Glosy za květen 2024
Ke světovému dni obezity (31. 5. 2024)
Všechno nejlepší ke světovému dni obezity! Já se svým metrákem mezi oslavence zcela jistě patřím, ale to nic nemění na tom, že je to celé ukrutná pitomost.
Někdo preferuje to a někdo zase ono. Módní vlny přicházejí a odcházejí. Někomu vadí kila navíc na zdraví a někomu ne. Nicméně není žádná silná statistická evidence, že by lidé s nadváhou byli nemocnější. Až na nadváhu zcela morbidní.
Kromě toho se každých pár let mění norma, co už je obezita, a přibývá aktivistů za domněle zdravý životní styl. Jako bychom neměli dost skutečných problémů.
O svobodě jako politickém programu (31. 5. 2024)
Všimli jste si, kolik politických hodnot a hesel bezmyšlenkovitě opakujeme po nějakých předchůdcích? A všimli jste si, že ta hesla v nás vyvolávají vznešený pocit prostě proto, že to jsou hesla naší strany? Skutečný obsah dávno ztratila.
Třeba svoboda jako politický slogan či bod politického programu. To má smysl tam, kdy jsou povolována nějaká náboženská vyznání, do té doby zakázaná. Nebo to má smysl tam, kde je rušena instituce nevolnictví a lidé mají reálnou možnost uživit se jinde než na panském nebo v panských fabrikách.
Nicméně v naprosté většině historických situací nic takového není. Vlády jednají rozumně nebo nerozumně. Ze státních i soukromých aktivit mají prospěch někdy ti, někdy oni. Ale není to otázka svobody.
Nakonec to dostalo tu podobu, že podle výrazem „svoboda“ se rozumí korporátní zisky. A za tím je nesmírně komplikovaná teorie, že když BlackRock zvýší zisky, je to tím, že miliony spotřebitelů si mohou svobodně vybrat produkty firem vlastněných BlackRockem, takže jejich zisk je vlastně měříkem naší svobody. Samozřejmě to je kolosální nesmysl, nicméně lidé pronášející ta slova cítí podobnou vznešenost, jakou cítí jiní, když volají po jaderné válce nebo jiní, když zachraňují svět před očkováním.
A za tím je svět, kde se zoufalí korporátní úředníčci hrbí před o něco vyššími korporátními úředníčky a děsí se, že nedosáhnou naplánovaného zvýšení zisku. Se svobodou to nemá nic společného.
O kulturní dominanci Západu (30. 5. 2024)
Kultura je prý jednou z nejsilnějších zbraní Západu (respektive USA). Prý pořád ještě dokážou vytvářet uhrančivá díla a poskytovat vzory, které chce napodobovat celý svět. Opravdu? Opravdu jsou západní kreativci lepší? Není to náhodou tak, že Západ prostě jen ovládá distribuční kanály a že do svých netflixů a youtubů nepustí konkurenci?
Obávám se, že tak jako jsou sečteny dny západní dominance v platebních systémech, jsou sečteny i dny západní dominance v kultuře. V jiných částech světa to už asi vědí, protože mají srovnání. My to nevíme, protože se k ruské, čínské nebo jiné nezápadní tvorbě prostě nedostaneme.
O zbytečném politickém konfliktu (30. 5. 2024)
Jeden solidní a spolehlivý člověk mi přeposlal grafiku Kateřiny Konečné, která obsahovala dost hnusné osobní útoky proti Ivanu Davidovi a Hynka Blaška. Sepsal jsem k tomu otrávený a vyčítavý komentář, ale poté jsem si uvědomil – mohu si být jistý, že ta grafika opravdu vyšla ze štábu Kateřiny Konečné? Chvíli jsem hledal a nejspíš to je podvod. Někdo prostě chtěl rozeštvat lidi. I můj solidní zdroj se nechal zmást.
Musím se tedy omluvit aspoň v duchu. Nicméně jeden podstatný poznatek o současném politickém dění by neměl zapadnout. SPD a Stačilo! nebojují proti Fialově partě. Vedou boj proti sobě navzájem. Stačilo! přetahuje voliče SPD, SPD přetahuje voliče Stačilo! Na celkovou politickou situaci to nebude mít nejmenší vliv.
Potřebovali bychom spíše opozici, která řeší, jak něco opravdu prosadit (což vyžaduje diplomatické vyjednávání, kompromisy atd.) a opozici, která investuje do budování silných a efektivních organizací.
O mladých ředitelkách a premiérkách (29. 5. 2024)
Život se prodlužuje, stárne se pomaleji a také se dospívá pomaleji. Žijeme ve světě, kde mentalita dvacetiletých odpovídá dřívějším dvanáctiletým, třicetiletých dřívějším dvacetiletým a čtyřicátníků tak sedmdvadvacetiletým.
Když tedy vidíme dvacetileté fanatiky, musíme si uvědomit, že jsou v mentálním stádiu odpovídajícím dřívějšímu druhému stupni základní školy. Kdyby někdo řekněme v roce 1985 nahustil do dvanáctiletých pár sloganů a vyslal je do boje o lepší svět, jak by to asi dopadlo? A není to úplně nová věc, možná si z dějepisu vzpomenete na křížovou výpravu dětí.
Zajímavější otázka zní, proč jsou třicátníkům svěřovány funkce v managementech podniků, vedení politických stran nebo dokonce funkce skandinávských a pobaltských premiérek. No přece proto, že žijeme v éře, kdy se po lidech na takových pozicích nechce, aby něčemu rozuměli. Nechce se po nich, aby vyřešili nějaký problém. Nechce se po nich, aby dokázali zvažovat rizika. Nechce se po nich odpovědnost. Chce se po nich nadšení a naivita.
Připomínám, že jako jeden z prvních tuto praxi „kindermanagementů“ začal prosazovat Petr Kellner. Podnik bez podnikové kultury, paměti a zvyklostí se totiž snadněji prodává. A nový majitel ho může stejně snadno prodat dál.
Zvláště bizardní pak je kombinace těchto mateřských školek s vládou gerontů trpících stařeckou demencí.
Nápadný půvab džihádistických masakrů(29. 5. 2024)
Džihádisté vyhráli další bitvu proti Západu. Dosáhli toho, že podřezávání židovských dětí a upalování židovek zaživa je pokládáno za hrdinství, za skvělou věc. A když Židé, tak jacíkoliv jiní nevěřící. V muslimském světě to tak viděli odjakživa, minimálně od doby, kdy byla sepsána současná verze Koránu. Ale na Západě nikoliv. Ještě před pěti lety apologetové islámu tvrdili, že se to neděje. Nebo aspoň, že to dělají jen vyšinuté úchylné skupiny. Teď se k tomu hlásí.
Hlásí se k tomu radikální studenti s vlajkami Hamásu. Hlásí se k tomu intelektuálové, umělci a politici. Americká židovská komunita. Konzervativní levice. Dokonce i někteří moji kolegové z Jungmannovy národní akademie, kterých si jinak nesmírně vážím. Profesionální feministky nemají nejmenší problém se znásilňováním a mučením, pokud jsou oběťmi nevěřící.
Trestná výprava do Gazy jednou skončí a Izraelci (společně se svými dočasnými arabskými spojenci) možná dosáhnou toho, že Hamás už nebude v Gaze vládnout. Ale ten posun v západním myšlení už zůstane.
Magnáti a národ (28. 5. 2024)
Mezi tím, co Orbán v Maďarsku zavedl jsou na jedné straně široké státní zásahy do ekonomiky, včetně cenových regulací, ale na druhé straně umožnil podnikům, aby zaměstnancům ukládaly více přesčasů. Nevyvolalo to žádný významnější odpor, pracující vrstvy jsou nadále oporou tamního režimu. Samozřejmě, že to některým lidem připadá trochu nespravedlivé (proč mám pracovat víc hodin, aby nějaký magnát mohl hromadit miliardy), ale nevnímají to zdaleka tak katastrofálně, jako kdyby se dřeli pro centrálu v nějaké vzdálené zemi. Zejména když ta centrála tlačí do jejich země likvidaci národa, kastrace dětí, povinné vegetariánství, zákaz stavby levných bytů a další ničemnosti. Vědí, že i ten magnát je nakonec součástí systému, který je na jejich straně. Že je příslušníkem stejného národa. Někdo vydělá více, někdo méně, ale všichni si pomůžou. To je něco principiálně jiného než globalizovaný trh.
Vlastně je to solidarita na dvě strany. Magnáti brání svůj národ. Národ svým magnátům pomáhá budovat jejich impéria. Kéž by to tak fungovalo i v českém prostředí.
O úbytku obyvatel (28. 5. 2024)
Mezi lety 1350 a 1450 klesl počet obyvatel Evropy na méně než polovinu.
Řada oblastí se téměř vylidnila tak, že pole ležela ladem. Neměl je kdo obdělávat. Jaký to mělo důsledek? Rolníci najednou byli vzácní a začalo se s nimi zacházet mnohem lépe. Snižovaly se jim povinnosti, občas dostávali nějaká nová práva. A taky to obrovsky podnítilo technologické inovace. Řada nových nástrojů. Někteří historikové o malé průmyslové revoluci.
Úbytek obyvatel nemusí vadit. Ovšem za předpokladu, že vám fungují hranice. Pokud hranice nefungují, potřebujete aspoň šest dětí na rodinu. A to se dostáváme k nějakému úplně jinému společenskému modelu.
Smrtelně nebezpeční břídilové (27. 5. 2024)
Korporace Facebook (Meta) zametá stopy po pokusu o vraždu slovenského premiéra. Dosud jsem to nezmiňoval, protože to vypadalo příliš absurdně. Nicméně potvrdila to sama korporace. Byl vrah členem nějakého širšího spiknutí? Byl v kontaktu s nějakou celebritou slovenské sorosovské scény? Nebo ho motivovali přímo Američané? Nejspíš se to nikdy nedozvíme a zbydou jen dohady. Je ale téměř nemožné, že by k zametání stop mohlo dojít bez vědomí amerických bezpečnostních agentur. Zkrátka, Američané jsou v tom nějak namočeni. To nemusí nutně znamenat, že nitky vedou až k prezidentu Bidenovi. Mocenské vztahy uvnitř amerických elit jsou komplikované. Může se jednat o akci jedné skupiny, o které ty ostatní třeba ani nevědí.
Nicméně to úplně nejzajímavější v tomto kontextu je, že Robert Fico atentát přežil a že jeho skupina drží moc minimálně tak pevně jako předtím. Ti břídilové už nedokážou ani vybrat vraha, aby se trefil. Mezitím se Gruzie ubránila pokusu o barevnou revoluci. Asi desátý neúspěšný pokus v řadě.
Jenže ta neschopnost a břídilství má i odvrácenou tvář, nesmírně nebezpečnou. Tak, jako se několik let pokoušeli zahnat Rusko do kouta a přimět ho k otevřenému válečnému střetu (což se nakonec podařilo), teď se snaží velmi podobným způsobem dosáhnout jaderného konfliktu. Útoky na „zahorizontální radary“ nemají nic společného s válkou na Ukrajině. Leda to, že válka na Ukrajině vytváří mediální krytí.
Západní elity už neohrožují jen vlastní civilizační okruh. Začínají ohrožovat celý svět.
O válce žen (27. 5. 2024)
V delším rozhovorem s Antonínem Dolákem se mimo jiné vracíme ke starším vlnám feminismu. Upozorňuji v něm, že feminismus nikdy nebyl válkou žen proti mužům, nýbrž válkou jedněch žen proti jiným ženám. Není náhodou, že se zrodil v 19. století, což je doba, kterou americký sociolog Peter L. Berger označuje za „věk vlády žen.“ Na jedné straně bojovnice za „osvobození ženy“, na druhé straně bojovnice za mravnost, řád a tradiční rodinu (rozuměj buržoazní rodinu). V obou případech bojovné ženy z celkem blahobytných vyšších vrstev.
Ekonomie? To nestojí za pozornost (26. 5. 2024)
V rozhovoru s Tomášem Doleželem začínáme u současných ekonomických problémů a možností jejich řešení, ale rychle se dostáváme k vážnějšímu tématu. Neexistuje disciplína, která by se zabývala národním hospodářstvím, jeho vývojem a zákonitostmi. Politické rozhodování se pak nemůže opírat o znalost problematiky (i kdyby o to politik náhodou stál).
Národohospodářské fakulty, výzkumné ústavy i média byla ovládnuta liberální ekonomií, která přesně odpovídá staré marxovské definici ideologie jakožto „falešného vědomí“. Smyslem liberální ekonomie je zastřít lidem skutečné poměry a přimět je, aby podporovali opatření, která jsou pro ně zoufale nevýhodná. Zkrátka, místo pravdy jim dávat „víru a naději“ (citát Lukáše Kovandy). A když vás přestane zajímat skutečnost, velice rychle degeneruje i schopnost používat solidní výzkumné metody.
Existují ostrůvky skutečné analýzy. Třeba skupina kolem Ilony Švihlíkové a Tomáš Doležal vysoce oceňuje i analytiky pracující pro odborové centrály. A ti všichni jsou mimo hlavní proud, s minimálním vlivem na skutečné rozhodování.
Nejspíš bude zapotřebí tu disciplínu vystavět úplně znova.
O zprávách z ukrajinského bojiště (26. 5. 2024)
Big Serge publikoval další analytický text o vývoji na ukrajinském bojišti. To, co by mohlo vypadat jako ruská ofenzíva, podle Big Serge žádnou ofenzivou není. Rusové se prostě přeskupili tak, aby ukrajinské jednotky NATO byly nuceny přisouvat další a další posily do oblastí, kde je Rusové mohou poměrně snadno ničit. Přicházejí tak o poslední cenné jednotky a znemožňuje jim to vytvářet nové útvary, protože cokoliv seženou (lidi i techniku), musí okamžitě posílat do oblastí s dramatickou palebnou převahou Ruska. Nadále se tedy jedná o opotřebovávací válku, tvrdí Big Serge.
Připomínám, že tak děje v situaci, kdy Ukrajinci nejen docházejí, ale taky odmítají bojovat. Ukrajinské velení zatím neví, jak organizovat výcvik tak, aby vojáci během výcviku nezdrhli. Denně přicházejí zprávy o dobrovolném přechodu do zajetí (tenhle týden i s tankem) a o dramatických přechodech hranic, které se nijak neliší od útěků z komunistického Československa.
A další postřeh Big Serga. Něco z toho, co Západ posílá, Rusům opravdu působí citelné škody. Ovšem ty škody nijak nesouvisí s válkou na Ukrajině ani nijak nesnižují ruskou schopnost tu válku vést. Třeba útoky na flotilu, která není do války zapojena. Nebo naposledy útok na radarové zařízení, které nemá co společného s tou válkou, ale snižuje schopnost reakce na americký jaderný útok (což je dvousečné, protože se tím taky zvyšuje riziko, že Rusko provede odvetu omylem).
Opravdu jsou feministky ošklivé a hloupé? (25. 5. 2024)
Tak se měla jmenovat studie, kterou jsme před pár let napsali společně s profesorem Matějů. Tedy podle mého návrhu. Pan profesor to nakonec nahradil solidněji znějícím titulkem Vliv erotického kapitálu na podporu genderových politik.
A co jsme zjistili? Za prvé. Podpora politického feminismu negativně koreluje se samostatností. Čím samostatnější žena, tím menší šance, že bude sympatizovat s politickým feminismem. Za druhé. Feministky nejsou o nic hezčí ani ošklivější než ostatní ženy. Za třetí s feminismem sympatizují hlavně ty, které si připadají nehezké. Čím hůře o sobě ženy smýšlí, tím vyšší je šance, že je feministka. Za čtvrté. V každé vzdělanostní skupině platí, že feministky jsou méně inteligentní než ostatní ženy.
O tom všem je krátké video, které jsme natočil s filosofem Antonínem Dolákem.
O společném životě bohatých a chudých (25. 5. 2024)
Proč je důležité, aby sociální rozdíly nebyly moc velké? Třeba proto, aby se neděly příhody jako ta následující. Jedna žena středního věku jela autem centrem Prahy. Přitom skutečně nebo domněle řekla něco nepěkného o cyklistovi, který projížděl kolem. Cyklista na to reagoval tak, že ji vytáhl z auta a ubil k smrti. Teď je před soudem a to nejhorší, co mu hrozí, je podmínka. Nevíme, jestli je to partner advokátní kanceláře nebo člen představenstva banky nebo prominentní člen bezpečnostních sborů. Ale zcela jistě to není běžný člověk. Čímže se dostáváme k tomu podstatnému. Velké sociální rozdíly znamenají, že bohatý a vlivný si může dovolit ubít chudého a bezvýznamného.
Problém přitom nepředstavuje ani tak velikost rozdílů jako početnost vyšší třídy. Kdyby se té věci dopustil třeba Pavel Tykač (je to jen příklad), poštval by tím na sebe krvelačnou smečku a stálo by mu to za to, aby té ženě zaplatil nějakou superdrahou lékařskou péči, případně zaplatil pohádkové odškodné jejím dětem. Navíc Tykačů a Babišů tu je jenom několik. Průšvih začíná, když lidí, kterým taková věc může projít, je příliš mnoho a když to nejsou osobnosti s výjimečným postavením.
O dětech a důchodech (24. 5. 2024)
Když se rodí málo dětí, znamená to, že nebude na důchody? Nikoliv nutně. Důchodci se přece neživí dětmi. Ani mladými lidmi. Důchodci potřebují rohlíky, jablka, léky, elektřinu, knihy, občas boty a tak podobně. Je možné, aby k výrobě toho všeho stačilo podstatně méně lidí než dnes? Samozřejmě! Je to dokonce pravděpodobné! Pokud bude pokračovat dosavadní trend růstu produktivity, může za pár desítek let jeden člověk vyrobit dost, aby to stačilo na slušný život pro něj a ještě pro několik důchodců. Problémy mohou být se zajištěním zdravotní a sociální péče, ale v této oblasti probíhá technologická revoluce související s robotizací a umělou inteligencí.
Je ale zapotřebí, aby se rychle zaváděly technické inovace, aby země celkově bohatla a aby zemi nevykrádaly investiční fondy. Pokud technologický pokrok zpomalí nebo se dokonce zastaví a pokud zůstaneme krmelcem světa, pak nám nepomůže žádné snižování důchodů ani žádné zvyšování odchodového věku.
Jsem pro podporu porodnosti. Vede to k veselejším a optimističtějšímu světu. Ale důchody na tom nezávisí.
O budoucnosti Evropy (24. 5. 2024)
Když se mluví o kalifátu v Evropě, co by to znamenalo pro každodenní životy? To můžeme vidět třeba na Íránu, kde žije inteligentní a celkem vzdělané obyvatelstvo, ale islám jako státní náboženství je brán vážně. Asi víte o mnohaletých trestech vězení za to, že žena vyjde na ulici bez hidžábu (šátku) na hlavě. Nedávno byl popraven rapper Toomaj Salehi za text písně, kde zastával žen bez hidžábu. Teď čeká na popravu trenér fitness Arvin Nathaniel Ghahremani. Přepadla ho sedmičlenná skupina útočníků, Nathaniel se v divoké rvačce ubránil, ale jednoho z útočníků zabil. Nikdo nezpochybňuje, že se jednalo o sebeobranu, jenže on je Žid a útočník muslim. Za usmrcení muslima je automaticky trest smrti, bez ohledu na okolnosti. A podobnými případy jen z posledního roku bych mohl naplnit server.
A můžete klidně vypočítávat, kolik muslimů je umírněných. V Íránu je taky mnoho umírněných a není to nic platné.
Sláva konzervathotkám! (23. 5. 2024)
Na Délském potápěči vyšel hezký, leč velmi kritický článek o stavu tzv. alternativní pravice. Autor dobře ukazuje, že zatímco dříve v těch kruzích převažovali podivíni, v posledních letech pole ovládli šejdíři, kteří z lidí tahají peníze. V obou případech to způsobuje, že hnutí je politicky naprosto bezvýznamné.
Objevuje se tam výraz, který jsem neznal, ale který perfektně sedí. CONSERVATHOT. Tedy velmi atraktivní žena, která má davy fanoušků na sociálních sítích, prezentuje dekolt nebo tělesné křivky a zároveň naprosto nekorektní politická prohlášení. Zpravidla říká tak ostré věci, jaké by si nikdo jiný nedovolil. Místy až lehce rasistické. Dělá to svět zábavnějším, ale má to taky svá omezení. Jestliže tu je dívka, jejíž profesí je 
dávat lidem na sociálních sítích, přesně to, co chtějí, pak to tady znamená, že když lidé chtějí nějakou ukrutnou blbost, dostanou to. A že když konzervahotka začíná stárnout, musí ve svých prohlášeních přitvrdit. Takže je tu třeba lehce nastárlá superkočka Travis leBlanc, která získala pocit, že lidé chtějí slyšet že za všechno můžou Židi. Tak jede, že za všechno můžou Židi, i když je sama Židovka.
Proč to vlastně vadí? Protože opoziční hnutí není vnitřně strukturováno. Protože není jasné, jaká je role kozaté holky, jaká je role leadera, jaká je role mudrce ani vymezení mnoha dalších potřebných rolí. Je to spontánní, je to svobodné, ale nevzniká tak hnutí, které by se mohlo zapojit do mocenských střetů.
Ale konzervahotky jsou skvělé. Sláva konzervathotkám!
O křesťanských hodnotách (23. 5. 2024)
Zase jsem někde narazil na kritiku Viktora Orbána, že sice mluví o křesťanských hodnotách, ale že lidé v Maďarsku nechodí do kostela. Že ani sám Orbán nechodí do kostela. Pochopitelně! Když mluvíme o společnosti založené na křesťanských hodnotách, tak se tím přece nemyslí vytváření náboženské společnosti! Nic by tomu nebylo vzdálenější. Nehledě na to, že v těch údajně křesťanských dobách před průmyslovou revolucí chodilo do kostela méně lidí než dnes.
Jde o to, že jsme společností a civilizací, kde hrají významnou roli některé principy a myšlenkové vzorce převzaté od předchozích generací, které označujeme jako křesťanské (a´t už oprávněně nebo oprávněně). Že nás tyto principy a myšlenkové vzorce odlišují od jiných civilizačních okruhů. Že si uvědomujeme potřebu rovnováhy mezi pokrokem a tradicí, mezi svobodou a řádem.
Velký inkvizitor přichází (22. 5. 2024)
Byly doby, kdy k evropské vědě patřilo, že kolem obcházela inkvizice a čas od času byl nějaké vědec upálen na hranici. Přitom si na začátku nemusel být vůbec vědom, že porušuje nějaké církevní dogma. Přesto (nebo proto?) v těch staletích vznikla řada převratných myšlenek a objevů.
Zdá se, že právě tím se inspirovala současná česká vláda, protože ministrem vědy byl jmenován Marek Ženíšek, tedy člověk, jehož hlavní kvalifikací je boj proti dezinformacím. Tedy inkvizitor. Dokonce s dlouhou praxí z KDU-ČSL. Uvidíme, jak to bude české vědě svědčit.
O největší humanitární operaci (22. 5. 2024)
Izrael dokázal během pouhých dvou týdnů evakuovat z bojové zóny téměř 900 tisíc lidí. Jedná se o největší humanitární operaci realizovanou během války v dosavadních dějinách. A naprosto unikátní je, že Izrael vynaložil tyto obrovské prostředky a riskoval životy svých vojáků ne kvůli vlastním lidem, ale kvůli civilistům protivníka. Něco takového dějiny neznají.
Zlepší to mezinárodní reputaci Izraele? Ani náhodou! Jednou špinaví Židé, pokaždé špinaví Židé. Prostě se bude slovo „genocida“ a „nacistický stát Izrael“ vykřikovat o něco hlasitěji, aby mluvčí přehlušil fakta i vlastní svědomí. Uvidíte, že to bude fungovat.
Konec naivní demokracie (21. 5. 2024)
Dostatečná válečnická moc je první a základní podmínkou fungování každého státu. Nemá smysl něco vyrábět či pěstovat, pokud k vám kdykoliv mohou vtrhnout cizinci, sebrat vám to, zapálit domy a případně vás zabít. Nemá smysl pěstovat vzdělanost ani umění ani pečovat o krajinu, pokud to nedokážete ubránit.
Po tisíciletí se jednalo o klasickou válečnickou moc. Pak ale Anglosasové zavedli zásadní inovaci. Místo útoku armády zorganizovali pomocí tajných služeb převrat a dosadili v cizí zemi vlastní politiky, de facto okupační správu. Další inovací jsou barevné revoluce. Když chci nějakou zemi napadnout, tak v ní založím neziskovky, vybuduji síť oddaných lidí, a nakonec převezmu moc.
Tradiční demokracie se ukazují jako naivně bezbranné. Takové Západní Německo 70. let by bylo dnešními sorosovskými neziskovkami zcela ovládnuto za pár měsíců.
Nutnou podmínkou rozvoje, ale i přežití, národního společenství je tedy obrana před tím, že by nějaká cizí moc v zemi zakládala neziskovky, najímala lidi, budovala sítě nebo dokonce infiltrovala velká média a státní správu. Jinými slovy, nějaká forma centralizované státní kontroly nad politickým a společenským životem se ukazuje jako nutná podmínka přežití.
Některé země ty změny zavedou. Jiné je nezavedou, budou dobyty liberálními demokraty a liberální demokrati zlikvidují občanské svobody. Tradiční naivní demokracie nepřežije v žádném případě.
Fantazie a mozky (21. 5. 2024)
Americká psycholožka Karen Reivichová se většinu života zabývá psychickou odolností. Identifikovala pět „myšlenkových pastí“, které vedou k tomu, že lidská mysl kolabuje, propadá panice a člověk není v těžkých situacích udělat ani to málo, co by se udělat dalo. Samozřejmě to vede k depresím, úzkostným stavům, všem možným problémům atd.
Jednu z nazývá „velké oni.“ V podstatě jde o to, že v mysli vznikne představa někoho velice důležitého, kdo ničí váš život a je k tomu vybaven ohromnou mocí. Tu roli v může v představách hrát vaše matka, bývalá manželka, váš šéf nebo kdokoliv jiný. To tenhle člověk může za všechno. To tenhle člověk svým jednáním vyvolal něco, co vedlo k tomuhle problému a taky k tomu problému a taky k tomu problému. Nikam se nedá utéci před jeho vlivem.
Pokud se to usídlí v mysli, je to zničující. A mozek samozřejmě nachází důkazy o jednání této velké zlé bytosti úplně všude, i ve zdánlivě běžných a nenápadných věcech.
Doktorka Reivichová neřeší politiku. Ale kdo se o politiku víc zajímá, zvlášť o tu opoziční, tak si nemůže nevšimnout, že přesně takhle fungují báchorky o tajném spiknutí bankéřů, velkém resetu, všudepřítomném židovském vlivu, síti putinových agentů, Billu Gatesovi apod. Nejde jen o to, že to je hloupé. Větší problém je, že to ničí mozek. A lidé se zničenými mozky zpravidla v konfliktech nevyhrávají.
Hamás a konspiratici (20. 5. 2024)
Kdo financuje propalestinské protesty na amerických vysokých školách? Stará známá jména Soros a Rockefeller a s nimi rodina Pritzkerů, která je u nás méně známá, ale v USA to jsou jejich spolehliví progresivističtí spojenci.
Není to divné. Globalističtí zastánci liberální hegemonie a pravověrní muslimové se mají rádi dlouhodobě a podporují se na všech úrovních. Tomu je ostatně věnována velká část Prolomení hradeb.
Co ale divné je, že stejnou protiizraelskou agendu naprosto fanaticky podporuje velká část konzervativní levice, konspirační alternativa a další skupiny, které nejsou zrovna fanoušky globálních mocenských struktur. Totální selhání úsudku. Přitom mnozí ti lidé jsou inteligentní, vzdělaní a poctiví. Mohu to dosvědčit, protože je znám osobně a někteří jsou mými dobrými přáteli.
Náš názor na izraelsko-iránský konflikt je naprosto bezvýznamný, ale nepříjemné je, že to ukazuje na selhávání úsudku. Názor založený na vybuzených emocích naprosto odolný vůči racionálním argumentům. Všimněte si, že kdyby se vyškrtly extrémně emotivní výrazy jako „genocida“, „koncentrační tábor“ a „válečné zločiny“, celá protiizraelská agitace by se zhroutila během několika vteřin. A všimněte si taky, že kdyby se tyhle vyvolávače vášní přestaly používat (a mozky se zklidnily), nebude o čem mluvit. Stejně jako tomu bylo u covidu.
Jak budou ti lidé přistupovat k ambicím muslimských komunit v českých zemích? Neukáže se, že primitivní antisemitismus je naší slabinou, která přiměje i některé vzdělané vlastence podporovat islamizaci vlastní země? A dokážou vůbec sledovat strategii, která by vedla ke zlomení moci nové aristokracie?
V každém případě to není dobrý trend.
Orbán útočí? (20. 5. 2024)
Pozitivní dění, kterém se málo píše. Víte, že Euronews, jednu z největších evropských stanic, koupil už předloni investiční fond blízký Viktoru Orbánovi a že se redakce postupně zbavuje progresivistického tónu? Zdá se, že lidé blízcí maďarskému premiérovi kupují i časopisy a otevírají centra v belgických a francouzských městech.
Sám Viktor Orbán tvrdí, že nechce z Evropské unie odcházet. Že ji chce ovládnout. Před pěti lety by to znělo naprosto absurdně, nicméně v situaci rýsujícího se ekonomického kolapsu a drtivé porážky na Ukrajině nelze vyloučit vůbec nic.
O dobru, zlu a hodnotové politice (19. 5. 2024)
Časopis Argument přinesl úvodník věnovaný pokusu o vraždu Roberta Fica a následné šokující reakci nové aristokracie, kdy se prozápadní politici a intelektuálové shodli, že Robert Fico si za to může sám, dobře mu tak a je naprosto legitimní povzbuzovat k dalším útokům na něj.
Autoři úvodník si velmi dobře všimli, že jádro problémů spočívá v tom, že globalistická strana konfliktu není ochotna uznat, že probíhá legitimní spor politických vizí. Není schopna uznat, že být proamerický je legitimní stanovisko, být proruský je stejně legitimní stanovisko a být pročeský bez ohledu na spojence je stejně legitimní. Není ochotna uznat, že evropské projekty přináší některým společenským vrstvám prospěch a jiné vrstvy na to doplácejí. Nahrazuje legitimní debaty (které mohou být vedeny ostře, včetně označení někoho za politickou prostitutku) představou konfliktu absolutního dobra s absolutním zlem. Logicky pak z toho vyplývá odhodlání zničit zlo jakýmkoliv prostředky. Včetně narušování mítinků soupeřů (viz. útoky proti ANO), vyhazování z práce (o tom by mohli dlouze vyprávět v SPD) a vražd.
Hezky řečeno, ale obávám se, že příčinnost je obrácená. Nejdřív někdo získá tolik moci, aby mohl provést cokoliv a nemohl být volán k odpovědnosti ani k žádnému dodržování pravidel. Pak teprve ten mocný hledá ospravedlnění pro své činy. Nepotřebuje přesvědčit druhou stranu, na té už přestalo záležet. Potřebuje přesvědčit sám sebe a své oddané stoupence, že hledá ospravedlnění. Nikoliv pro druhou stranu, protože na té už přestalo záležet. Hledá ospravedlnění pro sebe a své oddané stoupence. Logicky to musí znít „my, naše zájmy a naše peníze představují absolutní dobro. Kdo se nám postaví na odpor, je absolutním zlem.“ Když premiér Fiala mluví o hodnotové politice, myslím tím právě tohle zrušení diskuze a přesměrování na boj proti absolutnímu zlu.
Většina evropských jazyků používá pro tenhle postoj slovo fanatismus.
Když na Argumentu píšou o „pokrytectví, ze kterého se chce zvracet“, mají pravdu. Ze své pozice. Ale z liberálních pozic není vůbec na zvracení. Z liberálních pozic to působí vznešeně a morálně.
Tenhle morální postoj vydrží stejně dlouho jako mocenská převaha.
Jaderná energie? Neračte se obtěžovat (19. 5. 2024)
Z rozhodnutí dostavět atomové bloky má radost asi každý, jenže ta radost nám může velmi rychle zhořknout. Jak totiž na Echo24 vysvětluje Jaromír Novák, ke stavbě každé jaderné elektrárny je zapotřebí „dohody“ mezi národní vládou a Evropskou komisí o podmínkách stavby a jejího financování. V českém případě se rýsuje dohoda, podle níž 70% vyrobené elektřiny půjde na německé burzy. Pro české spotřebitele je určeno pouze 30%, ovšem za takových podmínek, aby elektřina z nové elektrárny byla dražší než obnovitelné zdroje. Takže to vypadá, že sice budeme jako daňoví poplatníci financovat stavbu, ale na elektřinu z té nové jaderky můžeme zapomenout.
Že to ještě někoho překvapuje.
Liberálně demokratický vabank (18. 5. 2024)
Jak se pozná, že někdo opravdu chce ztlumit napětí ve společnosti? Pozná se to podle toho, že vyzývá ke smířlivosti vlastní stoupence.
Kdy lidé chtějí tlumit napětí a kdy naopak eskalovat? Eskalovat chtějí, když cítí dostatečnou převahu, aby v případě eskalace zvítězili a sami nebyli nepřiměřeně poškozeni.
Liberální (globalistická) strana v České republice i na Slovensku se rozhodla po atentátu na Roberta Fica přitvrdit. Postoj, který se od té doby vytvořil, lze shrnout takto:
- Jsme proti politickému násilí
- Fico (případně Babiš) svým nepřijatelným chováním, programem atd. politické násilí přivolává. Nemůžou se divit, když se jim dostává zasloužené odplaty.
- Obětí jejich hanebného jednání jsme my, liberální demokraté.
- Nezbývá nám tedy než ještě více přitvrdit, ještě více je démonizovat, ještě více omezit jejich občanská práva atd.
Jestli mi nevěříte, pusťte si jakýkoliv pořad České televize nebo se podívejte do Respektu, Svobodného fora či jiného fašistického plátku. A jestli máte opravdu hodně silné nervy, podívejte se, co píšou jejich redaktoři na sociální sítě.
V českém prostředí jim ta strategie nejspíš vyjde. Střelba na jejich protivníka bude paradoxně záminkou k prosazení tyranských opatření, která zvýší riziko střelby na jejich další politické protivníky.
Na Slovensku to ale vyjít nemusí. Mocenská situace je nejasná. Národovci mají vládu a prezidenta, mají na své straně veřejné mínění a mohou počítat s lidovou podporou v případě zásahu proti veřejnoprávním médiím, možná i dalším médiím, a možná i dalším mocenským strukturám, které globalisty podporují, včetně tajných služeb a bank.
Chybná kalkulace? Nikoliv. Primitivní davové jednání založené na momentální emoci. Takhle vyvolali válku s Ruskem, i když si mohli předem spočítat, že ji nedokážou vyhrát. A takhle si počínají i ve všem ostatním.
O prodlužování života (18. 5. 2024)
Před pár dny jsem tu psal o prodlužování lidského života a o případné změně životních strategií. K tomu je ale zapotřebí dodat, že se to týká jen části společnosti. Po desetiletích, kdy na Západě vznikala v zásadě rovnostářská společnost, opět směřujeme k rozdílům středověkého typu, a to včetně délky života a zdraví. Nejde o to, že pár magnátů si může zaplatit úžasnou péči a případně překonat nemoc, na kterou by jiný umřel. Jde o to, že dolní polovině společnosti je upírána základní zdravotnická péče a především prevence. Protože když se zaplatí aktivity, na kterých vydělává nejhornějších pár procent, už nezbývá dost peněz na zajištění toho nejzákladnější. Nejhorší, že to jen málokomu připadá špatné.
Vraždit politické odpůrce je tak snadné! (17. 5. 2024)
Robert Fico je dosud naživo, nicméně nemá vyhráno. Není jisté, jestli vražednou střelbu přežije a už vůbec není jisté, zda bude schopen vrátit se do aktivní politiky.
Nicméně hodiny od útoku přinesly posun v myšlení liberálních demokratů. Zcela jistě liberálních demokratů českých. Na sociálních sítích je to jasně zřetelné, u profesionálních intelektuálů a politiků rozmazanější a překryté frázemi, nicméně trend je zřejmý. Zjistili, že je možné odstranit politického oponenta tím, že na něj poštvete vraha. Zjistili, že za to nemohou být voláni k odpovědnosti. Zjistili, že případné výčitky svědomí lze velmi snadno přehlušit tím, že rozpoutáte vlnu propagandy o tom, že si to oběť zasloužila. V této chvíli už se sami cítí oběťmi a jediný problém by snad mohl spočívat v tom, že by jim někdo chtěl bránit štvát další vrahy na další lidi. Ostatně, když někdo dokáže poslat skoro milion lidí na jistou a zbytečnou smrt a ještě se cítit jako morální maják, proč by mu měla vadit vražda jednoho politického odpůrce?
Nicméně i mezi nimi jsou výjimky. Hradní Petr Kolář napsal toto: “Všem, kteří v souvislosti s atentátem na slovenského premiéra teď budou kázat, že kdo seje vítr sklízí bouři: VZPAMATUJTE SE!!! Fico je demokraticky zvolený premiér. Ať je jaký chce, není to diktátor ani tyran. Atentáty na politické oponenty do demokratické společnosti nepatří.” Zatím je to ale hlas osamělý. Dav se raduje z krve a chce další krev.
Obávám se, že se tak naplňuje scénář Ivo Budila, který varuje před pádem do modelu Latinské Ameriky 70. let. Ovšem bez samby, bez tanečnic a za to s islamizací.
Muži na lovu, ženy u ohně (17. 5. 2024)
Tentokrát pozitivní příběh z vědeckého světa. Skupina angažovaných amerických antropoložek publikovala odborný text „Konec mýtu o lovcích“, kde tvrdí že většině známých společností chodily na lov hlavně ženy a že celé to povídání o rozdělení rolí v primitivních společnostech je jen taková sexistická povídačka – součást spiknutí jak udržet ženy u ploten. Otiskl to PLOS ONE, což je sice vědecký časopis, jehož poslání ovšem je být „inkluzivní“, takže si dokážete představit, jak důkladná recenzní řízení probíhají.
Až sem to ale nikoho nepřekvapí. Ale teď to pozitivní. Brzy poté, co článek vyšel, se mu začali věnovat skuteční antropologové a našli v něm snad všechny možné metodické chyby, jakých se vědec může dopustit. Prostě hromada žvástů. Ta zdrcující analýza vyšla v superprestižním Evolution & Human Behavior. Čekáte, že po nich vystartovaly genderové aktivistky a že kritičtí vědci byli vyházeni z práce, že. Ale nestalo se vůbec nic. Vědecká komunita uznala, že ten první článek byl špatný a nikdo to dál neřeší. Zatím.
I v tomhle světě se občas dějou dobré věci.
O protificovské nenávisti (16. 5. 2024)
Slovenský premiér Fico bojuje o život. Atentát na něj nebyl tak úplně překvapivý, ostatně sám Fico vyjádřil přibližně před měsícem obavy z útoku. Veřejný prostor byl naplněn agresivní propagandou, která vytvářela dojem, že Fico je něco mezi novým Adolfem Hitlerem a ďábelskou bytostí a že představuje strašlivé nebezpečí pro života každého člověka na Slovensku. A ta propaganda čím dál jasněji naznačovala, že není možné Fica zastavit jinak. Není tedy divné, že se nakonec našel labilní jedinec, který té propagandě podlehl. Lidé jako Šimečka, Čaputová či redaktoři Slovenské televize (ale i České televize, a také čeští politici), ten obraz vytvářeli vědomě a velmi dobře si uvědomovali riziko. Ale představa Ficovy vraždy jim nevadila. Ostatně, už včera byly na sociálních sítích tisíce zpráv od aktivistů Progresivného Slovenska (a aktivistů Pětikoalice), kteří mají za to, že Fico si vraždu zasloužil a mrzí je vlastně jenom to, že to přežil. Ostatně i prohlášení slovenských opozičních politiků sice opakují odsouzení samotného činu, ale zároveň hned varování před údajným démonem Ficem, který prý ničí slovenskou společnost. Ani stopa po sebereflexi. Ani náznak ochoty změnit postoj. Frustrovaný Šarapatka nedávno vyhozený z televizní rady dokonce snaživě připojil společnou fotku Fica a Babiše jako návod pro místní magory.
Propagandistické články na Novinkách zdůrazňují, že vrah prošel i nacionalistickým obdobím. Ale to nijak nevyvrací výše řečené. Naopak, u psychicky labilního člověka se přesně to dá očekávat.
Je podstatné si všimnout, že to vybičovávání nenávistné hysterie nebylo souměrné. I národovecká strana nadává na globalistické politiky. Ale jsou chápány víc jako bytosti zasluhující pohrdání (viz třeba označování Zuzany Čaputové za „prostitutku“ nebo „kurvu“). Rozhodně nejsou vykreslovány jako démonické bytosti. Což je celkem logické, protože na liberální straně nenajdete žádnou osobnost, která by nepůsobila spíše tragikomicky.
Kalich a půlměsíc (16. 5. 2024)
Miroslav Houška je relativně mladý spisovatel – pokračovatel linie, která se táhne od Aloise Jiráska přes Vladimíra Vondrušku. Je ale z té linie jednoznačně nejzábavnější. Dobrodružné knížky pro kluky, jaké jsme hltali v dětství.
Jeho nejnovější kniha je z žánru alternativní historie. Tedy psaní o tom, co by se mohlo stát, kdyby se dějiny vyvíjely jen nepatrně jinak. Někdy opravdu rozhoduje náhoda. Co by se stalo, kdyby v den bitvy u Lipan nezačalo pršet, táborská strana by pokračovala v dělostřelbě (měla palebnou převahu) a rozstřílela by řady panské jednoty? Jak jinak by se odvíjely české dějiny? A jak evropské dějiny? Dokázala by poskytnout účinnější pomoc obležené Byzanci? Když uvážíme, jaké škody způsobila osmanskému vojsku maličká skupina janovských žoldnéřů, jak by situaci otočilo mnohem modernější husitské vojsko?
To všechno vede ke spekulacím, ovšem Miroslav Houška jakožto historik zaměřený na husitské válečnictví ty spekulace rozvíjí velmi poučeně. Vychází z hlubokých a detailních znalostí, což můžete vidět na celé řadě jeho přednášek.
Kalich a půlměsíc je dobrodružná kniha pro kluky, kterou budou hltat i tatínkové a dědečkové. A která povzbuzuje národní cítění.
O dvojím metru (15. 5. 2024)
Všechny nářky nad tím, že jedněm některé věci prochází a jiným ty stejné věci neprochází vycházejí z naprostého nepochopení současné situace. Skončila studená občanská válka a vítězové zavádějí nová pravidla. Činí tak na základě práva vítězů, Thukidides by ještě dodal „podle přirozenosti.“ K tomu samozřejmě patří i to, že vítězové si mohou dovolit víc než poražení. Pochopitelně! Stejně jako k tomu patří třeba konfiskace.
A že je něco napsáno v ústavě? Kolik divizí máte, abyste tu ústavu uvedli v život?
Z historie víme, že existují tři možnosti, jak se taková situace může změnit:
- Poražení si připustí, že jednali úplně blbě, že je to jejich chyba a postaví úplně jiný typ armády. V situaci, kdy podléháte vítězům, je to obtížné. Ale není to nemožné.
- Objeví se nějaká úplně nová síla.
- Vítězové se rozdělí, a pustí se do sebe.
A rovněž kombinace těch možností.
Muži na lovu, ženy u ohně (15. 5. 2024)
Tentokrát pozitivní příběh z vědeckého světa. Skupina angažovaných amerických antropoložek publikovala odborný text „Konec mýtu o lovcích“, kde tvrdí že většině známých společností chodily na lov hlavně ženy a že celé to povídání o rozdělení rolí v primitivních společnostech je jen taková sexistická povídačka – součást spiknutí jak udržet ženy u ploten. Otiskl to PLOS ONE, což je sice vědecký časopis, jehož poslání ovšem je být „inkluzivní“, takže si dokážete představit, jak důkladná recenzní řízení probíhají.
Až sem to ale nikoho nepřekvapí. Ale teď to pozitivní. Brzy poté, co článek vyšel, se mu začali věnovat skuteční antropologové a našli v něm snad všechny možné metodické chyby, jakých se vědec může dopustit. Prostě hromada žvástů. Ta zdrcující analýza vyšla v superprestižním Evolution & Human Behavior. Čekáte, že po nich vystartovaly genderové aktivistky a že kritičtí vědci byli vyházeni z práce, že. Ale nestalo se vůbec nic. Vědecká komunita uznala, že ten první článek byl špatný a nikdo to dál neřeší. Zatím.
I v tomhle světě se občas dějou dobré věci.
Kalifat.de (14. 5. 2024)
Možná jste se už dočetli o tom, že členka německé televizní rady prohlásila, že budoucností Německa je kalifát. Je ale dobré dát informaci do kontextu.
Khola Maryam Hübschová je etnicky poloviční Němka, vystudovala psychologii na vysoké škole, pracovala v prestižních novinách jako Frankfurter Allgemeine Zeitung, je členkou komise pro mezináboženský dialog a je všeobecně uváděna jako příklad umírněné integrované muslimky. Neprošla v poslední době výraznou konverzí, prostě jen usoudila, že už není zapotřebí skrývat, jak to vidí.
Kalifát, to jsou popravy odpadlíků od víry. Šikanování nevěřících. Přísné tresty za rouhání. Zákaz takového umění a vědy, které podle nějakého fanatického magora neodpovídají požadavkům ranně středověkých spisů. Přísný dohled náboženské policie nad osobními životy lidí. A také zánik tradiční rodiny, protože ta je zcela neslučitelná s islámským rodinným právem. K tomu Německo spěje a podle Kholy Maryam Hübschové je to dobře. A také to, že úzká vrstva nejbohatších si ve svých sídlech v tichosti ponechá dosavadní životní styl.
Ještě zajímavější ale je, co následovalo. Myslíte, že se ozvali nějací umírnění muslimové, že chtějí demokracii a lidská práva? Ani náhodou. Nebo se ozval nějaký politik, že bude bránit demokracii? Nebo nějaké sdružení svobodomyslných intelektuálů? Jen pár okrajových alternativních médií.
Khola jen řekla něco, co všichni věděli.
Pro nás to otevírá otázku, jak dlouho může přežít maličká sekulární země vedle obrovského muslimského Německa. Jak ukazuje příklad Izraele, ono to jde, když se vyvine dostatečné úsilí a postupuje se dostatečně chytře. Jenže to by musely být úplně jiné společenské a politické poměry.
Ekonomie, věda a magie (14. 5. 2024)
Tomáš Doležal je jako ekonom téměř neznámý, což je škoda. Pro ty, kdo jeho ekonomické myšlenky neznají. Což jsem byl donedávna i já. V delším rozhovoru se zabýváme výzkumnými metodami používanými současnou liberální ekonomií a shodujeme se na tom, že se nejedná o vědeckou disciplínu. Na okraj poznamenávám, že jedna věc vykřikovat, že nevědecké je všechno, s čím nesouhlasím, a druhá věc je zkontrolovat, zda ten obor vyhovuje určitým předem daným kritériím vědecké práce.
Dospíváme také k tomu, že všechny ekonomické problémy českých zemích jsou řešitelné. Muselo by se k nim ovšem přistupovat racionálně a k jejich řešení by musela být politická vůle.
O konferenci vítězných mocností (13. 5. 2024)
Schopnost ukrajinských jednotek NATO pokračovat v boji se hroutí před očima. Nově schválené miliardy nejsou k ničemu, protože není munice ve skladech. I kdyby se munice našla, nebude to nic platné, protože nejsou hlavně (ony se totiž kanóny střelbou opotřebávají, takže potřebují pravidelnou renovaci a Západ nemá dostatečné dílenské kapacity). I kdyby našla zařízení, nebude to k ničemu, protože došli lidé a na výcvik Ukrajinců pochytaných na stavbách není dost času (zejména když musíme počítat s jejich aktivním odporem). I kdyby místo Ukrajinců nastoupili západoevropští vojáci, nic to neřeší, protože jich není dost. Zkrátka, koloniální výprava se blíží trapnému konci. Ukrajinští vojáci neumírají za vlast, ale za to, aby debakl oddálili o pár týdnů.
Nicméně to nebrání tomu uspořádat konferenci vítězných mocností, kde se budou západní politici domlouvat o tom, jak potrestají poražené Rusko, jaké reparace mu uloží atd. Má začít za pár týdnů ve Švýcarsku. Titáni jako bakalář Lipavský budou pronášet silácké projevy, budou z toho úžasná videa a skvělé novinové články.
Nakonec tedy dostane každý svoje. Ruská strana vítězství na bojišti, západní strana vítězství na poli propagandy. Švýcarští hoteliéři budou mít zase po čase dostatek hostů schopných utrácet bez omezení. Všichni tedy mohou mít spokojeni. Až na pozůstalé po padlých.
Proč podléháme islámu (13. 5. 2024)
Z rozhovoru s Janou Bobošíkovou:
Islámu podléháme, protože jsme slabí. Když se podíváme do 80. let, tak vidíme, jaký byl tehdy islám, že byl v zásadě sekularizovaný. Známe fotografie ze Sýrie, Afghánistánu a dalších zemí, kde chodí holky v minisukních. Západ byl silný. Byli jsme výrazný civilizační vzor. Byli jsme bohatí. Byli jsme vojensky silní. Muslimové k nám vzhlíželi. Samozřejmě potřebujeme zpomalit islamizaci, ale klíčové je něco jiného. Obnovit Západ, znovu postavit fabriky, znovu mít fungující elektrárny, znovu mít školství s rozumnou úrovní, znovu mít rozumnou mocenskou strukturu. Jestli se nám tohle povede, můžeme se udržet další stovky let. Jestli ne, budeme zaplaveni.
O emocích a logice (12. 5. 2024)
Přišel mi e-mail od jedné hyperaktivní rozesílačky řetězových e-mailů. Tentokrát informovala o tom, že dva z atentátníků 11. září byli na výplatní listině CIA. Ta informace je pravdivá a už jsem se jí zde věnoval. Zajímavé ovšem je, že ta stejná dáma pravidelně rozesílá zprávy o tom, že ten atentát vůbec neproběhl, že žádná letadla do mrakodrapů nenarazila atd.
Jak je možné, že jí nedojde, že nemohou být pravdivé obě ty zprávy najednou? Protože podle určité logiky v rozporu nejsou. Ta logika je založena na tom, že obě ty zprávy vyvolávají stejné emoce.
To by celé nebylo až tak zajímavé, pokud by se to týkalo jedné spamerky. Jenže jsou důvody obávat se, že podle stejné logiky založené na emocích se řídí současné elity. Toho si často všímá třeba profesor Keller, když připomíná, že stejní lidé zároveň věří, že Rusové jsou opilí mužici neschopní bojovat a zároveň, že Rusové dokážou obsadit západní Evropu. Obě ty zprávy vyvolávají stejné emoce, takže jsou vlastně v souladu.
A na základě toho se rozhoduje o osudech milionů lidí.
O dopadech husitských válek (12. 5. 2024)
Počet obyvatel Evropy klesl mezi roky 1350 a 1450 na méně než polovinu, připomíná Rodney Stark v knize Jak Západ vyhrál. Ochlazení klimatu přineslo bídu a hladomory, k tomu se přidala ještě vlna epidemií.
Pochopitelně to zasáhlo i české země. Kolikrát jste ale slyšeli, že za hospodářské problémy té doby mohou husitské války? Že kdyby se naši předkové plazili před panstvem a případně se nechali zabíjet bez odporu, že by se nám ty všechny pohromy vyhnuly. Schopnost určitého typu historiků vytvářet představu, že české usilování o emancipace je příčinou všech špatných věcí, včetně změn rotace vesmírných těles, je neuvěřitelná.
O geniální černé lesbičce (11. 5. 2024)
Za druhé světové války bojovalo na jedné straně spojenectví Hitlerova Německa a Sovětského svazu. Proti nim bojoval Západ a Ukrajinci. To zcela vážně prohlásila před pár dny Bidenova mluvčí Karine Jean-Pierrová, absolventka superprestižní Columbijské univerzity v New Yorku. Takhle to dopadá, když u přijímaček a zkoušek rozhodují rasové a LGBT kvóty.
Nicméně na pováženou je, že to v rámci amerických vzdělanců nepřipadá divné nikomu. Jean-Pierrová je pochopitelně černá lesbička.
To není ani tak doklad o vztazích mezi národy nebo o politickém stanovisku, ale především o vzdělanostní úrovni té země. K čemu vám je pár naprosto špičkových univerzitních pracovišť, když ani elita novinářů a analytiků nemá znalosti na úrovni základní školy 80. let. A tihle primitivní divoši nás poučují.
Co nám v devadesátkách zapomněli říct (11. 5. 2024)
Pan doktor Tříska hrál klíčovou roli v ekonomické transformaci 90. let. Byl jedním z nejbližších spolupracovníků Václava Klause a mimo jiné jeho náměstkem na financích.
Obrázkem se vracím ke čtvrteční debatě, kdy jsme debatovali o reformě 90. let, důsledcích pro současnou situaci a hlavně o tom, kudy dál.
Pro mne byla asi nejzajímavější jeho drobná poznámka, že už v 90. letech, v době ekonomické transformace, zástupci české vlády pravidelně chodili na americké velvyslanectví „konzultovat“ jednotlivé kroky.
O typech opozice (10. 5. 2024)
Dostal jsem dotaz na rozdíly opozicí řízenou a neřízenou, respektive zkrocenou a principiální. Navrhuji dívat se na to jinak, a rozlišovat opozici na silnou a slabou.
U slabé opozice je lhostejné, jaké má názor a co má v programu. Nikdy to neprosadí. Takže si tam klidně může dát třeba útok na flotilu galaktického impéria. Nebo vystoupení z Evropské unie. Nebo jaderný útok na Brusel. Prostě na tom nezáleží.
Jenom u silné opozice má smysl se ptát, zda od ní můžeme čekat, že v pověření mě jakožto občany podnikne kroky, které požaduji. A má smysl se také ptát, jestli to můžu ovlivnit. Psát dopisy předsedovi? Kroužkovat kandidáty? Chodit na schůze? Stát se členem té strany?
U slabé opozice je na místě úplně jiná otázka. Dokáže získat sílu? Jestli ne, pak má ta volba čistě terapeutický účinek.
O izraelsko-americkém spojenectví (10. 5. 2024)
Tak Američané zastavili Izraelcům dodávky munice uprostřed válečné akce a Jeruzalem Post pláče, že je spojenec zradil. Takové překvapení! Je snad v dějinách nějaký případ, kdy USA nepodrazily své spojence? Nedokážu pochopit, jak mohli být Izraelci tak naivní. Zrovna od nich bych čekal úplně jinou úroveň protřelosti.
O pohlavních identitách (9. 5. 2024)
Tzv. „operace změny pohlaví“ je docela obyčejné mrzačení. To není názor můj (i když s ním samozřejmě souhlasím), ale pirátské europoslankyně Markéty Gregorové. Uvedla to v rámci příspěvku do debaty o rozhodnutí ústavního soudu, že každý má právo mít v občance uvedené takové pohlaví, jak se momentálně cítí.
To soudní rozhodnutí pokládám za pozitivní, i když nezamýšleně pozitivní. A to z několika důvodů. Především proto, že je lepší, aby zmatený člověk dostal divnou občanku, než aby byl operativně zmrzačen. Až se vzpamatuje, může si nechat občanku vyměnit. Zmrzačení je nevratné.
Kromě toho se tím celá ta šílená záležitost blíží svému konci. Když mohou být pohlaví desítky a stovky a každý to může kdykoliv měnit a nemá to žádný dopad na jeho fyzické tělo, a když jsou k tomu ještě přidány identity typu „kočička“ nebo „dinosaurus“, tak to přirozeně kolabuje samo v sobě. Od vynálezu změn pohlaví ke konci taškařice nebude víc než 20 let. Tisícům zmrzačených lidí to už zničené životy nenapraví, ale civilizace kvůli tomu nezkolabuje.
Mezitím nás čekají nějaké nepříjemnosti. Že do pánských sprchh občas přijde nějaká žena cítící se mužem, to asi vydržíme. Zvláště, jestli bude pohledná. Na druhou stranu to bude podstatně horší a nespíš to povede k zavádění sprch s uzavřenými kabinkami. Ale jsou na světě horší věci.
Diskriminace v New Yorku (9. 5. 2024)
O masových protestech studentů obdivujících Hamás na Columbijské univerzitě v New Yorku, což je superelitní ústav připravující manažerskou elitu, jste už možná četli. Pozornosti ale uniklo, že klíčovou roli v těch protestech hráli tamní Židé. Opět to rozbíjí naivní představu, že lze dát rovnítko mezi Izrael, židovský původ, levicové intelektuály, newyorskou smetánku atd. Ve skutečnosti jde o složitý a chaotický vztah různých skupin a různých zájmů, kde veškerá spojenectví a sympatie jsou jenom dočasné.
Z-Man upozorňuje, že ráz nepokojů nebyl jen džihádistický, ale taky protibělošský. Běloši tam tvoří menšinu studentů a klasičtí Anglosasové dokonce méně než čtvrtinu osazenstva. Normálních bílých heterosexuálních Američanů pod 10%. Přitom veškerý společenský život na Columbijské univerzitě je založen na šikanování téhle menšiny. Neustále se mluví o tom, že nesou metafyzickou vinu, nemohou mít stejná práva jako ostatní a už jen, že dýchají, ohrožuje svět. Takže když nepokoje ve prospěch Hamásu, tak taky protibělošské.
A ty stejné newyorské elity (často rodiče těch studentů) proti tomu vyslaly policejní zásah. Jakou to má logiku? Žádnou logiku v tom nehledejte. Je to obraz světa, kde si každý na něco stěžuje, každý se cítí diskriminovaný, každý něco vykřikuje… prostě jen chaos a zmatek. Tak si budou počínat takhle vychovávaní lidé ve vedení korporací a států?
Ke dni vítězství (8. 5. 2024)
Přeji svým čtenářům i všem ostatním všechno dobré u příležitosti výročí vítězství nad Německem, které zároveň bylo vítězstvím nad nejodpornějším režimem, který kdy na Západě vznikl. Vítězství nad režimem, který stvořily západní finanční elity, protože v hysterickém a nepřiměřeném strachu před ruským bolševismem ztratily smysl pro racionalitu.
Vítězství, které odvrátilo jednoznačný a opakovaně vyslovený plán vyhubit český národ. Nevěřte povídačkám o tom, že jsme měli být „jen“ germanizováni. Germanizace se měla týkat jen malé menšiny vykazující „germánské“ rasové znaky a zároveň bezmeznou servilitu vůči okupantům.
Všimněte si, že současná vládnoucí oligarchie (nová aristokracie) je mentálně natolik zdegenerovaná, že není schopna říct ani něco ve smyslu „tehdy to za nás Rusové vybojovali, buďme jim vděční, ale dnes je úplně jiná situace.“ Jejich primitivní myšlení dokáže rozlišovat pouze v jednoduchých kategoriích hordy ze stepí versus panská rasa. Mimochodem, co dnes právem označuji za primitivní, je tradičně anglosaským způsobem myšlení.
O katedrále (8. 5. 2024)
Tomáš Měšťan začal propagovat myšlenky Curtise Yarvina a vnesl do českého prostředí pojem „katedrála“ jakožto označení pro vládnoucí moc. Čím se to liší od „deep state“ a „nové aristokracie“? Výrazem nová aristokracie označuji chování a povahové rysy příslušní vládnoucí skupiny, nikoliv mocenskou strukturu. Deep State zase vychází z představy inteligentních vzdělaných stratégů, kteří se v tichosti domlouvají na společném postupu. Kéž by ještě existoval Deep State ve starém smyslu toho slova! To by Západ jednal agresivně, nicméně racionálně.
Curtisův pojem „katedrála“ vychází z předpokladu, že vládnoucí moc se neskrývá. Naopak, okázale předvádí všechny své složky a platí si propagační kampaně. Když český premiér navštíví centrálu americké tajné služby, nejen, že to neutajuje, ale nechá rozeslat zprávu do všech novin. Totéž český prezident, když mezi prvními návštěvami na Hradě přijal Sorose mladšího. Když chceme takovou moc analyzovat, nepotřebujeme hledat tajné informace. Potřebujeme najít v přehlcení informačním balastem to podstatné a všímat si souvislostí (což znamená navrhovat hypotézy a testovat je).
Mimochodem, všimli jste si, že boháči platící politiky se přestali držet v pozadí? Ještě před pár lety museli být odhalováni, dnes má „sponsor politických stran“ rozhovory na předních stranách a hrdě vysvětluje své názory a úmysly.
Dubnová hitparáda (7. 5. 2024)
Děkuji všem, kdo v dubnu podpořili provoz této stránky nákupem v Českém vlasteneckém knihkupectví nebo mi poslali pár korun na transparentní účet.
Žebříček nejprodávanějších knih byl následující:
O životních strategiích (7. 5. 2024)
Sedmdesátka je nová padesátka, napsal před časem nějaký Američan na twitter a připojil fotografii ze sprchy (se zakrytím příslušných míst). Na jeho těle bylo skutečně vidět, že posiluje. Vybavilo se mi to, když jsem slyšel, jak profesorka psychologie Karen Reivichová vzpomíná, jak v padesáti vstupovala do středního věku. A já jsem padesátku pokládal za předpokoj stáří.
Tak nebo onak, lidský život se prodlužuje a také se zpomaluje stárnutí. Lidé se dožívají stále delšího věku ve stále lepším zdravotním a psychickém stavu. A rýsují se dvě základní strategie, jak se tomu přizpůsobit. Jedna je prosté zpomalení života. Dětství do 20 let. Dospívání do 40 let. A tak dále. V některých generacích se to prosazuje masově a má to i své nevýhody. Třeba tu, že občanku mají lidé, kteří by ji mít neměli. Nebo že některým ženám zestárnou vaječníky dřív, než dosáhnou mentální plnoletosti.
Druhá možnost je rozdělit si životní období nějak úplně jinak a volit jiné životní strategie. To nejspíš znamená, že nás čeká období tápání a že životní cykly různých lidí se budou hodně lišit. Někteří to budou označovat za úpadek. A opravdu, každá změna poskytuje příležitost k nostalgii. Při každé změně něco ztrácíme. I při změnách k lepšímu. Ale i tak je to lepší než tu změnu nepodniknout.
O levici a levici (6. 5. 2024)
Jak se liší progresivní levice od konzervativní levice? Řekl bych, že hlavní rozdíl není v ideologii, ale základním mocenském instinktu Progresivní levice má naprosto perfektní intuici, kdo drží velké peníze a velkou moc, a před těmi se plazí. Konzervativní levice hájí beznadějně ztracené kauzy. Asi nevyhraje, ale je to aspoň poctivé.
Progresivistický postoj dobře ukazují neustálé útoky proti „oligarchům.“ Dobře, levice má být nepřítelem bohatých. Možná někteří místní magnáti opravdu nezachází pěkně se svými zaměstnanci. Nicméně pořád platí, že to jsou místní lidé, příslušníci stejného národa a že mají zájem na stabilitě a prosperitě naší země. A platí, že, že hodně z nich jsou výrazné osobnosti a že si váží poctivé solidní práce. To říkám nejen jako sociolog, ale především jako ten, kdo se s některými zná osobně. Samozřejmě, nejsou takoví všichni. Už to, že se někdo baví s Hamplem, o něm určitým způsobem svědčí. Ale i tak.
Bylo by pochopitelné, kdyby levice oproti nim upřednostňovala kolektivní vlastnictví, státní podniky, české verze kibuců a podobné záležitosti. Jenže česká progresivistická levice preferuje něco úplně jiného nadnárodní korporace. Místo místních magnátů podporují korporátní úředníčky, kteří se krčí před zahraničními šéfy a jejichž jediným zájmem je vydrancovat tuhle zemi. Kteří nemají úctu k nikomu, ani sami k sobě.
Komu pomáhá americká pomoc? (6. 5. 2024)
Bloger Z-man publikoval rozbor posledního balíčku americké „pomoci“ Ukrajině a nabízí rozumné vysvětlení, o co jde. Ona už předtím zaznívala otázka, k čemu peníze, když zbrojovky stejně nejsou schopné ty zbraně vyrobit. Z-Man odpovídá. Ono to totiž vůbec není pro Ukrajinu!
V uplynulých dvou letech byly vyprázdněny americké sklady, ale ty věci nebyly zaplaceny. Není tedy možné objednat nové zásoby na doplnění těch skladů. Teď byly konečně schváleny peníze. Kromě toho jde o bilance fondů jako BlackRock, které investovaly na Ukrajině a nejspíš o ty peníze přijdou. Zhroucený stát nebude schopen vracet dluhy a podstatnou část zemědělské půdy obsadí Rusko. Poslední balíček umožňuje ty fondy odškodnit. Z-Man usuzuje, že balíček není určen pro pokračování války, nýbrž pro snadnější odchod. Možná i proto jej doporučil i Donald Trump.
O lidech prchajících před válkou (5. 5. 2024)
Už roky slýcháme, že je zapotřebí pomáhat lidem prchajícím před válkou, kteří se snaží zachránit holé životy. Ve skutečnosti se tím zdůvodňoval dovoz džihádistů, zločinců a nejrůznějších dobrodruhů, kteří neprchali před válkou, nýbrž před nudou a nedostatkem příležitostí. Někteří z nich také před soudy za válečné zločiny.
Teď se ale situace změnila. Poprvé máme možnost opravdu pomáhat lidem prchajícím před válkou. Kyjevská chunta hází lidi do mlýnku na maso po desetitisících a už se ani nenamáhá zastírat, že je tam žene násilím a zastrašováním. Čekám tedy, kdy Člověk v tísni, Organizace pro pomoc uprchlíkům a Multikulturní centrum Prahy vystoupí na obranu Ukrajinců, kteří před válkou opravdu prchají. A nic! Asi tam všude zrovna mají dovolenou.
O politickém vůdcovství (5. 5. 2024)
V americké politické debatě je „nejít k volbám“ běžné a legitimní stanovisko. Když republikánský volič není se svou stranou spokojen, nemusí ji volit jako „menší zlo.“ Může ji potrestat tak, že zůstane doma a že strana bez jeho hlasu prohraje.
Funguje to i na druhé straně. Bidenovi momentálně hrozí, že zůstanou doma jeho muslimští voliči, kteří mu zazlívají nedostatečnou podporu Hamásu.
Stejný jev existuje i v českém prostředí. U nás má tu podobu, že volič hlasuje pro malou stranu, o které ví, že nemá šanci uspět. Fakticky se jedná o hlas zahozený na protest.
Pro politické strany je to obrovský problém, protože společnost je rozkouskovaná do spousty bublina, a téměř každá bublina pokládá to svoje za tak důležité, že není ochotná ke kompromisu. A nemůžete cílit na všechny. O tom se přesvědčila SPD v minulých parlamentních volbách, když se rozhodla oslovit bublinu anti-vax, přišla tím o bublinu pro-vax a dosáhla nejhoršího volebního výsledku ve svých dějinách. Teď se pokouší přetáhnout voliče Svobodných a nejspíš to dopadne stejně.
Dá se s tím něco dělat? Ovšem! Neptat se, co chce která bublina, ale přinášet vlastní vizi a snažit se pro ni získat podporu. Zkrátka to, čemu se tradičně říká politické vůdcovství.
O skutečných zájmech (4. 5. 2024)
Izrael začíná mít vážný problém. Vůdcové arabských států přestávají věřit, že to s úplným zničením Hamásu myslí vážně. A k čemu je spojenec, který nedokáže zničit společného nepřítele? Nezapomínejme totiž, že Hamás neusiluje pouze o vyvraždění Židů, ale taky o svržení režimů v Egyptě a Jordánsku. Pokud Izrael nebude užitečným spojencem, může o životně důležitá spojenectví přijít.
Dobře to ukazuje, že existují dva různé pohledy a dva různé světy. Svět oficiálních prohlášení a hlasování v OSN a svět skutečných úmyslů a strategií. Ty stejné arabské státy, jejichž představitelé pronášejí projevy o genocidě Palestinců, v tichosti podporují izraelskou trestnou výpravu.
Což je normální. Ideologická prohlášení a mocenské zájmy nemusí být ve shodě. Stačí připomenout americká prohlášení na podporu demokracie a podporu brutálních diktatur v Latinské Americe. To jen česká diplomacie nehájí žádné zájmy.
Zaspala opozice? (4. 5. 2024)
Oskar Krejčí: „Zjednodušené, černobílé vidění světa je vlastní nejvyšším představitelům všech stran pětikoalice snad od jejich zrodu. V tom není nic nového. Co je nové, je příležitost, kterou dostali a využili. Sešly se tu dva faktory. Především se snížila ostražitost veřejnosti. Vzpomeňte na léta 2006 až 2009, kdy se ulice bouřila proti plánu postavit v Brdech radar amerických strategických sil. Ve srovnání s tehdejší obětavou činností občanské iniciativy Ne základnám je zřejmé, že tentokrát veřejnost zaspala.“
Ono to není tak, že by lidová opozice zaspala. Její pozornost byla ale přesměrována k boji proti falešné epidemii, vraždícím vakcínám, hlasům z vesmíru, velkému resetu, židovskému spiknutí, zabijáckým mikrovlnným troubám a já nevím čemu.
Za tím je naprosto hanebné selhání opozičních vůdců, kteří jsou schopní se kvůli pár hlasům podbízet téměř čemukoliv, bez jakéhokoliv dna. Přinese mi hlásání placaté země dva tisíce preferenčních hlasů? Tak je země placatá.
To je to, co změnilo poměry v zemi! To je to, díky čemu liberální oligarchie zvítězila ve studené občanské válce.
O třídním boji (3. 5. 2024)
Při jakém trávení času se jaký státník ukazuje, to je otázka politického marketingu. Nicméně přesto to o mnohém vypovídá. Přinejmenším o tom, na jaké voliče se zaměřuje a na jakých hodnotách staví.
Z toho pohledu je dobré si všimnout, že prezident Pavel se prezentuje jako vysoký manažer české pobočky nadnárodní korporace. Motocykl BMW, seskoky pádem atd. s tím by perfektně zapadl do představenstva Honeywellu, Vodafonu, Reiffeisenu nebo podobné organizace. Možná ho ještě uvidíme při řízení jachty nebo extrémním lyžování. Prostě patří do správné společnosti a dává to najevo.
Slovenský premiér Fico místo toho odpracoval noční směnu u pásu. V korporátní montovně. Hold jiným lidem. Hold jiným hodnotám. Není divu, že to mezi městskými příslušníky korporátní byrokracie vyvolává hysterické reakce. Je zajímavé, že těm lidem (kteří fakticky patří mezi pracující vrstvy a o členství v představenstvech jen marně sní) splývá „komunistické“ a „dělnické“. Jim na komunistickém režimu nevadilo tyranské jednání. Jim vadilo, že se s obyčejnými pracujícími lidmi zacházelo slušně.
O dětských úzkostech (3. 5. 2024)
Mužské mozky jsou v průměru jiné než ženské mozky, mají jiné schopnosti, je to dáno biologicky a žádný antidiskriminační program na tom nemůže nic změnit. Na tom se dnes shodují všichni, kdo se záležitostí zabývají, vyjma naprostých fanatiků.
Jenže ono je těch rozdílů mnohem víc než jen matematické schopnosti a empatie. Skupina neurovědců z několik amerických univerzit se nedávno zabývala tím, co se děje v hlavách dětí (ve věku 8 – 12 let) trpících úzkostnými poruchami. U úzkostných kluků našla významné změny na bílé hmotě mozkové. Takové změny, které omezují možnost zvládat emoce. Dá se tedy předpokládat, že jejich problémy budou dlouhodobé. Mozky úzkostných holek vypadají nepoškozené. Projdou konkrétní situací a budou v pořádku.
Opět to potvrzuje, že většina kluků potřebuje jiné zacházení než většina holek, že by jim vyhovovalo jiné prostředí a v případě problémů jiný ty terapie. A co myslíte, že bude po takovém zjištění následovat? Správně, nikdo se tím nebude zabývat. Nadále bude vytvářeno naprosto uniformní prostředí. A když se budou problémy u někoho stupňovat, najde se aktivista, který mu poradí, že se má nechat vykastrovat a předělat na karikaturu holky. Problémy se tím jen zhorší, ale to už se řešit nebude. Leda tak zastrašováním, aby o tom přestal mluvit.
O bezpečnostních aktivech (2. 5. 2024)
Když byla v Praze výstava zničené ruské vojenské techniky, označoval jsem to za nechutné. V těch strojích umírali lidé. Naši nepřátelé, ale pořád ještě lidé. Má se slavit vítězství (tedy to, že válka skončila výsledkem pro nás výhodným), mají se připomínat oběti, ale nemá se oslavovat zabíjení.
Takže píšu totéž, když probíhá stejná výstava v Moskvě. Výstava západní techniky, ve které umírali ukrajinští lidé nedobrovolně nahnaní na frontu. Ta výstava není náš problém, protože na tamní civilizační dění nemáme nejmenší vliv, ale za nechutné to považovat můžeme.
Obávám se ale, že je to příznak něčeho horšího. Podařil se vypěstovat válečnický stát s impozantním zbrojařským průmyslem, pokročilými technologiemi a chutí bojovat. Ten stát od nás není příliš daleko, my sami jsme zlikvidovali vlastní obranu a nemáme žádného skutečného spojence. Jak spolehlivým spojencem jsou Spojené státy, na to se zeptejte Ukrajinců vehnaných do války, na které sami neměli žádný zájem. Zeptejte se jich, jak účinná je západní pomoc.
Když ministr Lipavský hystericky fňuká, že po (téměř jisté) porážce Ukrajiny se ruské tanky nemusí zastavit, je to přehnané, ale není to úplně nesmyslné. Paradoxně je tak naší nejsilnějším bezpečnostním aktivem pásmo rozumných států mezi námi a Ukrajinou. Přes Slovensko ani Maďarsko ruské tanky nepojedou.
O genocidě (2. 5. 2024)
Tak, jako je každý označován za Hitlera, tak může být naprosto cokoliv označováno za genocidu. Stačí, aby to v někom budilo dostatečně negativní emoce. V podstatě vedení každého konfliktu, kde se používají zbraně. Zastánci liberální hegemonie tvrdí, že Rusko provádí genocidu na Ukrajině. Antisemité tvrdí, že Izraelci se dopouštějí genocidy pokaždé, když se nechtějí nechat bez odporu podřezat. A teď tu máme ještě údajnou čínskou genocidu na Ujgurech. Připomínám, že terčem represí tam není etnikum, nýbrž džihádisté a že čínské bezpečnostní síly začaly s represemi až poté, co počty obětí teroristických útoků šly do stovek.
Nikoho asi nepřekvapí, že Amerika je na straně islamistických zabijáků. Asi nepřekvapí ani další konference v New Yorku, kde se řečníci rozhořčovali nad tím, že ujgurští džihádisté nemohou bez problémů zabíjet, unášet a vyhazovat do povětří. Taková nespravedlnost!
Možná ale překvapí, jak obrovskou roli na takové konferenci hrají různé židovské organizace. Spolky pamětníků holocaustu horlivě pomáhají těm, kdo věří, že Žid není člověk nýbrž stvoření mezi psem a opicí, a že povinností pravověrného je vyhledávat a zabíjet Židy po celém světě.
O demokracii (1. 5. 2024)
Když se rozhoří spor mezi politickými silami, nejlepší řešení je předložit vše voličů. Ať rozhodnou oni. V ideálním případě svolat referendum. A když to není možné, tak rozhodnutí odložit až do období po dalších volbách a pokusit se přeměnit volby v referendum o té věci.
To je přesně to, k čemu se teď pokouší posunout důchodové záležitosti ANO. A čemu se pokouší vládnoucí skupina zabránit. Ne, to není spor mezi Fialou a Babišem. To je spor mezi vládnoucí oligarchií a lidem. Spor mezi demokracií a diktaturou.