O zbytečně nešťastných lidech

Čeští lvové, to je taková speciální událost, kdy se sejde parta magorů s narušenými osobnostmi, vyrobí nějaký domnělý skandál a pak se o tom mluví. Mluví se o tom hlavně mezi těmi mentálně postiženými. Ostatní si ťukají na čelo. No ale když je to baví, proč ne.

Letos to mělo stejný průběh jako jiné roky. Vrcholem Českých lvů bylo vystoupení nějaké naprosto bezvýznamné umělkyně, o které jste nikdy v životě neslyšeli a nikdy v životě neuslyšíte. Zajímavé je na ní vlastně jenom to, že v bezmála čtyřiceti letech dostala cenu za studentskou tvorbu. Proslovila geniální myšlenku, že když žena neustále odkládá mateřství kvůli kariéře, mohou z toho být problémy. Jak bystrá to žena! Retardové tím budou žít několik týdnů.

Zmíněný problém je logický. Rozšiřuje se počet lidí, kteří chtějí to, co bylo v minulosti vyhrazeno pouze panovnicím a vysokým šlechtičnám obklopeným služebnictvem. Možná, že jednou technologický pokrok něco takového umožní, ale nebude to hned tak. Zvláště v tom civilizačním okruhu, kde poměry určují aktivisté, kteří nevědí, že aby byla elektřina v zásuvce, musí být vyrobena v elektrárně. Mimochodem, právě tyhle typy lidí najdete v mohutné koncentraci na Českých lvech.

Nicméně vedle toho ve společnosti probíhají nebo by mohly probíhat naprosto legitimní změny. Lidský život je delší než před generacemi, vztahy vypadají jinak, mění se způsob práce a je tedy logické, že některé vzorce rodinného života a rodičovství, vytvářené těsně po průmyslové revoluci, už nemusí všem vyhovovat. Někteří a některé si tedy mohou organizovat život úplně jinak než jejich rodiče.

Jenže místo toho je veřejný prostor a státní správa plná nejpříšernějších experimentů, které jsou od první chvíle jasně destruktivní, které neřeší žádný problém a ničí to, co funguje dobře.

Nově by se tedy zdálo rozumné, aby žena měla dítě či děti ve dvaceti letech (kdy je to ideální z hlediska biologického), jeho batolecí období absolvovala během studií  a v sedmadvaceti, až bude začínat kariéru, už je měla ve školním věku. Přijde tím o nějaké divoké mejdany na Erasmu, ale to dožene později, a jinak je mateřství snadněji slučitelné se studiem než s intenzivní prací. Možná to v těch devatenácti letech nebude ideální s výběrem partnera, ale třeba se spolu sžijí. Nebo ho může ve čtyřiceti odkopnout (až bude děti dospělé) a stihne v životě ještě jeden vztah.

To není nápad můj, ale slýchávám to od psycholožek a socioložek.

Je to jen jeden z mnoha příkladů, jaké nové modely lze zkoušet. Od toho jsme inovativní civilizací, abychom zkoušeli nové věci. A někteří to v tichosti zkouší.

O tom by se mělo mluvit! Tady by se měly vyměňovat zkušenosti. Tady by měly zaznívat komentáře z poraden, co funguje a co nefunguje nebo na co si dát pozor.

Jenže místo toho je veřejný prostor a státní správa plná nejpříšernějších experimentů, které jsou od první chvíle jasně destruktivní, které neřeší žádný problém a ničí to, co funguje dobře. Zpochybňování pohlavní identity dětí je zatím asi nejvýraznějším projevem tohoto ničivého trendu.

Tam, kde by se tradiční vzorce měly lámat, tam se bezmyšlenkovitě udržují. A tam, kde jsou užitečné, tak jsou cíleně ničeny, za peníze daňových poplatníků a s brutálním využitím moci moderního státu.

Exhibicionistka na Českých lvech, jejíž jméno brzy opět zapomeneme, ale nic toho neřeší. Snaží se vzbudit pozornost.

Exhibicionistka na Českých lvech, jejíž jméno brzy opět zapomeneme, ale nic toho neřeší. Snaží se vzbudit pozornost. Mezitím následuje záplavy vyjádření politiků, intelektuálů a neziskových aktivistů, z nichž žádného nezajímá ta samotná záležitost, ale každý se chce svým vyjádřením dostat to reflektorů pozornost. Možná jí to otevře cestu k nějakým dalším titulům.

A tím se dostáváme k nejsmutnějšímu aspektu celé záležitosti. A sice, že ti lidé nehájí své vlastní zájmy. V jejich zájmu by přece v první řadě bylo zorganizovat si život tak, aby s ním byli spokojení a dobře se jim žilo. Místo toho si ale organizují životy tak, aby to bylo frustrující a oni mohli správně a poslušně vyjadřovat frustraci. Možná urvou pár grantových milionů navíc, ale stálo to za to?

Martin Seligman, nejvýznamnější osobnost ze současné generace amerických psychologů, dospěl ve svých výzkumech k tomu, že lidé orientující se na to, aby vytvářeli správní dojem, že jsou statisticky nejméně šťastnou skupinou lidí (za jinak stejných podmínek).