osudu celých civilizací. Stačilo, aby jedna kulka letěla o pět centimetrů napravo, Donald Trump by byl po smrti a nic by nestálo v cestě skupině lidí, pro které je jaderná apokalypsa menším zlem než, že by Rusové unikli trestu (ať už ho zasluhují nebo ne).
Jenže kulka o pár centimetrů napravo neletěla a Trump posílil. Nevíme, kolik voličů tím získá. Jeho příznivci ho nepokládali za zbabělého ani předtím a jeho odpůrci mu zazlívali úplně jiné věci než malou bojovnost. Mnohem podstatnější ale je očekávání. Jakmile vznikne pocit, že ta událost Trumpa posílila, nebude žádný silnější kandidát chtít na Bidenovo místo. Sníží se ochota pracovat v kampani. Sníží se ochota dávat peníze. Trumpa už může zastavit jenom nějaká obrovská chyba. Čímž není řečeno, že ji neudělá.
Není ale všechno jenom dílo náhody. Není náhoda, že Donald Trump prokázal neuvěřitelnou statečnost. V situaci, kterou nemohl mít nacvičenou. Zatímco mnoho jiných by se zhroutilo (vzpomeňte si na hysterické reakce českých liberálních politiků, když dostanou nepřátelský e-mail), Trumpovou přirozenou instinktivní reakcí je chuť bojovat. Ikonickou fotografii se zaťatou paží a vlajkou v pozadí si lidé budou prohlížet ještě po generacích.
Mimochodem, jsme svědky zajímavého paradoxu, kdy stateční lidé vystupují proti válce a zbabělí ubožáci volají po bojích bez konce (přičemž nepřichází v úvahu, že by se jich měli účastnit oni sami).
Marine a její deep-state
Marine LePenová se nechala až neuvěřitelně snadno přehrát Macronem, nicméně zůstává významnou francouzskou političkou a není vyloučeno, že nakonec její čas přece jen přijde.
Zajímavé je přiznání, že i ona má svůj deep-state, tedy kruh velmi bohatých a velmi mocných lidí (jde o dvě rozdílné skupiny), kteří jsou v neformálním kontaktu, kteří ji tiše podporují. Někdo by snad řekl, že je stejně jenom hra elit, ale pro nás obyčejné lidi je obrovský rozdíl, jaká je elita momentálně u moci. Rozdíl v cenách jídla, v cenách energií, v úrovni školství, sociálních programech, kvalitě pracovních míst a samozřejmě míře bezpečí.
