Druhý pohled z 23.5.: Sláva konzervathotkám!

Na Délském potápěči vyšel hezký, leč velmi kritický článek o stavu tzv. alternativní pravice. Autor dobře ukazuje, že zatímco dříve v těch kruzích převažovali podivíni, v posledních letech pole ovládli šejdíři, kteří z lidí tahají peníze. V obou případech to způsobuje, že hnutí je politicky naprosto bezvýznamné.

Objevuje se tam výraz, který jsem neznal, ale který perfektně sedí. CONSERVATHOT. Tedy velmi atraktivní žena, která má davy fanoušků na sociálních sítích, prezentuje dekolt nebo tělesné křivky a zároveň naprosto nekorektní politická prohlášení. Zpravidla říká tak ostré věci, jaké by si nikdo jiný nedovolil. Místy až lehce rasistické. Dělá to svět zábavnějším, ale má to taky svá omezení. Jestliže tu je dívka, jejíž profesí je dávat lidem na sociálních sítích, přesně to, co chtějí, pak to tady znamená, že když lidé chtějí nějakou ukrutnou blbost, dostanou to. A že když konzervahotka začíná stárnout, musí ve svých prohlášeních přitvrdit. Takže je tu třeba lehce nastárlá superkočka Travis leBlanc, která získala pocit, že lidé chtějí slyšet že za všechno můžou Židi. Tak jede, že za všechno můžou Židi, i když je sama Židovka.

Proč to vlastně vadí? Protože opoziční hnutí není vnitřně strukturováno. Protože není jasné, jaká je role kozaté holky, jaká je role leadera, jaká je role mudrce ani vymezení mnoha dalších potřebných rolí. Je to spontánní, je to svobodné, ale nevzniká tak hnutí, které by se mohlo zapojit do mocenských střetů.

Ale konzervahotky jsou skvělé. Sláva konzervathotkám!

O křesťanských hodnotách

Zase jsem někde narazil na kritiku Viktora Orbána, že sice mluví o křesťanských hodnotách, ale že lidé v Maďarsku nechodí do kostela. Že ani sám Orbán nechodí do kostela. Pochopitelně! Když mluvíme o společnosti založené na křesťanských hodnotách, tak se tím přece nemyslí vytváření náboženské společnosti! Nic by tomu nebylo vzdálenější. Nehledě na to, že v těch údajně křesťanských dobách před průmyslovou revolucí chodilo do kostela méně lidí než dnes.

Jde o to, že jsme společností a civilizací, kde hrají významnou roli některé principy a myšlenkové vzorce převzaté od předchozích generací, které označujeme jako křesťanské (a´t už oprávněně nebo oprávněně). Že nás tyto principy a myšlenkové vzorce odlišují od jiných civilizačních okruhů. Že si uvědomujeme potřebu rovnováhy mezi pokrokem a tradicí, mezi svobodou a řádem.