Glosy za prosinec 2023
O kognitivní netoleranci (31. 12. 2023)
Profesor Budil často ukazuje, že tím, co rozhodlo o úspěchu západní civilizace v posledních staletích, byla „kognitivní netolerance.“ Není to jediný faktor, ale je to faktor hodně významný.
Jde o to, že pro středověk a ještě starší doby bylo typické, že různé druhy poznání existovaly vedle sebe a nikdo neměl navrch. Zárodky empirické vědy vedle magie vedle alchymie vedle náboženství vedle spekulativní filosofie vedle nejrůznějších pověr… přičemž hranice byly samozřejmě nejasné.
Politické strany a válka (31. 12. 2023)
Americké veřejné mínění ve vztahu k válce je rozděleno podle politických stran, a to zcela jasně. Příznivci Demokratické strany chtějí pokračovat ve válce proti Rusku a zároveň chtějí zastavit veškerou pomoc Izraeli (proč také podporovat Izrael, když fandí muslimům a likvidace židovské komunity by jim nevadila). Přívrženci Republikánské strany by raději zastavili válku proti Rusku a chtějí podporovat Izrael.
Jo, a většina amerických Židů volí Demokraty.
O zbytečném státě (30. 12. 2023)
Na serveru České stavby vyšel zajímavý článek o dotačním programu Oprav dům po babičce. Autor podrobně rozebírá podmínky přidělení dotace a jednotlivé stavební práce. Jasně ukazuje, že pokud by někdo tu dotaci chtěl, bude nucen dělat spoustu prací, které nepotřebuje. Dotace mu z toho zaplatí jen část zbytečných nákladů a vůbec nemohou být vynakládány na ty věci, které jsou opravdu důležité. Jediným efektem dotace je mnohem větší zadlužení a riziko, že o domek přijdete.
Osobně jsem se zajímal o program Zelená úsporám a výsledek je stejný. Zbytečné náklady jsou mnohonásobně větší, než kolik člověk může dostat.
A moje zkušenost z podnikové sféry je naprosto stejné. Proč si tedy někdo bere dotace? Protože si je berou úplně jiné subjekty než ty, které by je teoreticky měly potřebovat. Jsou to úplně jiné subjekty než ty, které staví nebo dělají něco, co by mohlo být podpořeno. Dotace jsou pro profesionální čerpače dotací, kteří jediní umí splnit podmínky (bez ohledu na to, jestli něco reálně dělají). Není to tak, že by promrhala třeba třetina nebo polovina státních prostředků. Promrhá se všechno.
Nabízí se zajímavé srovnání se státní ekonomikou, kde se taky kradlo, ale nerozkradlo se zdaleka všechno. Moje hypotéza je, že rozdíl spočívá v zaměření státní správy. Pokud má státní správa jasný a jednoznačný cíl (třeba vystavět přehrady nebo vybudovat průmyslové podniky nebo dostat člověka do vesmíru nebo vyhrát válku), úsilí směřuje tím směrem. I když tam jsou neefektivity nebo se občas něco ukradne, cíle je nakonec dosaženo. Když ale stát žádný takový velký cíl nemá, zabředne do zbytečných činností. Dotační programy se vypisují jen proto, aby někdo vykázal činnost nebo přihrál peníze kamarádům. Nikdo nedokáže říct, čemu jinému by měly sloužit. Potom to vypadá podle toho.
O Kobzovi (30. 12. 2023)
Poslance Kobzu teď urážejí v médiích, protože řekl něco nekorektního o vraždění na filosofické fakultě.
Korektní nekorektní. Zajímavější je, jestli to bylo pravdivé.
Za prvé. Jiří Kobza připomněl, že pražská filosofická fakulta je prostředí, kde se do studentů doslova pumpuje nenávist. A to nenávist opravdu zběsilá. Měl jednoznačně pravdu.
Za druhé. Jiří Kobza připomněl, že když lidé žijí v ovzduší intenzivní nenávisti, roste riziko násilného jednání. Měl jednoznačně pravdu.
Za třetí. Není jisté, zda to hrálo roli v konkrétním případě předvánočního vraha. To ale Jiří Kobza nikde netvrdí.
Kobza má pravdu. Neřekl nic, co by “překročilo hranice morálky”. Amorálně jedná Česká konference rektorů, když místo bezpečnosti na fakultách řeší politické ambice, když blokuje pokusy o věcnou diskuzi a převádí vše do roviny primitivních nenávistných výkřiků. Jinak jejich dopis charakterizovat nelze.
Ještě o střelbě (29. 12. 2023)
David Bohbot:
Pozorně sleduji situaci kolem střelby na Filosofické fakultě Karlovy university. O to tragičtější, že k ní došlo bezprostředně před vánočními svátky. Je mi nesmírně líto mrtvých a zraněných lidí, a vyslovuji hlubokou soustrast jejich rodinám.
Bohužel, stalo se to, před čím varuji už dlouhou dobu. Teď mě zajímají tři věci: identita pachatele, reakce občanů a policie a jaké má tato akce následky. Reakce a následky jsou pro nás extrémně důležité, protože tuto událost nesledujeme pouze my, ale i lidé, kteří plánují podobné útoky a berou toto vše v jejich plánech do úvahy. Toto nemusí být vůbec konec.
O progresivním bydlení (29. 12. 2023)
Pamatujete, jak tehdy ještě starosta Čunek vystěhoval agresivní neplatiče nájemného do zařízených stavebních buněk? Pokud vím, soudy běží dodnes.
Teď je ale jasné, že jenom předběhl dobu. Kdyby k tomu přilepil nějaké módní anglické slovíčko (co třeba “responsible community tiny house”?) a opentlil to heslem „progresivní životní styl“, dostali by tehdejší neplatiči přesně to, kvůli čemu se musí zoufale snažit vzorní zaměstnanci korporací. A jak jsou hrdí, když se jim podaří se do takového kontejneru nastěhovat! S jakým patosem o tom píšou jejich progresivistická média!
O hospodářských sankcích (28. 12. 2023)
Druhý postřeh z nedávného semináře Jungmannovy národní akademie s Ilonou Švihlíkovou. Když Američani vyhlásí sankce proti 11milionové Kubě, většina světa si toho ani nemusí všimnout. Jenže když takové sankce vyhlásí proti Iránu a Rusku, jedná se už o tak velké ekonomiky, že to změní toky zboží, finanční toky i ekonomické vztahy na celém světě.
A takové sankce vyhlašují státy, jejichž ministerstva nedokážou zvládnout tak základní věci jako sestavení seznamu, co se dováží z Ruska a co bude chybět. Jak by si mohly troufnout na něco tak složitého jako simulace různých scénářů změn mezinárodních ekonomických vztahů. Jenže bez toho zase nedokážete odhadnout, kdo bude vítěz a kdo poražený. Vyhlásíte tedy sankce a prostě doufáte, že zasáhnou soupeře víc než vás.
Z vyjádření mnoha západních politiků můžeme usuzovat, že vůbec netuší, že taková problematika existuje, což málokoho překvapí.
O demokracii (28. 12. 2023)
„Stanou-li se však demokraticky zvolení rozhodující představitelé všehovšudy fasádou výkonu mnohem větší moci, kterou drží v rukou nějaká skupina, jejíž členové demokraticky zvoleni nebyli, pak není pochyb, že takový politický systém lze za demokratický označit jen stěží.“
Samuel Huntington
Nebudu se zaplétat do teorií spiknutí, ale každý si pamatuje, jestli volil vedení České televize, ústavní soud, členy představenstev největších bank, místních poboček nadnárodních neziskovek atd.
O ztrátě víry (27. 12. 2023)
Už snad posté čtu článek o tom, že náš jediný problém je v tom, že Západ ztratil víru v sebe (tentokrát od Fareeda Zakarii), a ve vlastní hodnoty. A někdy je to na místě.
Jenže když zrušíte fabriky, jednáte s vlastními lidmi jako s odpadem, vedete teroristické útoky proti významnému spojenci, necháte milion lidí umřít ve zbytečné válce… pak vaším problémem není málo víry v sebe. Pak je vaším problémem, že se z vás stalo monstrum.
Nostra patria et ars ornithologia (27. 12. 2023)
Nechť místo lva ve znaku cos nám kráká,
máme prý si volit národního ptáka.
Jakého to opeřence volit budem tedy dnes?
Nezkoušet jen tentokráte modrou straku z ODS.
(autor: Komunista bez místa)
O zeleném skoku (27. 12. 2023)
Green Deal bývá přirovnáván k Velkému skoku Mao ce Tunga. Je tu ale jeden obrovský rozdíl. Když v Číně viděli, že Velký skok nepřináší zbohatnutí, nýbrž zbídačení, zastavili jej. Trval pouhé tři roky. Evropská unie se nezastaví před ničím. Žádné zbídačení ani porážka ve válce ji nemůže přimět, aby program zastavila.
To jen pro pořádek.
O dýmkách (26. 12. 2023)
Podruhé o slavení Vánoc (26. 12. 2023)
Reagoval dnes jeden čtenář na poznámku o meditativních a bujarých Vánocích a má pravdu. Zdravé by bylo, kdyby po rozjímavém adventu vybuchly bujaré Vánoce s rozpustilými skřítky, necudnými vílami, třeba i Santou a já nevím čím vším. Nebo s oživením nějaké předkřesťanské mytologie, respektive naší dnešní představou o ní.
Je vlastně nepochopitelné, proč se toho ještě nikdo nechopil komerčně. Poptávka by tady určitě byla.
Skončí příští rok válka? (25. 12. 2023)
Jsou Vánoce, což je přesně ta doba, kdy si připomínáme, že by neměly být války. Víc než jindy během roku. Což je tentokrát o to naléhavější, že se bojují dvě války, které se nás dotýkají mnohem citlivěji než třeba konflikty někde v Africe. Je šance, že příští rok skončí?
Nechci se teď zaplétat do toho, kdo má jakou míru viny za rozpoutání války na Ukrajině, ale pokračování té války má příčinu jedinou. Volodymyra Zelenského a jeho blízké spolupracovníky. Ukrajinci nechtějí válčit, Rusové nechtějí válčit, dokonce i západní elity už ztratily zájem na pokračování. Takže snad šance na mír.
Na Blízkém východě je to daleko horší. Světové společenství se pomalu začíná sjednocovat v tom, že smrt dalších šesti milionů Židů by byla přijatelnou cenou za tamní mír. Když se volá po příměří, myslí se právě tohle. Všimněte si, nikdo nevolá po takovém příměří, které by znamenalo zastavení válečných akcí Izraele, konec válečných akcí Hamásu a propuštění rukojmích. Ani po takovém, kdy začne jednání, které by k tomu mohlo směřovat. Volá se po takovém příměří, kdy Izrael zastaví válečné akce a Hamás a Hizbaláh budou pokračovat v zabíjení. Jen k tomu dostanou nové dodávky zbraní a lepší podmínky.
Jenže těch šest milionů Židů se podle všeho nechystá nastoupit do dalších transportů. Jsou odhodlaní, mají bojeschopnou armádu a jaderné rakety. To na mír nevypadá.
O sexu a stabilitě vztahů (25. 12. 2023)
Často se tu zastávám vědy, že ten obor není tak zdaleka tak zkorumpovaný, jak říká naivní lidová představa. Ale čas od času musím dát té naivní lidové proti-vědeckosti za pravdu.
V posledních týdnech se např. ve světových popularizačně vědeckých médiích psalo o výzkumu Masarykovy univerzity, kde údajně zjistili, že když si lidé nerozumí v posteli, ženy častěji uvažují o ukončení vztahu než muži. Vědci tedy odhalili u žen typicky mužské chování, feministky jásají, že končí diskriminace… a čtenář je skeptický, zda to náhodou není tím, že ženy uvažují o ukončení vztahu velmi často (na rozdíl od mužů, kteří častěji nesnášejí změny).
Pak se ale podíváte do té studie a zjistíte, že bylo vyzkoumáno pouze to, že u žen je silný vztah mezi sexuální spokojeností a úvahami o ukončení vztahu. Pochopitelně! Když se ženám nelíbí ve vztahu, zpravidla je ani nebaví sex. Když nevím, jestli s tím mužem chci zůstat, tak mne přestává i sexuálně přitahovat. Rozhodně je tak tomu mnohem častěji než u mužů, kteří si to klidně užijí i s ženou, která jim vlastně není sympatická.
O tichých Vánocích (24. 12. 2023)
V zápase mezi Ježíškem a Santou fandím samozřejmě českému Ježíškovi, ale také si uvědomuju, že tentokrát nejde jenom o reklamu a tupé napodobování Západu. Ono v té české tradici opravdu něco chybělo. O staroslovanských pohanských oslavách slunovratu nemáme žádné opravdu spolehlivé zprávy, nicméně spolehlivě víme, že původní křesťanské Vánoce v českých zemích byly veselé, bujaré až místy necudné. Až v pobělohorském období, kdy se likvidovalo všechno tradiční a nahrazovalo uměle vytvořenou kulturou, vznikly taky tiché poetické meditativní Vánoce. Rozhodně si nestěžuji, takové Vánoce jsou krásné a je to asi jediná pozitivní věc, kterou nám baroko dalo. Nicméně přece jenom něco chybí. Škoda, že tehdy vedle postavičky Ježíška nevytvořili taky zlobivého andílka nebo rozvernou vánoční vílu. Rozjímání je fajn, ale lidé se potřebují i bavit.
Krýgsman a markytánka (23. 12. 2023)
Na vojnu Řehka se rychtuje,
Černoška v tom ho fedruje,
žádný z nich, milý osude,
ke konci řehkat se nebude.
(Autor: Komunista bez místa)
O egoismu (23. 12. 2023)
Všichni nebo téměř všichni lidé mají tendenci jednat sobecky. Snažit se to změnit je pošetilé.
To ale neznamená, že by měli všichni tendenci jednat výhradně sobecky. Ve skutečnosti lze i v chování zvířat najít určitou míru nesobeckosti (biologové to mají přesně popsáno v rámci tzv. Hamiltonova principu).
A už vůbec to neznamená, že by bylo dobré lidi k sobectví povzbuzovat. Četné studie ukazují, že když lidé v prostředí, kde se mluví o prosazení, zisku, soutěžení atd., jejich chování se mění k horšímu. Snižuje se nejen míru ohleduplnosti, ale snižuje se také schopnost racionálně spolupracovat a společně dosahovat cílů.
Společenský systém založený na tom, že lidé nebudou jednat sobecky, je naivní. Společenský systém, který sobectví systematicky posiluje, je destruktivní.
O agitačních plakátech (23. 12. 2023)
Svoboda! Mír! Energetická nezávislost!
To jsou propagační hesla režimu, který:
- se snaží řídit všechny oblasti vašeho života, včetně rodinných vztahů a sexuality a který trestá kritiku vězením.
- Podílel se na vyvolání války s milionem mrtvých.
- Přinutil nás zavřít uhelné doly, což byl jediný zdroj energie, kterou jsme nemuseli dovážet.
Ještě tam chybí heslo „Hovězí pro každého pracujícího každý den!“ Hodilo by se k zákazu krav.
A všimněte si, že už to nikdo neřeší. Zvykli jsme si na to stejně jako kdysi dávno na obrazy Marxe.
Mimochodem, ty komunistické plakáty byly výtvarně výrazně lepší.
O Američanech a Židech (22. 12. 2023)
Dvě třetiny Američanů do 24 let pokládají Židy za utlačovatelskou rasu a nemá problémy s takovými věcmi, jaké provedl Hamás 7. října, ukázal výzkum Harris Insight. Otázka na Osvětim v dotazníku nebyla, ale dá se čekat, že by ji většina mladých Američanů schvalovala. Mezitím jsou na univerzitách rušeny přednášky vědců podezřelých z toho, že jsou proizraelští.
Vlastně se není čemu divit. Co jiného se dalo čekat ve společnosti
– která byla prorůstána islámem, tedy kultem, kde je nepřátelství vůči Židům jednou z nejzákladnějších součástí věrouky,
– kde se mocenské, finanční a mediální elity už roky snaží zlikvidovat všechny zárodky kultivované a inteligentní antisystémové opozice a vytvořit prostor pro antisemitské konspirační magory (na základě celkem rozumného předpokladu, že to nebudou skuteční soupeři).
Je ale také dobré vidět, že židovská komunita je pořád ještě významným hráčem ve společenském dění. Nikoliv hráčem nejsilnějším, ale významným. Může začít jednat racionálně nebo může podporovat dosavadní trendy se všemi důsledky. Rozhodně to nejsou pasivní oběti.
O tichu, které zabíjí (22. 12. 2023)
Okamžitě po nedávném útoku Hamásu začala v Izraeli veřejná diskuze o tom, jestli nedošlo k selhání bezpečnostních sil, kde byla chyba, kdo nese odpovědnost, co se musí změnit atd.
Po včerejším útoku v Praze je hlavní starostí prezidenta a vlády, aby se žádná taková diskuze nerozběhla. Tomu byla věnována hlavní část jejich projevů (kromě informací, kdo drží jakou minutu ticha).
Přitom by rozhodně bylo o čem diskutovat. Už delší dobu v těchto glosách upozorňuji, že prioritou bezpečnostních sil se stává potlačování politické opozice a že zároveň klesá schopnost chránit občany. Včerejšek byl podle všeho ukázkový případ. Podle informací mainstreamového tisku věšel vrah na sociální sítě posty, ze kterých se dalo usuzovat, že chystá něco strašného. A nikdo si toho nevšiml! V době, kdy jsme špehováni na každém kroku a každé naše písmenko je sledováno. Kdyby tam napsal, že fandí Rusku, to by policie jednala bleskově. Ale jenom podezření na připravovanou hromadnou vraždu, kdo by to řešil.
Platíme několik bezpečnostních jednotek a desítky neziskovek pro monitorování obsahu sociálních sítí. A když někdo napíše něco tvrdého proti mocipánům, je eskortován v poutech z ciziny. A vrahové unikají. Prezident, premiér i ministr vnitra pokládají takové nastavení priorit za správné, a nehodlají na tom cokoliv měnit. Mají vlastně jedinou starost: Aby se o tom nemluvilo.
Podruhé o střelbě (21. 12. 2023)
Když jsem psal předchozí poznámku, předpokládal jsem, že vrahem na filosofické fakultě bude nějaký zoufalý nezaměstnaný nebo oběť exekuce. Konec konců, co jiného je v téhle zemi symbolem zla než pražská filosofická fakulta?
Je to jinak.
Ale to neznamená, že někdo, komu se za Fialy zhroutil život, se tím nemůže inspirovat. A ono takových lidí není vůbec málo.
Bezohlednost liberální oligarchie (nové aristokracie) zvyšuje riziko zoufalých činů.
O střelbě na filosofické fakultě (21. 12. 2023)
Tak už patříme na Západ se vším všudy, včetně střelby na školách. Vcházíme do rizikového období – pokud by takových případů bylo více, stane se z toho zvyk a nikdo to nezastaví. Jako to už nikdo nezastaví v USA.
Nebudu si honit triko, že jsem to předvídal. Ale měl jsem to předvídat. Situace, kdy má vládnoucí skupina pocit, že nemusí udělat ani ten nejmenší kompromis a že může velkou část obyvatelstva nemilosrdně zničit, logicky zvyšuje riziko takových záležitostí. Zvlášť, když na druhé straně převažují magoři, kteří jen víří emoce a tahají z lidí peníze, bez sebemenší snahy o pozitivní řešení.
Svou roli nejspíš hraje i to, že předmětem těch nejzběsilejších útoků kavárny jsou právě ti umírnění, kdo usilují o kompromis a nalezení nějaké společné řeči.
Co bude dál? Bylo by skvělé, kdyby si obě strany společně sedly a řekly „takhle to nejde dál, pojďme s tím něco udělat.“ Ale pravděpodobnější je, že liberální oligarchie hrůzný čin uvítá, zesílí represi a zhorší zacházen s lidmi, to vyvolá další zoufalé činy, a tak pořád dokola.
O zavírání oceláren (21. 12. 2023)
Mysleli jste, že to nejhorší od Fialovy vlády jste už viděli? Tak to jste se teda spletli! Ještě tu jsou ostravské železárny Liberty.
Když vláda se svými mafiánskými sponzory zařídila brutální zdražení energií (ne, za korupci ve vládě nemůže Babiš ani Putin), hutě se pochopitelně dostaly do problémů. Kupodivu od státu nechtějí žádnou dotaci, ale dluží státu peníze za sociální a zdravotní pojištění. Myslíte, že se s nimi pan ministr dohodl na nějakém splátkovém kalendáři a slíbil úlevu? Nebo, že nabídl zestátnění železáren? Nebo přechodné řešení, které by umožnilo udržet výrobu, než se věci vyřeší?
Kdepak. Stát naopak navrhne bankrot ocelárny, výroba se zastaví (nejspíš nevratně), ale o propouštěné (postiženy mohou být zprostředkovaně desetitisíce lidí) se stát podle pana ministra Síkely postará. Jak? Tím, že rozšíří kapacitu úřadu práce.
Něco podobného se v českých zemích nestalo od průmyslové revoluce.
A takhle, milé děti, dopadne každý, kdo neposílá peníze stranám pětikoalice nebo přidruženým mafiím.
O penězích pro americké univerzity (20. 12. 2023)
Kdo si nejvíc kupuje americké univerzity? Ani Rusko ani Židé ani Čína, ale Katar! Přitom Katar není právě matematická velmoc, ani světové centrum vědeckého myšlení. Není to zrovna tak, že by vytvářeli špičková vědecká centra, kde podpoří pokrok poznání svobodou bádání a penězi.
Naopak. Katar je země, pro kterou jsou typické bezohlednost, tupost, primitivismus a fundamentalismus. Když dávají peníze americkým školám, je jasné, co podporují – protibělošský rasismus, LGBT, cenzuru… a samozřejmě islám, islám a islám.
Při pohledu z druhé strany je to naprosto jednoduché. Muslimové mají podporovat všechny formy džihádu. A tak Katar podporuje teroristické skupiny i ovlivňování amerického vzdělávání. Není pak divu, že na amerických univerzitách visí vlajky palestinského džihádu. Na dobytých amerických univerzitách.
O kolonii Velká Británie (20. 12. 2023)
„Od konce druhé světové války je Británie podřízenou součástí amerického imperiálního projektu, možná ekvivalentem indických knížecích států nebo nigerijských království jaká žila v rámci bývalého britského impéria. Británie poskytuje nádech exotického kouzla prostřednictvím svérázných a malebných zvyků svých loajálních domorodých vládců a nyní převážně ceremoniálních ozbrojených sil, které udržuje. Politika nepřímé vlády však zůstává v platnosti: Britští vládci si mohou své vnitřní záležitosti zařídit podle svého – do určité míry -, ale v životně důležitých záležitostech obrany a zahraniční politiky se nesmějí odchýlit od zájmů Washingtonu,“ píše Arris Roussinos na Unherd.
Jak pokračuje, amerických kolonií je mnoho, ale velký rozdíl tvoří nadšení. Britská národní (lokální) elita je mnohem nadšenější a servilnější, než by musela být. Zaplétá se do nejrůznějších válečných dobrodružství, jaká nejsou v britském zájmu, a z americké strany za to sklízí jen pohrdání. Čím jsou úslužnější, tím menší mají vliv.
Roussinos doporučuje, aby se britské ozbrojené síly zcela přeorientovaly na obranu vlastní země, případně blízkého okolí. A hned sám píše, že je to nemožné.
A to nejspíš neví, že existuje jedna maličká země, která se v tom snaží Velkou Británii ještě přetriumfnout.
O pastelkách (19. 12. 2023)
Chcete něco udělat pro své děti či vnoučata? Něco opravdu skvělého? Tak jim seberte mobil a kupte pastelky. Do značné míry platí, že zatímco mobily mozek ničí, malování ho obnovuje.
Vždycky se vědělo, že dětské malování rozvíjí představivost a výtvarný talent. Jenže řada studií v posledním desetiletí ukázala, že taky komunikační schopnosti, abstraktní myšlení, dokonce i racionalitu a spoustu dalšího. Pastelky, vodovky či tuše jsou pro vývoj zásadní. A to dokonce i tehdy, když děti kreslí mizerně, napodobují nevkusné komiksové postavičky atd.
Samozřejmě, může hrát roli i opačná příčinnost – děti s lepšími geny mají sklon více malovat a později z nich vyrostou schopnější lidé. Nicméně aspoň určitý přínos pastelkám upřít nemůžeme.
Asi nepřekvapí, že v Číně existuje rozsáhlý program s cílem povzbudit každé dítě k tomu, aby si kreslilo či malovalo. V českých zemích zatím ve školách přetrvává výtvarná výchova jako zastaralé dědictví po komunistech a to je všechno. Hlavně, že umíme rozvíjet fantazie o tom, že my budeme vědci a oni nemají splachovací záchody.
O okupantech (19. 12. 2023)
V roce 1948 žilo v Íránu 150 tisíc Židů. Když se dostal k moci fanatický fundamentalistický režim, přibylo pogromů a každodenního napadání a Židé začali odcházet ze země. Téměř všichni do Izraele. Ti fanatici, kteří je vyhnali z Iránu, je označují za okupanty.
Stejně tomu bylo i ve většině arabských zemí. Židé byli po druhé světové válce vyhnáni. Do Izraele, nikam jinam jít nemohli. Takže když jste Žid a Arabové na vás pořádají pogromy, stáváte se tím okupantem. A blbečkové v Evropě a Americe to tupě opakují.
Ale na druhou stranu, pokud mohou být za okupanty pokládáni Rusové na Donbase… jen, aby to neznamenalo, že okupanti jsou taky Češi v Praze.
O hrdinovi na obtíž (18. 12. 2023)
Zelenskyj již není vnímán jako přínos – ale jako přítěž,“ píše Fazi na Unherd a myslí tím především americkou politickou elit. Ale taky ukrajinskou armádu a vlastně všechny.
Člověku se nemůže nevybavit nedávná Prigožinova smrt a komentáře analytiků: Nevíme, kdo to udělal. Seznam podezřelých je příliš dlouhý, protože Prigožinu smrt si přál vlastně každý.
Pokud by měl ukrajinský prezident v následujících týdnech smrtelnou nehodu, nedivme se tomu. Zapsal by se do dějin jako hrdina a všichni by si oddechli.
O civilizačních konfliktech (18. 12. 2023)
Když procházíte texty Samuela Huntingtona a komentáře k nim, všimnete si toho, jak nesmírně – podle jeho pozorování – roste význam kultury toho kterého civilizačního okruhu: základního pohledu na svět, morálky, zvyklostí, formování osobnosti apod. Není to jen otázka Střetu civilizací, tenhle motiv prochází celým jeho dílem.
Pokud s tímhle motivem začnete pracovat, uvědomíte si, že Západ se chová úplně jinak než kdokoliv jiný. Číňané vedou spory, ale všechny strany se cítí být součástí čínské civilizace. Muslimové vedou války, ale všichni se cítí být především muslimy. A tak dále. Jenom na Západě je tomu tak, že spory se nevedou V RÁMCI jedné civilizaci, ale O jednu civilizaci. Ti, kdo chtějí, aby Západ pokračoval, proti těm, kdo se snaží Západ zničit.
Předvánoční (18. 12. 2023)
Pod vedením Pávka
a Signála Nutelly,
z kulometu dávka
a stejně jsme v prdeli.
(autor: komunista bez místa)
O dobytí Velké Británie (17. 12. 2023)
“Je opravdu hrozné být v Londýně a skrývat se před extremistickými islámskými skupinami. Připadám si jako v dobách před odchodem mé rodiny z Íránu, kdy ženy nemohly vycházet z domu. Věděla jsem, že mě sleduje iránská tajná služba. Občas mi vyhrožovali. Teď ale po mně jdou i další islámské skupiny, což je dvakrát děsivější.“
To jsou slova Peršanky, která žije v Londýně a která se dopustila smrtelného hříchu – vyjádřila sympatii s Izraelem. Podle islámské morálky je správné takovou ženu zavraždit.
Není to jen výpověď o islámu. Je to taky výpověď o Velké Británii, která rezignovala na vymáhání svého práva na svém území. No, hlavně, že vedou války po celém světě.
O teorii komparativních výhod (17. 12. 2023)
Teorie komparativních výhod pro mě vždycky představovala záhadu. Ta teorie říká – celkem logicky – že když se každý stát bude soustředit na to, v čem je relativně nejlepší, bude to ku prospěchu všech a všichni zbohatnou. Jenže ve skutečném životě vede mezinárodní obchod častěji ke zbídačení než k růstu životní úrovně. Kde je tedy problém?
Až na včerejším semináři s Ilonou Švihlíkovou jsem to pochopil. Mezinárodní obchod totiž nepřináší jen zvýšení efektivity, ale taky tlak na to, aby se každý soustředil právě jen na to, v čem je relativně dobrý. Takže pokud je velká část vaší ekonomiky založená na pěstování jablek, neposunete se k výrobě calvadosu, natož potravinářských strojů. Budete naopak ztrácet všechno ostatní a nakonec se z vás stane země sázení stromů a česání ovoce s minimální přidanou hodnotou. A až se vkus zákazníků změní na švestky, vaše hospodářství se úplně zhroutí.
Pokud spojíte volným trhem různě rozvinuté oblasti, nutným důsledkem bude neustálý růst rozdílů – některé země budou stále bohatší a druhé stále chudší. Pokud někdo tvrdil, že ekonomická integrace povede ke sbližování životní úrovně ČR a Německa (například), byl buď naprosto nekompetentní nebo vědomě lhal.
O bezvládném impériu (17. 12. 2023)
Už delší dobu tady píšu, že základním a neřešitelným problémem současného amerického modelu je slabá vláda. Není tam žádný císař, žádná rada mocných ani nikdo jiný, kdo by dokázal říct: „americký strategický zájem je tohle a žádná firma to nebude narušovat.“ Takže dokonce i kdyby se americká vláda chtěla k nějakému spojenci chovat slušně, následuje celá smečka komerčních organizací, která toho spojence roztrhá. Američané fakticky nejsou schopni sledovat smysluplnou strategii, protože řeší chomáč organizací, z nichž každá jde po svých penězích. Takže nakonec nejsou schopni ani pořádně vyzbrojit vlastní armáda, ačkoliv utrácejí jako nikdo jiný.
Teď říká totéž jinými slovy Paul Krugman. V článku na Foreign Affairs tvrdí, že Amerika má ještě pořád obrovskou moc. V podstatě všechny mezinárodní transakce jdou přes její finanční sítě a přes její telekomunikační sítě. Všechno monitoruje, takže má detailní data o každé operaci každé firmy na světa a nezdráhá se ta data využívat. Kdyby v tom jednala uměřeně a svou pozici zneužívala jen zřídka, mohla si tu výhodu udržet po celé generace. Jenže společností, které toho chtějí využívat pro své kšefty, je příliš mnoho a nikdo se jim nedokáže postavit.
O léčbě patolízalství (16. 12. 2023)
„Profesionální patolízalove dneška to mají ještě o něco těžší, protože neznají míru a každý je pro ně nový Hitler… Může se z toho společnost nějak léčit?,“ napsal mi jeden čtenář.
Samozřejmě, že může. Ale klíčem k tomu není boj proti patolízalství ani boj proti pokrytectví. Rozhodující je jestli budou víc odměňovány skutečné výsledky v hmotném významu toho slova (tedy např. kvalita výroby) nebo vyvolávání dojmů. Samozřejmě, ta subjektivní stránka bude hrát roli vždy, ale nemělo by to dosahovat tak absurdních rozměrů jako dnes, kdy je debakl ve válce označován za vítězství a zavírání fabrik označováno za „nápravu ekonomických chyb.“
Souvisí to s byrokratickými aparáty, ale nemusí být taková každá byrokracie. Ostatně, mívali jsme tu byrokratický socialismus, jehož marketing byl zoufalý, a přitom dokázal stavět elektrárny, dálnice a statisíce bytů.
V první řadě ale musí přijít někdo, kdo jasně řekne: Od této chvíle nebude záležet na dojmu, ale výsledcích. A musí to myslet vážně. A musí mít takovou pozici, aby si to mohl dovolit.
O Ševčíkovi (15. 12. 2023)
Tak vyhodili děkana Ševčíka. Je to případ nesmírně zajímavý a perfektně ukazující současnou dobu. Za prvé. Miroslav Ševčík neporušil žádný zákon, žádné nařízení, žádnou pracovní směrnici, není mu co vytknout. Za druhé. Rektor Dvořák jej odvolal po dlouhém rozvažování a zcela jistě na základě důkladné úvahy, že neodvolat Ševčíka by pro jeho kariéru znamenalo horší riziko než odvolat Ševčíka.
Obávám se, že to potvrzuje, co tady čtete už delší dobu: Fakticky začaly platit jiné zákony, než jaké jsou ještě zapsány ve formálních zákonících. O té změně už vědí státní úředníci, prokurátoři i soudci. Jen některým lidem to ještě nedochází.
Pokud bude mít současná moc dostatek času, budou se psané zákony postupně přizpůsobovat zákonům faktickým.
Ševčíkům případ je zajímavý i tím, že byl mnoho let miláčkem mainstreamových médií, takže případ přitáhl hodně pozornosti. Mezitím byly z práce vyhozeny tisíce dalších, aniž by si toho všimnul někdo jiný než jejich nejbližší. Rozdíl proti normalizaci na začátku 70. let je hlavně v tom, že nejsou žádné formální komise a nedělají se z toho zápisy.
Mimochodem, nijak z toho nevyplývá, že by Ševčíkovy ekonomické názory (zprivatizujte všechno, nejlépe do cizích rukou, zrušte daně pro nejbohatší a snižte mzdy a nezaměstnanost ať je co nejvyšší, aspoň si holota bude vážit práce) byly rozumné.
O aristokratickém strachu (15. 12. 2023)
„Putin se vzpamatoval a jde si pro nás,“ píše na svém blogu provládní aktivista Peczynski. Není to nadsázka. Ten člověk opravdu žije ve strachu, kdy u jeho dveří zazvoní ruští vojáci, vytáhnou ho z pod postele a odvezou na Sibiř. Takhle a velmi podobně uvažují tisíce a tisíce příslušníků nové aristokracie. Peczynski příslušníkem nové aristokracie není, ale žije s nimi v těsné symbióze.
V jejich vidění světa není možnost mírového soužití. Není tam možnost kompromisu. Nejsou tam diplomatická jednání. Umí se jen před někým plazit nebo být neskonale bezohledný. Být otrokem nebo být otrokářem. Nic mezi.
Jak podotkl profesor Krejčí v jenom našem společném semináři, ti lidé se dopouštějí logické chyby: Nahrazují analýzu analogií. Neptají se, jaké vzorce chování vyplývají z ruské nebo čínské tradice. Jejich myšlení je založeno na otázce: „Co bychom udělali my, kdybychom měli ruskou vojenskou moc nebo čínskou ekonomickou sílu?“ Pak není divu, že žijí ve strachu.
O změnách politických režimů (14. 12. 2023)
Alexis de Tocqueville si všimnul toho, že brutální režimy jsou jen zřídka smeteny revolucemi. K revoluci zpravidla dojde až poté, kdy se režim začal chovat mnohem mírněji. Tocquevillovi vysvětlení je takové, že až po uvolnění si lidé uvědomí, jak strašné byly předchozí poměry, a důsledkem toho uvědomění je revoluce.
Nabízím jiné vysvětlení. Uvnitř společnosti se zformovala kontraelita a ta postupně začala přebírat moc. Nenápadně, kousek po kousku. Prosadila si spoustu svých požadavků – to je to, co se jeví jako uvolnění. A nakonec je smeten režim, který už stejně neměl žádnou sílu.
Pokud se tohle rozběhne, nemohou s tím představitelé režimu moc dělat. Buď zkusí vývoj zastavit vlnou teroru, ale nemají dost síly, takže všechno ještě zhorší, a nakonec se sami stanou obětí teroru. Nebo nabídnou ústupky a zjistí, že žádný ústupek nestačí. Neřešitelné.
O volebních preferencích (13. 12. 2023)
Už tři různé výzkumy veřejného mínění od tří různých agentur ukazují, že masivní lidová nespokojenost s vládou Petra Fialy se začíná promítat do volebního chování. Kdyby se dnes konaly volby, měla by potenciální koalice ANO a SPD solidní stosedmičku nebo tak nějak. Ne proto, že by jim rostla popularita, ale hlavně proto, že část voličů pětikoalice by k volbám nešla. Vrátili bychom se tedy do časů rozděleného vládnutí, kdy by Andrej Babiš řídil vládu a protistrana měla prezidenta, senát, ústavní soud, Českou televizi a bankovní i korporátní sektor. Nic by to nevyřešilo, ale žilo by se o něco lépe.
Takovému návratu k rozdělenému vládnutí může pětikoalice zabránit tím, že vyrobí alespoň půl milionu hlasů v korespondenční volbě. Netvrdím, že by všechny ty hlasy byly zfalšované. Ale zcela jistě by nebylo možné rozlišit opravdové hlasy od falešných. A zcela jistě je tomu také tak, že stoupenci pětikoalice pokládají falšování hlasů za správné a morální. Když bráníte demokracii před Hitlerem – Babišem, pak je morální absolutně cokoliv.
Vzhledem k předchozí poznámce to znamená, že si lidé v českých zemích ještě nesrovnali očekávání s realitou fialovského vládnutí.
O stabilitě vlády (13. 12. 2023)
Americký politolog Norman Davies se zabýval mimo jiné otázkou, kdy dosahuje lidová nespokojenost takové úrovně, že to může vést k velkým nepokojům. Jeho závěr zní: Není to otázka dobrých nebo špatných životních podmínek. Je to otázka rozporu mezi očekáváním a realitou.
Když lidé s něčím počítají, přizpůsobí se a časem to začnou pokládat za normální. Takže i hodně špatné životní podmínky jsou slučitelné se stabilizací režimu. Pokud lidé pochopí, že to už nikdy nebude jiné.
Právě na tom by mohl být založen úspěch Fialova vládnutí. Lidé ztratí naději a prostě se smíří s tím, že je to pořád horší a horší. Hlavně dobrý pozor, aby nevznikl dojem, že se to přestane zhoršovat. To by mohlo situaci destabilizovat.
Krást a prodávat tajné informace je normální (12. 12. 2023)
Všechno, co bylo celé roky kritizovány na Zemanově Mynářovi, stihli lidé kolem prezidenta – generála za pár měsíců. To není jen pokrytectví. Jde o to, že se tím změnily poměry.
Když si nějaké chování osvojí obě strany konfliktu, pak se to jednání stává standardem. Je tiše začleněno do pravidel a je součástí režimu. Ocitli jsme se v režimu, kde je normální, že klíčové členové prezidentova týmu nemají bezpečnostní prověrku (takže to jsou cizí agenti, mafiáni nebo feťáci) a kde je normální, že se na Hradě krade.
Kdyby si nějaký příští prezident přivedl na Hrad poctivé a slušné lidi, bude to působit divně a možná podezřele.
O střízlivění (12. 12. 2023)
A proč Střízlivění? Protože je o tom, že potřebujeme vystřízlivět z iluze o tom, že Západ může poroučet celému světu a také ze sna o tom, že jakási spontánní hra tržních sil může vytvořit silné národní hospodářství.
O jednoduchém myšlení (11. 12. 2023)
Jak souvisí naivní přijímání džihádistické propagandy s antivaxerstvím? Stejná logická chyba. Rychlé povrchní myšlení neumí pracovat s tím, že by mohly hrát roli dvě síly působící opačným směrem.
Je nepopiratelnou skutečností, že farmaceutické firmy mají tendenci tlačit lidem zbytečné preparáty a bagatelizovat vedlejší účinky. A že mají obrovskou finanční a mediální sílu (i když tu mají i jejich protivníci). U téhle skutečnosti se můžeme zastavit. Mozek je zaplaven emocemi, respektive příslušnými chemikáliemi, takže máme jasno.
Analytické myšlení si ale uvědomí, že tu hrají roli i další okolnosti. Je také nepopiratelnou skutečností, že moderní medicínské technologie prodloužily lidský život, zvýšily jeho kvalitu a zlepšily lidské zdraví ve všech životních fázích, a to neuvěřitelným způsobem.
Máme tedy dvě síly proti sobě a ptáme se, která z nich v tomto případě převažuje. Technologický pokrok nebo zkorumpovanost farmaceutických korporací? To je otázka přesné formulace teorií, logické čistoty, kontroly vůči statistickým datům atd. Jenže tak daleko rychlé povrchní myšlení nejde. Udělalo si jasno a selektivně vyhledává pouze to, co teorii podporuje. Může to být případ i velmi inteligentních lidí. Prostě si jen udělali názor příliš rychle.
Stejný mechanismus hraje roli ohledně Izraele. Lidé jsou naštvaní na Ameriku, Amerika je izraelský spojenec, a víc nepotřebují vědět… nepotřebují si to komplikovat nějakým džihádem.
Když tyhle věci učím na Jungmannově národní akademii, nezmiňuji žádné konkrétní spory, ale ukazuji, jak typicky funguje mozek a kde se dopouštíme chyb.
O stupních vlády (11. 12. 2023)
Samuel Huntington ve svých ranných pracích rozlišoval „formu vlády“ (demokracie, diktatura, oligarchie atd.) a „stupeň vlády“. Stupeň vlády je podle něj důležitější. Stupeň vlády vyjadřuje, nakolik má vláda masovou podporu veřejnosti. Jinými slovy: to, jestli vládu podporuje většina obyvatel (což zpravidla znamená, že ta většina pociťuje vládní jednání pozitivně) je důležitější, než jestli probíhají volby.
Možnost, že demokracie spočívá v tom, že vládnou zahraniční sponzoři prostřednictvím neziskovek, tu Huntington vůbec neuvažuje.
Podle toho Huntingtonova rozdělení je na tom Čína z hlediska vládnutí výrazně lépe než USA, o České republice nemluvě.
O posvátné lži “takíja” (10. 12. 2023)
Význam výrazu „takíja“ je mezi nezávisle smýšlejícími lidmi poměrně dobře znám. V islámu je tím výrazem označována bojová lež. Muslim zmate nevěřící a tím způsobí jejich porážku. Používat takíju je správné, vznešené a morální.
A teď přichází to zajímavé. Lidé o tom mohou vědět, ale když na takíju narazí, spolknou ji s navijákem. Nesnášíte Rusy? Tak vám podstrčíme takíju, kde budou zmíněni zlí Rusové. Nesnášíte Židy? Tak vám podstrčíme takíju, kde budou vystupovat odporní Židé. Nesnášíte Američany? A tak dále.
Třeba počty palestinských obětí současné války. Ze všech stran jsme bombardováni propagandou o desetitisících a statisících mrtvých civilistů. Stačí, že to prohlásil nějaký propagandista z Hamás a mainstream i alternativa se shodnou, že to musí být pravda. Občas se odkazuje na New York Times nebo OSN. Ale odkud to mají New York Times nebo OSN? Zase od těch stejných propagandistů Hamásu.
Velmi dobře je to vidět na případu nemocnice Al-Ahlí. Neexistuje žádná potvrzená informace, kolik lidí tam bylo zabito (údaje se liší od 15 po 500) a co tam vlastně vybuchlo. Solidní analytici se shodují, že bez detailnějšího ohledání místa se nedá nic tvrdit s určitostí. Víme tedy jen to, že Hamás prohlásil, že izraelská bomba zabila 500 lidí, žádné neutrální pozorovatele tam nepustil a pečlivě odklidil všechny trosky.
Kdo věří džihádistické propagandě, je hlupák. Kdo ji opakuje, že ničema.
O různorodosti (10. 12. 2023)
Sociální psycholog Jonathan Haidt rozlišuje mezi „demografickou různorodostí“ a „morální různorodostí.“ O tu první lidé většinou stojí a jsou schopni ji vnímat jako obohacující, přinejmenším v Americe. Ta druhá je masově odmítána. Dokonce ani ti největší multikulti fanatici by nechtěli mít ve svém okolí někoho, kdo zastává naprosto jiné hodnoty než oni. Ve skutečnosti jsou právě oni nesnášenlivější než kdokoliv jiný.
Hlavní problém spočívá v tom, že se morální různorodost maskuje na demografickou. Jeden z problémů. Morální různorodost se maskuje za demografickou. Lidé s určitým přesvědčením a určitými vzorci chování jsou označeni za rasu, národnost, etnickou skupinu. Postavit se proti zlu (nebo domnělému zlu) je najednou rasismus.
Ten problém nemá jen nová aristokracie. Když čtu texty bojovníků za práva bílé rasy, vidím, že i jim ve skutečnosti vadí chování. Když někde nechtějí černochy nebo Araby, tak je to proto, že od nich očekávají určité jednání. Nejde o biologickou rasu jako takovou. I tady je míchána „morální různorodost“ a „demografická různorodost.“
O civilizačních střetech (9. 12. 2023)
Minulý týden jsem v Plaveckém Mikuláši na západním Slovensku pronesl přednášku o islamizaci Evropy. Zase po čase. Tvrdím, že se to má takto:
Když islám narazí na civilizaci, jejíž mocenská elita se skládá z bojovníků, je výsledkem válka.
Když islám narazí na civilizaci vedenou podnikateli a inženýry, jsou výsledkem aktivity směřující k rozebrání islámu (kterým islám, zdá se, neumí čelit).
Když islám narazí na civilizaci vedenou profesionálními šplhouny a intrikány, je výsledkem rychlá islamizace.
O Švihlíkové (9. 12. 2023)
Jako každý sociolog, i já jsem musel odstudovat něco ekonomiky. Měl jsem přednášky na fakultě, složil jsem z ekonomie zkoušku, vedoucím mé doktorské práce byl ekonom docent Vlček, a shlédl jsem bezpočet přednášek a diskuzí ekonomů z okruhu Institutu Václava Klause. Nicméně docentka Švihlíková je o několik tří výš než cokoliv z toho, co jsem dosud slyšel. Neporovnatelné. Žádné jednoduché fráze a žonglování cizími slovy, ale jasný přehledný analytický přístup. Popíše problém, popíše možná řešení a porovná je. Nehájí žádný politický program ani se nesnaží dodávat „víru a naději“, ale prostě vysvětlí mechanismus fungování.
Po včerejším semináři Jungmannovy národní akademie znám odpovědi na spoustu otázek, které jsem si kladl. Třeba proč úsporná opatření z principu nemohou fungovat a proč se ještě nikdy žádné zemi nepovedlo proškrtat se k blahobytu. Úsporná opatření utlumí ekonomiku, země chudne, chudne a chudne…až se jednou najde vláda, která ta úsporná opatření zastaví. To je celé.
A taky rozbila tak rozšířenou utopickou vizi o výhodách zlatého standardu. V představách to zní úžasně, ale v reálném životě má pevnost měny a stabilitu svou cenu – hospodářskou stagnaci, bídu a vysokou nezaměstnanost.
O soukromých vlastnících (8. 12. 2023)
Soukromník je vždy lepší vlastník než stát, napsal mi jeden čtenář. Je to pravda? Není to pravda? Záleží na tom, co myslíme slovem „lepší“!
Myslí se tím, že soukromé firmy dosahují vyšších zisků? Nebo že vyrábějí kvalitnější výrobky? Nebo lépe zacházejí se zaměstnanci? Nebo odvádějí větší daně? Nebo víc investují do strojního vybavení? Nebo mají v lepším stavu budovy?
A jaká firma je soukromá? Jde o takovou firmu, která patří konkrétní osobě a ta osoba ji zároveň plně kontroluje? Nebo se do toho počítají i korporace řízené najatými manažery, kteří jsou odpovědní jiným najatým manažerům? A co družstevní vlastnictví?
Zkrátka, tvrzení, že „soukromník je lepší vlastník než stát“ není ani pravdivé ani nepravdivé. Je to jenom takové plácnutí do vody. Dokud se nevyjasní přesně, co je tím v tom kterém konkrétním případě myšleno.
O vládní propagandě (8. 12. 2023)
Vládní propaganda není určena vám, říkám posluchačům na svých přednáškách. Lidem ve vládě, v České televize, v Člověku v tísni nebo kdekoliv jinde je úplně ukradené, jestli vládní propagandě věříte. Mají dostatek represivních nástrojů, aby vás přinutili chovat se tak, jak potřebují. Že lidé přestanou věřit vládní propagandě, tím ještě není vláda ohrožena.
Propaganda je primárně určena úzkému okruhu fanatických příznivců. Tady je to důležité, protože kdyby ztratil víru úzký okruh nejbližších, nebylo by možné vládnout. Každý panovník je závislý na své osobní stráži. A pokud se tihle lidé začnou stydět jeden před druhým a před svým nejbližším okolím, trůny se mohou otřásat.
Tihle lidé jsou skutečným cílem propagandy. Ovšem pozor! Nejde o to, že by se je propaganda snažila přesvědčit působivými argumenty. Místo toho jim říká, co se mají myslet.
Tak musíme rozumět textu 100 důkazů, proč si Fialova vláda vede skvěle. Nevadí, že to jsou nehorázné lži. Nikdy nikdo to nebude ověřovat. Jde o to,
O tom, jak pečlivě nás stát chrání (7. 12. 2023)
Myslíte, že je to nějaký pořad z Primy, kde se vyjadřuje Michael Žantovský? Omyl! Jedná se o podvodné video, kde je k Michaelu Žantovskému přidabován hlas, který říká, že se domluvil s Andrejem Babišem a že společně provozují skvělý projekt. Každému, kdo pošle na určitý účet 5 200 korun, budou už navždy posílat 200 tisíc korun měsíčně. Takže honem pět tisícovek! Za tu šanci to stojí.
Odporný podvod zaměřený na ty skupiny, kde pět tisíc je mnohdy hranicí mezi přežíváním a exekucí. Nebo které už v exekucích jsou.
Zajímavé je, že jsou toho plné sociální sítě a nikomu to nevadí. Jo, kdyby v tom videu zaznělo, že premiér Fiala je vůl, to by se daly do pohybu stovky policistů a aktivistů. To by se blokovalo! To by se zavíralo! To by se aktivoval interpol a drzý chlapík by byl přivezen z ciziny v poutech. Žádná námaha a žádné náklady by nebyly dost velké. Před něčím takový musíme být důkladně chráněni.
Ale když nás někdo chce jenom přepadnout nebo okrást, to nestojí za řeč.
O výhodách nerovností (6. 12. 2023)
Před pár dny jsem tu zmiňoval postřeh profesora Kellera, že globální kapitalismus potřebuje, aby mezi regiony byly velké rozdíly v bohatství (či chudobě). Jinak by byla všude v zásadě stejné platy podobné sociální zabezpečení a všude by byly v zásadě stejné ceny a nebylo by možné vydělávat na přesunech výroby a přesunech zboží.
Ono se to netýká jen regionů, ale jakýchkoliv skupin lidí či sociálních vrstev. „Podnikatelství“ poslední generace je založené právě na využívání takových rozdílů.
Pokud někdo podniká v tom smyslu, že staví domy, provozuje hospodu, dodává počítačové programy, vede školu, taví ocel, soustruží součástky… pak nepotřebuje rozdíly. Jeho podnikání spočívá v tom, že umí kvalitně a efektivně vyrábět a že to umí dodat zákazníkům. Tak vypadalo staré podnikatelství. A tihle staří podnikatelé vesměs pohrdají „spekulanty“, jejichž podnikání je založeno na přesouvání zdrojů. V posledních desetiletích už se dokonce ani nepřesouvají reálné zdroje, jenom symboly.
Pokud chcete takové spekulativní podnikání provozovat dlouhodobě, potřebujete udržovat vysoké rozdíly mezi bohatstvím a chudobou. Když nestačí ekonomické nástroje, přijdou ke slovu politické.
O lidských právech (6. 12. 2023)
Příspěvek do sborníku Lidská práva zprava a zleva pokládám za to nejzásadnější, co jsem za poslední roky napsal. Jakkoliv se cítím být konzervativcem, pokusil jsem se zároveň jasně vymezit proti utopickému konzervatismu (Ivo Budil říká „nostalgickému).
K samotné myšlence lidských práv tvrdím, že základní mechanismus vyhlašování je jednoduchý:
Když se k moci dostane nějaký uzurpátor nebo nájezdník, stanoví obyvatelům seznam povinností, které od nich budou vyžadovány. Takový seznam povinností má často podobu morálního kodexu.
Někdy je tomu ale tak, že lid naopak ukládá povinnosti vládcům. Jestli chceš vládnout, tak se musíš chovat takhle a takhle, musíš dodržovat tato omezení, musíš usilovat o toto… To je třeba případ americké deklarace nezávislosti, kde se jasně píše, že základní povinností vlády je chránit životy, svobody a možnost sledování osobního štěstí svých občanů.
Rozdíl mezi mravním kodexem a listinou svobod je tedy jen v tom, jaká je momentálně mocenská situace. V obou případech je to vyjádření nějakého přesvědčení, jak má být uspořádána společnost. A je absurdní označovat jedno za morálnější než druhé. Nebo dokonce tvrdit, že vyhlášení listiny práv je projevem či příčinou jakéhosi úpadku. Taková tvrzení jsou jen otázkou mizerné spekulativní filosofie nebo servility k mocným.
KNIHA LIDSKÁ PRÁVA ZPRAVA I ZLEVA
O propagandě (5. 12. 2023)
Tak tu máme další případ, kdy palestinská raketa zabila izraelské dítě, a kdy fotka toho dítěte je vystavována všude možně s tím, že se má údajně jednat o zabité palestinské dítě a o důkaz „genocidy“. Tentokrát dokonce na půdě OSN v Ženevě.
Zajímavé na tom vlastně je jenom to, že džihádistům tenhle jednoduchý trik prochází. Případů, kdy zabití nebo zranění Izraelci jsou ve světových médiích zobrazováni jako „palestinské oběti židovské genocidy“ jsou do desítek, možná do stovek. A vlny téhož přichází znova a znova. V Kosovu, když bylo zapotřebí ospravedlnit agresi proti Srbsku. V Sýrii, když bylo zapotřebí ospravedlnit agresi proti sekulárnímu režimu. A teď v Izraeli.
O mužích a ženách (4. 12. 2023)
V chudnoucí americké společnosti se zvyšují rozdíly mezi muži a ženami. To znamená, že ženy jsou na tom lépe než muži (politicky korektním jazykem jsou zvýhodňované a muži diskriminovaní) a ten rozdíl se zvyšuje, jak konstatuje Daniel McCarthy na American Chronicles. Ženy žijí déle, a to hlavně proto, že muži pracují v odvětvích, kde je hodně pracovních úrazů. Ženy častěji studují na vysoké škole a mají vyšší šanci na dobrou práci v administrativě. A tak dále.
Ale Daniel McCarthy taky dobře píše, že to nejhorší, co by se mužům mohlo stát, by bylo to, že by byli prohlášeni za další znevýhodněnou skupinu a že by se stali rukojmími profesionálů. Mnohem lepší by bylo nechat je na pokoji.
O eurovolbách (4. 12. 2023)
Přátelé z SPD mě žádali, abych se nevyjadřoval k situaci v SPD. Mají pravdu, bylo by to zbytečné vyvolávání hádek. Tak to prostě v eurovolbách hodím někomu jinému a nebudu to nijak veřejně komentovat.
Bez Zelenského (3. 12. 2023)
Seymour Hersh, stařičký (nicméně pořád ještě aktivní) veterán americké investigativní žurnalistiky, respektovaný napříč politickým spektrem, který se nejspíš opírá o zdroje přímo z vedení Pentagonu (nebo vedení Pentagonu hodně blízkých) tento týden zveřejnil informaci, že byla zahájena rusko-ukrajinská mírová jednání. Zjevně s americkým souhlasem.
Prezident Zelenský ani lidé jemu blízcí se těch jednání neúčastní. Ukrajinu zastupuje velení armády.
O muslimech a Židech (3. 12. 2023)
Další postřeh z knihy Ayaan Hirsi Aliové. V muslimském myšlení nehraje ďábel (šajtán) zdaleka tak významnou roli jako ďábel v myšlení křesťanském. Alláh sám o sobě je dost strašlivý, aby se ho lidé dostatečně báli. Místo toho mají jiný teologický prvek – Židy. Malí muslimové se od nejrannějšího věku učí, že všude kolem číhají Źidé, kteří je chtějí obelstít, okrást, zničit, zabít… a především svést ke hříchu a odradit od uctívání Alláha. Ayaan vzpomíná, jak jí jako dítěti ve škole ukazovali fotografie zkrvavených mrtvol – s tím, že se jedná o oběti Židů. Jak vzpomíná, vůbec ji nenapadlo něco tak samozřejmého zpochybňovat.
I ve středověké Evropě byl silný antisemitismus, ale nikdy to nehrálo tak zásadní a centrální roli. I dnes najdete na konspiračních serverech články o tom, že za všechno špatné na světě můžou Židi. Ale zase je to více méně okrajový prvek. Je to jeden z rozdílů mezi naší civilizací a islámskou.
Když Hamás prováděl bestiální vraždy židovských dětí, příšerné mučení, upalování zaživa a všechny ty hrůzy, bezmála miliarda muslimů nadšeně tleskala. Z jejich pohledu to nejsou vraždy lidí, ale jen čištění světa od nějakých démonů.
Tohle nevyřeší žádná mírová jednání a žádné územní ústupky.
Listopadové prodeje (2. 12. 2023)
Kdyby mi každý čtenář glos zaplatil korunu měsíčně, měl bych sladký život odpovídající životu rentiéra. To znamená, že bych věnoval 100% času tomu, čemu nyní věnuji tak tři čtvrtiny: studiu, psaní a řízení Jungmannovy národní akademie. Nicméně neumím ty jednokoruny vybírat, takže jsem vděčný za příspěvky na transparentní účet i za nákup v Českém vlasteneckém knihkupectví.
Listopadová hitparáda nemá jasného vítěze. Čtyři knihy společně obsadily první až čtvrté místo.
Petr Hampl: Cesta z nevolnictví: Jak získat další generaci pro obranu západní civilizace
Petr Hampl: Poznámky o elitách, válce a míru
O ekonomických expertech (2. 12. 2023)
Diskuze následující po krátké výstražné stávce, je mnohem zajímavější než ta sama stávka. A to především diskuze ekonomů předváděných mainstreamem. Od těch expertů jsme se už stačili dozvědět, že:
- Navzdory obrovskému technologickému pokroku není současný režim schopný zajistit takovou životní úroveň, jaká byla samozřejmostí na konci komunistického období – slušné školství, obědy ve školách, teplo v bytech atd.
- To znamená, že dolních 80% obyvatelstva „žije nad poměry“. Je zajímavé, že nad poměry nejsou soukromá letadla (ta ekonomiku nezatěžují), ale mizerné obědy pro chudé děti ve školní jídelně (ty se nedají ufinancovat).
- Jediným řešením je to, že většina obyvatel uzná, že si dosud žila nad poměry a uskromní se. To znamená, že budou více pracovat a méně jíst. Experti ovšem neříkají že to bude stačit. Možná příští rok zjistíme, že i ten chudší život je vlastně nad poměry. A tak pořád dokola.
Pokud by měli pravdu, pak by bylo nejlepší obnovit státní plánovací komisi. Ale tak to není. Je to výpověď o rozpadu schopnosti myslet.
Nejzajímavější na tom, že tohle mohou říct významní představitelé oboru, a že to mohou říct, aniž by se zesměšnili a aniž by se tím vyřadili z vědecké komunity. Všichni ostatní se tváří, že je to vlastně normální. Že tohle je věda.
Doporučuji ke čtení Kuhnovu Strukturu vědeckých revolucí, protože to je přesně ta situace. Obávám se, že hlavní proud ekonomie je zralý na to, aby byl zcela zahozen a nahrazen nějakou empirickou disciplínou. Stejně jako byla kdysi nahrazena spekulativní scholastika empirickou vědou.
Proč se to neděje? Protože zkompromitovaná ekonomie má miliony studentů, absolventů, profesorů, expertů atd. a ti všichni si chrání svoji investici do zbytečného studia. Jenže, když to neuděláme my na Západě, udělá to zbytek světa a nechají chudnoucí Evropu, ať si žije svým ekonomickým pseudonáboženstvím.
O prezidentu a císaři (1. 12. 2023)
Dobrých zpráv je pomálu, ale občas se nějaká vyskytne. Třeba to, že před pár dny se uskutečnilo krátké setkání amerického prezidenta s čínským císařem. Velký posun od poloviny roku, kdy prezident usiloval aspoň o telefonát a císař mu odmítal vzít telefon. Podle kusých zpráv to prezident moc nezvládl, protože jeho mozek poškozený demencí nebyl vůbec schopen pochopit, o co šlo. To dokládají i zoufalé obličeje poradců, kteří vedle Bidena seděli. Nicméně aspoň projevili dobrou vůli.
Je to dobré a důležité v dnešní nesmírně riskantní situaci, kdy napjaté vztahy mezi končícím hegemonem a nastupujícím hegemonem mohou snadno přerůst v obrovský jaderný konflikt.
A ještě jedna drobnost. Máme tendenci předpokládat, že prezident si musel svou funkci vybojovat a zasloužit, takže se jedná o vysoce výkonného člověka, zatímco císař ji prostě zdědil, takže se může jednat o slaboduchého člověka. Ve skutečnosti je to ale přesně obráceně. Příslušnost k americké liberální elitě se dědí, příslušnost k čínské stranické elitě musíte získat na základě toho, že předvedete své schopnosti.
O amerických zájmech na blízkém východě (1. 12. 2023)
Asi nejvýznamnější neokonzervativní časopis Foreign Affairs přinesl velký autoritativní článek o tom, jak by měla vypadat americké politika na Blízkém východě. A je to jasné a jednoznačné. Základním zájmem USA není podpora Izraele ani jiného tamního státu. Základním zájmem USA je omezit vliv Číny. To znamená, že musí přimět klíčové muslimské státy, aby omezily hospodářskou spolupráci s Čínou a přeorientovaly se zpět na USA. Pokud bude arabským požadavkem obětování Izraele, tak není co řešit.
Pohled autorů článku zjevně odpovídá tomu, jak momentálně postupuje americké ministerstvo zahraničí.
Mohl někdo čekat něco jiného? Jak mohli Izraelci udělat tak šílenou chybu, jakou je spoléhání na Ameriku.