Druhý pohled z 21.6.: O post-komunistickém štěstí
Americký psycholog Martin Seligman sebral statistické údaje o tom, jak se kde lidé cítí šťastni a jak jsou spokojeni se svými životy. Vyplývá z nich, že mezi lety 1981 a 2007 se subjektivní situace lidí ve většině zemí světa zlepšila. Prostě lidé se cítili lépe a byli o něco spokojenější se svými životy. Co je samozřejmě skvělé. Pouze v šesti zemích to bylo naopak. Všechny ve východní Evropě! Jinými slovy, kromě velkých katastrof a válek nepřineslo tolik lidského neštěstí jako pád komunismu. Divné, co? Já osobně jsem tu dobu prožíval velice pozitivně. Ale byl jsem pražský vysokoškolák, který ve třiceti let vydělával pětinásobek průměrné mzdy nebo tak nějak. A jiní to zřejmě viděli jinak. A těch jiných bylo mnohem víc.
Škoda, že nemáme srovnatelné údaje z doby nástupu komunistických režimů. Rozhodně to ale dává za pravdu skeptikům, kteří upozorňují, že „spor mezi komunismem a svobodou“ je jenom malou částí toho příběhu.
O zápase bez pravidel
Moje odpověď do ankety Časopisu Argument:
Už klasikové sociologie konfliktu si všimli, že to, co dnes nazýváme občanskou společností, vede k vyhrocování konfliktů a ke zvyšování jejich násilnosti. U mnoha běžných nesrovnalostí se snadno stane, že vzniknou zájmové skupiny podporující jedno či druhé stanovisko, tyto skupiny mobilizují příznivce, zvyšují emotivnost a často přeměňují banální konflikty zájmů v neřešitelné konflikty morálních principů.
V takto vymezeném prostředí probíhá třídní konflikt, ve kterém jedna strana se cítí mít tak drtivou převahu, že ztratila zájem na dodržování jakýchkoliv pravidel. A není nikoho, kdo ji mohl k dodržování pravidel přinutit. Jsme pro cenzuru, protože vy nikdy nebudeme mít sílu cenzurovat nás. Jsme pro narušování mítinků soupeře, protože vy nikdy nebudete mít sílu narušovat naše mítinky. Jsme pro politické procesy, protože vy nikdy nebudete schopní vést politické procesy proti nám. Jsme pro vraždy politiků, protože nás se to nikdy týkat nebude. Z dějin ovšem víme, že žádná taková situace netrvá věčně.
