Glosy za listopad 2023

O prezidentu a císaři (1. 12. 2023)

Dobrých zpráv je pomálu, ale občas se nějaká vyskytne. Třeba to, že před pár dny se uskutečnilo krátké setkání amerického prezidenta s čínským císařem. Velký posun od poloviny roku, kdy prezident usiloval aspoň o telefonát a císař mu odmítal vzít telefon. Podle kusých zpráv to prezident moc nezvládl, protože jeho mozek poškozený demencí nebyl vůbec schopen pochopit, o co šlo. To dokládají i zoufalé obličeje poradců, kteří vedle Bidena seděli. Nicméně aspoň projevili dobrou vůli.

Je to dobré a důležité v dnešní nesmírně riskantní situaci, kdy napjaté vztahy mezi končícím hegemonem a nastupujícím hegemonem mohou snadno přerůst v obrovský jaderný konflikt.

A ještě jedna drobnost. Máme tendenci předpokládat, že prezident si musel svou funkci vybojovat a zasloužit, takže se jedná o vysoce výkonného člověka, zatímco císař ji prostě zdědil, takže se může jednat o slaboduchého člověka. Ve skutečnosti je to ale přesně obráceně. Příslušnost k americké liberální elitě se dědí, příslušnost k čínské stranické elitě musíte získat na základě toho, že předvedete své schopnosti.

O amerických zájmech na blízkém východě (1. 12. 2023)

Asi nejvýznamnější neokonzervativní časopis Foreign Affairs přinesl velký autoritativní článek o tom, jak by měla vypadat americké politika na Blízkém východě. A je to jasné a jednoznačné. Základním zájmem USA není podpora Izraele ani jiného tamního státu. Základním zájmem USA je omezit vliv Číny. To znamená, že musí přimět klíčové muslimské státy, aby omezily hospodářskou spolupráci s Čínou a přeorientovaly se zpět na USA. Pokud bude arabským požadavkem obětování Izraele, tak není co řešit.

Pohled autorů článku zjevně odpovídá tomu, jak momentálně postupuje americké ministerstvo zahraničí.

Mohl někdo čekat něco jiného? Jak mohli Izraelci udělat tak šílenou chybu, jakou je spoléhání na Ameriku.

O preferenci národa před trhem  (30. 11. 2023)

Čím dál jasněji se rýsuje, že Česká republika směřuje nikoliv k modelu, který připomíná Západní Německo 80. let (a pro který dosud používáme nostalgický pojem „Západ), ale spíše k modelu připomínajícímu Paraguay nebo Argentinu 70. let. Obrovské sociální rozdíly, bída, nevzdělanost, zaostalost, okázalé zneužívání moci, a v pozadí na vše dozírá americký „spojenec“. Některým lidem se podaří odstěhovat se, zbytek se přizpůsobí. A po čase se dokonce začne tvrdit, že příčinou problémů je rasová méněcennost nebo místní kultura. Nikdo už nebude věřit tomu, že Česká republika bývala zemí, která stavěla jaderné elektrárny a produkovala nejlepší inženýry na světě. Ostatně, latinská Amerika taky bývala bohatým regionem.

Vypadá to, jako by USA neuměly ze svých satelitů vyrábět nic jiného.

Pokud vím, první o tom začal mluvit profesor Budil, ale všímají si toho další a další. Před pár dny vyšel například hezký článek na Délském potápěči. Mluví se tam o „brazilizaci“, ale to je detail. Píše se tam mimo jiné:

„Jak geniálně vystihl Jan Keller, „Tržní systém funguje vždycky na protikladu centra a periferie. Pokud by na celém světě byly podmínky pro podnikání všude stejné, pokud by byla stejná cena pracovní síly, stejná míra sociálního zajištění, stejné daně, tak se vůbec nikomu nevyplatí investovat někde jinde, investovat v cizině.“

Zdá se, že socialismus – ať už marxistický, pruský nebo nacionální – je vlastně nutnou sebeobranou periferie proti politice jádra a režim před rokem 1989, ať už měl jakékoliv chyby a ať už se to argumentovalo jakkoliv, tak úspěšně i neúspěšně, vědomě i nevědomě bránil úpadku Československa na úroveň periferie.“

Tou obranou nemusí být socialismus. Klidně to může být národní kapitalismus nebo nějaký úplně jiný model. Podstatné ale je, že národní stát brání národní hospodářství celou svou silou.  A že “národní” je důležitější než “tržní”.

O privatizaci (29. 11. 2023)

Může se vyplatit privatizace? Liberální ekonomové samozřejmě tvrdí, že ano, protože pak bude podnik mnohem lépe řízen, takže stát na daních získá víc, než kolik měl ze státního podniku. A jako bonus kvalitnější produkty, lepší služby, zajímavější pracovní místa atd.

Zní to skvěle. Pokud ale zvládáte kromě liberální ekonomie i počty prvního stupně základní školy, pak víte, že při 15% podnikové dani by se soukromý vlastník musel navýšit zisk minimálně osminásobně. Osminásobně! A to při minimálně stejném zacházení se zaměstnanci, minimálně stejném odměňování, udržení kvality produkce, bez výrazného zvýšení ceny pro domácí obyvatele.

Víc nepotřebujete o těch, kdo navrhují další kolo privatizace, vědět.

Ozbrojená země, pokojná země (29. 11. 2023)

Na včerejší přednášce v Brně jsem se – mimo jiné – zabýval tím, proč je v ČR tak málo politického násilí. Je to obrovský rozdíl proti většině západní Evropy, kde je normální, že jsou opoziční politici přepadáni, jsou jim vytloukána okna, občas je rozmláceno auto apod. V čem je rozdíl? Proč se to k nám nepřeneslo tak jako jiné vzorce chování nové aristokracie?

Rozdíl je ve zbraních a fyzické připravenosti! Česká republika je země, kde má spousta lidí střelnou zbraň a kde desetitisíce lidí prošly různými kurzy sebeobrany, bojových umění atd.  Většinou se jedná o stoupence opozice. Není divu, že v takové situaci nechce multikulturním aktivistům otevírat otevřené konflikty. I narušování mítinků ANO se omezilo na pískání – v Německu by byli účastníci napadeni fyzicky.

A také to vysvětluje neuvěřitelně hysterickou reakci úřadu na pár dětinských pokusů zakládat domobranu. Nikdo si nemohl ani na desetinu vteřiny myslet, že by ti lidé byli schopni provést převrat. Ale zabránili honům na opoziční osobnosti.

O rakovině  džihádistické propagandy (28. 11. 2023)

Tak je to tady. Ti, kdo před v posledních týdnech plní veřejný prostor propagandou palestinského džihádu, přidávají plyn a začínají otevřeně podporovat muslimské obsazování Evropy. Třeba Ondřej Krátký, přední obhájce džihádu proti západní civilizaci, přišel s tezí, že historicky nikdy žádný džihád neexistoval. Muslimové prý byli mírumilovní, dokud nezačali opakovat to, čeho se Židé dopouštěli kvůli nim. Takže těch 200 milionů lidí zavražděných při muslimském obsazování světa, to se nepočítá. Masakrování černých Afričanů, to neexistuje. Vyvraždění Arménů, které se stalo inspirací pro holocaust, to se nepočítá. A teď ty chudinky oprávněně táhnou do Evropy.

Je to morálně odporné a je intelektuálně urážlivé. Je veliká škoda, že jinak skvělý Časopis argument dává takovému odpadu prostor, a to nejen jako jednomu ze stanovisek v debatě, alle jako hlavnímu autoritativnímu názoru. U konspiračních webů to nepřekvapuje, tam je přece jasné, e za všechno můžou Źidi. Od Argumentu by se přece jen dala čekat určitá úroveň. Ale propaganda džihádu se šíří jako rakovina – mainstreamem i všemi typy alternativy.

O ruské ropě a ruském plynu (28. 11. 2023)

Fialovu vládu tu často kritizuji, ale tentokrát ji musím pochválit. A sice za to, že v tichosti obnovila dodávky energií z Ruska.

To, že česká vláda jako jediná v Evropě nechala vypnout kohoutky, přešla na mnohonásobě dražší zdroje a nechala kolabovat českou ekonomiku, to se možná dostane do učebnice jako příklad absurdního iracionálního jednání. A nejspíš to nepřineslo body ani z pohledu zahraničního panstva. Když už někde máte místodržící, tak chcete, aby se o tu zemi starali a pravidelně vám posílali spoustu peněz, otroků, kožešin nebo čehokoliv jiného. Nikdo nechce po místodržícím, aby tu zemi úplně zničil a předělal na velkou černou díru.

Nicméně stalo se, a teď je rozumné to aspoň nezhoršovat. Zvláště, když válka na Ukrajině mezitím fakticky skončila. Naděje na dobytí Moskvy je blízká nule a o nic jiného celou dobu nešlo. Druhá věc ovšem je, kolik za ruský plyn a ruskou ropu platíme, což zatím nikdo neřekl.

O Konvičkovi (27. 11. 2023)

Říkat, že masová muslimská migrace do Evropy je průšvih, a že ti „ubozí uprchlíci“ nemohou být pouštěni dovnitř, je konečně mainstream. Už to říká i řeporyjský vepř, a nikdo jiný nemá tak dokonale vyvinutý cit pro to, co lepšolidé chtějí slyšet. Začíná být také normální přiznávat, že islám není jedno z náboženství, nýbrž krvelačná ideologie a že za 1400 dějin islámu se nenašel ani jeden případ pokojné integrace muslimů do jakékoliv společnosti.

To ještě zdaleka neznamená, že se začne něco dělat. Česká republika jde se zpožděním stejnou cestou jako západní Evropa. Ale jde aspoň se zpožděním a máme ještě pár let na změnu trendu.

Tak to ale vůbec nemuselo být. V roce 2015 jsme tu měli vládu odhodlanou zaplavit Českou republiku muslimskými migranty. Tu vládu v tom podporovala všechna velká média, univerzity, nadnárodní korporace, profesionální intelektuálové, vlivné neziskovky – prostě celá mocenská elita. A jen vlásek chyběl k tomu, aby jejich záměr vyšel. Nakonec o tom rozhodla statečnost a odhodlání jediného člověka – docenta biologie Martina Konvičky. Zaplatil za to značnou osobní cenu, a dosud do něj občas kopou. Z jedné straně frustrovaní multikulturalisté, že jejich záměr rychlé islamizace země nevyšel. Z druhé strany alternativa, která chce profesionální šejdíře, co vyprávějí o vesmírných ještěrech a prodávají lampy proti 5G záření za 14 900 korun. Na to je Martin Konvička příliš poctivý.

Nakonec zmizel z obrazovek, ale tím nejsou jeho zásluhy menší. Až budete prožívat chvíli vděčnosti, že můžete vyjít na ulici a nemusíte se bát, že do vás někdo zapíchne nůž s výkřikem Aláh Agbar, vzpomeňte si na Martina Konvičku.

O vládní rétorice (27. 11. 2023)

Reakce Fialovy vlády na dnešní stávku je ještě zajímavější než ta vlastní stávka. Všimněte si, že se ti lidé vůbec nepokouší o rétoriku typu: „Víme, že je to těžké. Jsme ve složité situaci. Buďme trpěliví, zatněme zuby, společně to zvládneme“ atd. Nic takového neslyšíme. Místo toho jednoznačně převažuje agresivní figura, že nespokojení lidé jsou zlí, sobečtí, pokrytečtí, amorální atd. Tedy nikoliv apel na jednotu, ale na rozdělení. Nikoliv apel na to nejlepší v lidech, ale apel na to nejhorší.

Tohle docela slušně fungovalo, dokud opozici vedla „alternativa“, tedy malé radikální skupiny názorově izolované od většinové veřejnosti. Jenže teď proti vládě stojí mainstreamové odbory! Agenturní výzkumy ukazují, že protesty mají podporu většinové veřejnosti. To rozhodně není situace, kdy by mohly útoky prospět.

Jenže ten rozdíl si těžko může uvědomit někdo, komu chybí základní analytické myšlení, protože se celé roky učil jen opakovat fráze a cenzurovat opozici. Navíc pro lidi, kteří roky cíleně prohlubovali společenské rozdělení, musí být mentálně nesnadné mluvit o jednotě a společných cílech. Nic jim není vzdálenější.

Ostatně, nepochybuji, že v úzkém okruhu fanatických příznivců sklízí Fialova rétorika obrovský úspěch.

Opět na Arktosu (26. 11. 2023)

K zítřejší stávce (26. 11. 2023)

Plně podporuji zítřejší stávku. I kdyby to pro mě mělo znamenat nějaké nepohodlí nebo omezení, vydržím to. Prostě proto, že jsem na straně těch, kdo odmítají současnou ničivou politiku Fialovy vlády. Nejde jen o to, že je asociální, i když to by bylo samo o sobě dost zlé. Jde také o to, že Fialova vláda ničí budoucnost státu a národa. Zavírají se fabriky, likviduje se školství, nejlepší lidé jsou motivováni k odstěhování do ciziny. Jsou nahrazováni nevzdělanými a hloupými cizinci (pro ostatní cizince je Česká republika většinou jen přestupní stanicí).

Mnozí z těch, kdo vstupují do stávky, si neuvědomují celou váhu problému, ale všechno, co zpomalí řádění těch šílenců je dobré.

A je taky důležité, abychom se naučili to, co umí v zemích na západ od nás. Tam si většina uvědomuje, že lidé tvoří jeden celek a že praktiky typu generálních stávek jsou důležité. U nás se vytrvalé propagandě podařilo vytvořit mentalitu „já, vláda a korporace tvoříme jeden celek, který je ohrožen masami pracujících. Proto musím bránit svou vládu a hájit zájmy nadnárodních korporací, jinak mě pracující lid zničí.“ Při pohledu zvenčí to je neuvěřitelně hloupé, ale když takový pohled přijmete, připadáte si úžasně vznešeně (a nutno přiznat, že k vytvoření toho přesvědčení cíleně přispívají i odborové centrály). Je důležité tuhle mentalitu zlomit.

Nová  Hamplova kniha (25. 11. 2023)

Kniha Střízlivění, která obsahuje úvahy o tom, co znamená konec americké dominance pro malé státy, a která také obsahuje dlouhé rozhovory s Ivo Budilem, Petrem Drulákem a Janem Kellerem, bude v prodeji od 13. prosince.

O fanatismu ze zoufalství (25. 11. 2023)

Výzkum skupiny psychologů z Pensylvánské univerzity do značné míry vysvětluje současný politický vývoj. Čím víc je ohrožen něčí sociální status (příslušnost k nějaké vyšší třídě, skupině lepších lidí apod.), tím horlivěji ten člověk ukazuje statusové znaky jako oblečení, luxusní auto nebo taky správné politické názory. V bezpečných časech, když se všichni mohou cítit bezpečně a členství je nepochybné, v takových časech je občasné porušování pravidel přijatelné. Když přijdou těžké časy, slonovinová věž se zmenšuje, udržení pozice je stále obtížnější – rozbíhá se závod v detailním dodržování pravidel.

To by člověk tak nějak čekal. Psychologové v Pensylvánii ale ukázali, že to není otázka strategických her, ale že tak lidská mysl reaguje automaticky a intuitivně.

Takže když země chudne a propouštět musí i neziskovky, není výsledkem rozpad kruhu věrných, nýbrž více fanatismu. Ještě zuřivější Antibabiš, ještě víc EU, ještě víc válečnictví. A až země zchudne ještě víc, budou ti lidé ještě fanatičtější.

Dá se to nějak přerušit? Ono se to samozřejmě drolí. Velká část příznivců pětikoalice je ještě fanatičtější, ale na okrajích se množí dezerce A těch dezercí bude postupně přibývat. Ale tím hlavním faktorem je existence nebo neexistence jiného mocenského centra a jiného modelu společnosti. Jde o to, jestli existuje alternativní model tak konkrétní a hodnověrný, že si člověk dokáže představit, co by to znamenalo pro něj, pro jeho zaměstnání, pro jeho bydlení, pro jeho vztahy, pro jeho trávení volného času. A jestli takový model působí dosažitelně. Pak se můžou utrhnout celé velké skupiny. Do té doby budou soutěžit ve fanatismu.

Podruhé o Wildersovi (24. 11. 2023)

Wildersův triumf v Nizozemí je zajímavý tím, že tamní společnost působila navenek dojmem, že je naprosto “zpacifikované.” Že všechny síly odporu proti globalistické aristokracii byly zlikvidovány, respektive, že se nezmůžou na nic jiného než na občasnou demonstraci. Málokterá země působila tak dokonale vyčištěným dojmem. Dojmem, že se lidé smířili s migrací, s islamizací, neustále rostoucím násilím, likvidací vlastního zemědělství… žádné výrazné známky odporu. A ono to bylo úplně jinak.

O wildersovské Evropě (24. 11. 2023)

Gert Wilders vyhrál Holandsko s rozhodným náskokem. Po Ficově vítězství padla další bašta liberální demokracie. Je to příznak totální změny poměrů? Nikoliv nutně. Nevíme, jestli se Widersovi podaří převzít reálnou moc, a vlastně ani nevíme, jestli se to podaří Ficovi. Vítězství ve volbách může vést jen k rozdělené zemi, kde většinu reálné moci bude držet liberální oligarchie (jako tomu bylo u nás za Babiše).

Spíš to vypadá, že jsme vstoupili do politicky turbulentních časů. Vyhraje příště LePenová? Nebo naopak budou zase triumfovat globalisté?  Budou změněny volební zákony, aby další wildersové nemohli vyhrávat? Možné je všechno a nikdo nedokáže předvídat. Rozhodně ale skončila přehledná doba, kdy populistická opozice mohla být bez problémů zlikvidována mediální kampaní nebo soudním zákazem.

Nicméně všimněte si, že česká mainstreamová média nespustila obvyklý pokřik o nebezpečných fašistech, extrémistech apod. I politruci vnímají složitost doby. Dav se nakonec může rozběhnout směrem „lynčujte Wilderse“, ale nemusí.

Zajímavé je i to, že se vrací staří harcovníci, kteří už byli všeobecně odepisováni. Že někdo nebyl moc vidět, to neznamená, že nepracoval tvrdě na posílení vlastní organizace a na vybudování širší koalice společenských sil. Jako Fico a Wilders. Demonstrace nefungují. Soustavná práce funguje.

O nejhloupější strategii (23. 11. 2023)

Opakovaně slyšíme, že válka na Ukrajině je v patové situaci. Obávám se, že je to stejný sebeklam jako předchozí báchorky o tom, že ukrajinská ofenziva drtí polonahé barbary z východních stepí.

Skutečnost je taková, že opotřebovávání postihuje rychleji stranu NATO, takže se neúprosně blíží moment, kdy Rusové budou schopni si dojít kamkoliv na území dnešní Ukrajiny (a možná nejen tam) a vzít si cokoliv, aniž by jim protistrana působila významné problémy. Další technika a další umírání může ten okamžik o pár týdnů oddálit, ale dojde na něj stejně.

To je výsledek dvouleté války. Před válkou nebylo Rusko zdaleka tak silné.

Je to příležitost vyjasnit, co jsme chtěli my, kdo jsme byli od začátku proti té válce. Nikdy jsem nevyjádřil jakékoliv sympatie s ruským režimem. Jejich ruské problémy nejsou mými problémy. Tu válku jsem pokládal za zbytečnou, nicméně moje hlavní námitka byla tato: „Když už chcete za každou cenu válčit proti Rusům, tak se chovejte tak, abyste vyhráli.“ Jenže oficiální „narativ“ říkal, že správný občan NATO musí předstírat, že k vítězství povede ta nejhloupější strategie. Kdo tomu nevěří a kdo by snad chtěl postupovat racionálně, ten je zrádce (tak to nenapsal nikdo menší než Ondřej Neff). Tak NATO sledovalo nejhloupější strategii. Dosáhlo přesně takového výsledku, jaký se dal očekávat.

Tenkrát a dnes (23. 11. 2023)

Z odpovědí na otázky kanálu Ne-ČT24:

Zda si lidé na konci komunistického období připadali podobně nesvobodně jako v současné době?  Nemáme hodnověrná data z výzkumů z předlistopadového období, takže můžeme jen spekulovat. Současný stav nepřišel náhle. Svobody ubývalo postupně a v různých segmentech společnosti různou rychlostí. Nižší manažeři nadnárodních korporací nebo třeba redaktoři velkých médií mají méně svobody než za Husáka již dobrých deset let. Oproti tomu venkovský řemeslník si pořád může nadávat, jak chce.

Rozdíl v pociťované míře svobody asi velký není. Rozdíl je naopak v tom, že tehdy rostla životní úroveň, lidé měli chuť mít děti a celkově byla společnost naladěna optimisticky. I disidenti, kteří nenáviděli režim, byli ve svých osobních výhledech optimističtí. Dnes převažují chmury a deprese.

Peníze na stromech rostou (22. 11. 2023)

Peníze nerostou na stromech, připomíná ekonom Lukáš Kovanda jako argument, proč není vyplácení důchodů samozřejmostí.

Problém je v tom, že pro někoho peníze na stromech rostou. Rostou pro příslušníky finanční elity, jejichž jedinou prací je udržet se v té správné partě. Nic produktivního dělat nemusí. Peníze rostou na stromech pro ty, kdo zdědili velká jmění a pro ty, kdo si dokázali nakrást během privatizačních let. Peníze rostou na stromech pro funkcionáře neziskovek.

Příliš mnoho peněz roste na stromech. Proto není na výplaty pro pracující a proto není na důchody.

O boháčích (22. 11. 2023)

Z rozhovoru Jana Kellera pro Parlamentní listy, který jsem tu sdílel před pár dny, připomínám drobnou poznámku o tom, že skupina českých boháčů je nepočetná. Nemělo by to zapadnout, protože právě to je pro další vývoj země klíčové.

Když je skupina nepočetná, není schopna vytvořit vlastní kulturu, hodnotový systém, zvyklosti, vzorce chování apod. Což také znamená, že čeští magnáti se nechovají jako vrstva konsistentně hájící svoje zájmy. Někteří přebírají svůj pohled na svět od nadnárodní elity, jiní zase mají blíž k české dělnicko-řemeslnicko-inženýrské vrstvě.

Tendence je přitom jasná. Mezi těmi spojenými více s výrobou bude víc sympatizantů národní věci a spojenectví s pracujícími třídami než mezi těmi spojenými s obchodem, reklamou, IT apod. Mezi staršími bude více sympatizantů národní věci než mezi mladšími (co už vyrostli v cizině). A tak dále.

Proto není údaj o poměrně nízkých sociálních rozdílech v ČR moc dobrou zprávou. Znamená, že tu nikdo nebohatne, že peníze odcházejí do ciziny. A naopak – zpráva o zvyšování sociálních rozdílů v Maďarsku, na které by jinak nebylo nic dobrého – signalizuje, že vzniká skupina národních magnátů.

O umělé inteligenci (21. 11. 2023)

Upozorňuji na hezký článek Štěpána Čábelky, jeden z mála realistických pohledů na umělou inteligenci, který se ve veřejném prostoru za poslední dobu objevil. Když to shrnu, připomíná, že počítačové programy, včetně umělé inteligence, dělají nějaké velice primitivní úkony a že ty primitivní úkony dělají strašně rychle a efektivně. Genialita počítačových expertů spočívá v tom, že běžné problémy (nebo i třeba hodně složité problémy), dokážou rozložit na tyhle primitivní úkony. Tím jsou také dány limity – některé otázky zatím lidé neumí rozložit na primitivní úkony a další ani rozložit nejdou. Umělá inteligence je prostě program, který umí takhle zpracovat víc věcí než starší programy. To je celé.

Štěpán Čábelka dobře popisuje, že existuje spousta problémů, se kterými si ani tato umělá inteligence neví rady. Protože je ale lidská kreativita nevyčerpatelná, přijde časem někdo s nápadem, jak i tyto problémy rozložit na primitivní úkony. A mezitím se objeví nové problémy…

Jenže když na tuhle zprávu narazí lidé, kteří o fungování takových strojů nic netuší a kteří jen vidí ohromující výsledek, a když takoví lidé nejsou cvičení k racionálnímu myšlení, mohou snadno propadnout fantaziím o nadpřirozených bytostech. Tím spíše, že marketingoví experti a obchodníci s počítačovými programy se snaží právě takový dojem vyvolávat. Čím horší vzdělání v přírodních vědách, tím více takových fantazií. Rozdíl proti starým dobám je v tom, že v těch fantaziích nás nepronásleduje potůčková víla, nýbrž umělá inteligence.

A jestli z toho budou nová rizika? Samozřejmě, že budou! Člověk vyzbrojený pěstním klínem udělá víc škody než bez něj. Člověk vyzbrojený železným mečem udělá víc škody než někdo s bronzovým mečem. Zloduch vybavený výkonnou umělou inteligencí udělá víc škody než zloduch s kalkulačkou. Tak to asi budou muset být vybaveni umělou inteligencí i obránci.

O rozdílech mezi národními kulturami (21. 11. 2023)

Jeden z rozdílů mezi českou a britskou kulturou spočívá v tom, že u nás se vyšší kultura pěstovala jako něco, co má povznést a obohatit nižší třídy, zatímco ve Velké Británii bylo účelem vyšší kultury vytvářet příkop mezi privilegovanými vrstvami a pracujícími třídami. To svědčí o úplně jiném pohledu na svět, společnost, národ a lidi kolem.

S tím, jak se Západ stal anglosaským (a myšlení francouzské, německé, italské, španělské a další bylo odsunuto kamsi na okraj) přišlo i to, že heslo „patříme na Západ“ znamená „jsme nesmiřitelně rozdělenou společností plnou nenávisti mezi sociálními třídami.“ Podle toho jedná Fialova vláda. A to podporuje aristokratická chátra, o kterou se Fialova vláda opírá.

Nezpochybňuji, že v orientálních despociích je to ještě horší než v britském systému, ale to jaksi neřeší náš problém.

O nové knize Jaroslava Bašty (20. 11. 2023)

Na e-shopu jsem zahájil prodej výboru z úvahu Jaroslava Bašty Stát jsme my! Nové vydání je trochu vylepšené, v hezčí grafice a především tam přibyl doslov Petra Druláka, dle mého soudu velmi vydařený.

Jaroslav Bašta je velmi zajímavý až výjimečný historik. Nejen svým životopisem disidenta v bolševickém i v současném režimu, ale především svými znalostmi a analytickými schopnostmi. Je škoda, že mu zdraví nedovolí vystupovat častěji. Pevně doufám, že se ještě na čas vrátí do hodně aktivního života.

JAROSLAV BAŠTA: STÁT JSME MY!

O vzorných muslimských rodinách (20. 11. 2023)

Jméno Ayaan Hirsi Ali nejspíš znáte. Odpadlice od islámu, propagátorka skutečných západních hodnot jako osobní svoboda, demokracie a racionalita. Už řadu let se musí skrývat, protože se jí islámští fanatici snaží zabít. Přesto (nebo možná právě proto) produkuje spoustu hodně zajímavých textů.

Tentokrát jsem se začetl do její knihy Z područí islámu, která není o filosofii ani vztazích civilizací, ale v níž Ayaan vypráví o svém osobním životě. O svém dětství. O rodině, ve které vyrůstala. O svých rodičích, sourozencích, bratrancích a dalších členech klanu. A také o jejich rodinách. Obyčejné příběhy ze světa těch muslimů, kteří cestují po celém světě, a řada z nich má britské občanství.

Čtenáře asi nepřekvapí, že je to svět neustálého násilí, záchvatů vzteku a toho nejhoršího proklínání. Ale taky svět nezájmu a zanedbávání, kde nikdo není za nic odpovědný. Rodiče se nezajímají o své děti, nanejvýš je čas od času surově zmlátí pod vlivem nějakého momentálního impulzu. Manželé se v zásadě nezajímají o své manželky (kromě kontroly, jestli dodržují všechny pravidla chování cudné ženy). Neexistuje nic jako péče. Neexistuje nic jako závazky. Otec se rozvede s manželkou pár dnů po narození dítěte a nechá ji zcela bez prostředků. Někdo jiný zase manželku fakticky opustí, nechá ji hladovět a odjede na několik let. Ale kdyby mu byla nevěrná, vrátí se, aby jí podřízl. Jejich okolí to bere jako něco normálního.

Zkrátka, vztahy tam vypadají tak, že by to i v naší atomizované západní společnosti bylo pokládáno za nemyslitelné.

Na Západě mezitím kolují báchorky o tom, že muslimská žena se sice musí podřizovat, ale je o ni postaráno a že muž o ni pečuje a přebírá za ni odpovědnost. Jsou to ale jen naše báchorky, které vyjadřují naše západní touhy. Islám takové touhy nemá. A pokud se tam náhodou někdy vyskytnou, přicházejí ze západních zdrojů.

O pokrokovém feminismu (19. 11. 2023)

Tak už to není tak, že každý feminismus je dobrý. Musíte rozlišovat správný pokrokový feminismus a „koloniální feminismus“. V čem je rozdíl? Koloniální feminismus se projevuje tak, že se někdo zastane bílé ženy, kterou zmlátila a znásilnila skupina Arabů nebo černochů. Správný pokrokový feminismus chápe, že se takové věci mají tolerovat, protože se jedná o oprávněný projev utlačované rasy.

Nejhorší samozřejmě je, když je ta bílá žena židovka. Nebo dokonce občanka Izraele! To pak správná feministka nemůže proti násilí nic namítat. Ani třeba proti takovému, jaký popisují vyšetřovatelé řádění Hamásu: “V kibucu Be’eri jsme našli mrtvoly dvou žen s rukama a nohama přivázanýma k posteli. Jedno z těch těl mělo ve vagině zabodnutý nůž. Po brutálním znásilnění těchto žen na nich Hamás odpálil dům, takže jsme je našli pod hromadou kamení.“

Když píšu, že takové věci feministkám nevadí, tak nepřeháním. Přední západní feministické organizace jsou jednoznačně na straně Hamásu. Nejsou schopny dokonce ani postoje „Nesouhlasíme s tou či onou izraelskou politikou, ale takové zacházení s ženami je nepřijatelné.“ Není nepřijatelné. Nestojí to za řeč. Jsou to jen bělošky, a navíc dokonce Židovky.

O hollywoodské válce (19. 11. 2023)

Představte, že máte zaútočit proti armádě, která je několikanásobně početnější, je lépe vyzbrojená a předem ví, že právě v tomhle místě zaútočíte. Je to hrdinství? Není to spíš šílenství?

Právě v tom totiž spočívala ona slavná ukrajinská ofenziva, která nedávno skončila debaklem. Jak je možné, že američtí a ukrajinští velitelé k něčemu tak pošetilému přistoupili? Roli samozřejmě hrálo to, že do minových polí nebyli hnáni Američané, ale jen „úkáčka“, na jejichž životech nezáleží. Ale je tu i další faktor. Píšu o něm v Poznámkách o elitách, válce a míru a nedávno jej znovu připomněl bloger Big Serge. Západní pohled na válku se neřídí podle reality na bojišti ani podle válečnických pouček, ale podle hollywoodských filmů. Zpravodajové se neptají, jestli je to nebo ono pravda. Do zpravodajství se dává to, co odpovídá hollywoodským scénáristickým zásadám. A ono se podle všeho na základě toho i rozhoduje! A v hollywoodských filmech je tomu přece pokaždé tak, že ten zdánlivě slabší rozdrtí přesilu. Pak už zbývá jen závěrečná scéna s osobním soubojem Zelenského a Putina na kremelských hradbách.

Jenže došlo k něčemu, co si američtí generálové zřejmě nedokázali představit. A sice k tomu, že reálný svět se odmítl řídit podle hollywoodských pravidel.

Pravda je krásná (18. 11. 2023)

Pravdomluvnost je atraktivní. Aspoň to naznačuje několik psychologických studií z různých amerických univerzit. Každá ta studie probíhala jinak, nicméně to podstatné je všude stejné. Vědci vzali nějaké dobrovolníky a dali jim posuzovat jiné lid – jak jsou sympatičtí, jak jsou sexy atd. Ti pozorovaní lidé občas mluvili pravdu a občas lhali, což ovšem pozorující nevěděli. Přesto byli ti, kdo právě říkali pravdu hodnocení lépe. Dokonce i když stejný člověk občas mluvil pravdu a občas lhal, dostával v těch pravdivých okamžicích vyšší hodnocení.

Neznamená to, že by každý, kdo mluví pravdu, byl pokládán za hezouna. Prostě je to něco, co přidá malý kousek.

O protiruských sankcích (18. 11. 2023)

“Ruská ekonomika roste nejrychlejším tempem prakticky za posledních více než deset let. Daří se zdaleka nejen zbrojařům, ale i bankám, automobilkám nebo leteckým dopravcům. Státem ovládaná banka Sberbank vyhlíží svůj nejlepší rok historie a stejně tak i celé ruské bankovnictví. Na předválečnou úroveň se vrací prodeje aut, byť západní značky jsou ve velké míře nahrazeny zejména čínskými. Na předválečné úrovni je již dnes letecká doprava v zemi,” shrnuje poslední statistická data Lukáš Kovanda.

Mezitím německá ekonomika padá do recese a česká padá. Asi ty sankce nebyly dost přísné.

40 dnů války (17. 11. 2023)

Válka Izraele proti Hamásu už trvá víc než 40 dnů. Mohlo být hotovo za den, jenže pouze za cenu mnoha palestinských civilistů. Izrael se rozhodl jednat ohleduplně. I za cenu toho, že to pro něj znamená obrovská rizika a že zbytečně umírají jeho vojáci. Saudové ani Iránci by takové ohledy nebrali. A obávám se, že by je nebrali ani Američani.

A vidíte, je to jedno. Stejně je Izrael označován za zločinecký režim. I kdyby měl na arabské straně jen jeden jediný muslim zlomený nehet, bylo by to nepřijatelné. A kdyby tam nebyl ani ten jeden zlomený nehet, tak si džihádisté prostě něco vymyslí. Izraelci jsou Židi a to stačí. Jsou to příslušníci nižší rasy a žádný další argument není potřebný. Když dá muslim facku Židovi, je to normální. Když dá Žid facku muslimovi, je tím narušen řád vesmíru a jsou porušena veškerá božská nařízení. O to jde. O nic jiného.

A že se k tomu přidává spousta nemuslimských zemí? Proč by se nepřidávali, není to jejich problém. Vždycky je lepší být na straně miliardy lidí, kteří mají spoustu peněz a obrovskou politickou moc než na straně šestimilionového Izraele. Nedivme se jim, ty vlády hájí zájmy svých lidí, nikoliv vesmírnou spravedlnost. Ale nevyvozujme z toho přehnané závěry.

Ohledně palestinského státu připomínám, že Arabové žijící na západním břehu Jordánu a v Gaze mají nesrovnatelně vyšší míru samostatnosti než Česká republika.

Poučení z historického vývoje (17. 11. 2023)

Poučení z listopadových událostí roku 1989 a z doby, která následovala: Nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nedůvěřuj nikomu z ciziny ani nikomu, kdo je z ciziny výrazně podporován.

O levici a Židech (16. 11. 2023)

Mohamedovo vystoupení a vítězné tažení islámu v 8 století bylo oprávněnou reakcí na sionismus. On sice tehdy ještě žádný sionismus nebyl, ale už se vyskytovaly odporné židovské vlastnosti, které se později projevily v sionismu. ¨

Takže ty stovky milionů zavražděných, příšerné mučení, otroctví jako základní společenská instituce a zmrazení společnosti v 8. století je vlastně jen reakcí na to, že existuje tak odporné plemeno jako Židi. Reakce trochu přestřelená, ale pochopitelná.

To mi nenapsal nějaký fanoušek vesmírných ještěrů, ale bývalý poslanec, velmi vzdělaný člověk. A od jiného velmi vzdělaného politika jsem zase slyšel, že Hamás je prostě součástí boje proti kolonialismu.

To jen na vysvětlenou, proč mne s politickou levicí spojují některá společná stanoviska (hlavně v otázkách ekonomické moci), ale to sbližování má své meze.

O zbytečném zabíjení (16. 11. 2023)

Z komentáře Big Serge k válce na Ukrajině: „Pokud Ukrajina nedokázala udržet Bachmut a čas ukazuje, že nedokáže udržet ani Avdijivku, kde se může udržet? A pokud Ukrajina nemůže úspěšně zaútočit, za co vlastně bojuje?“

Jak dále píše, neúspěšná obrana jako zdržovací akce má smysl jen tehdy, pokud čekáte na něco, co změní poměry. Když získáme dalších pár týdnů, zmizí mezitím ruské odhodlání pokračovat? Zhroutí se ruská válečná mašinérie? Naplní se sklady zemí NATO? Bude vynalezena zázračná zbraň?

Pokud na nic takového nečekáte, je obrana  – bez toho, že by byla přípravou na mírová jednání – jen zločinným utrácením životů.

Nebo ve skutečnosti nejde o vítězství na bojišti, ale o to, aby bylo západním gaučovým válečníkům poskytnuto pár týdnů zábavné podívané.

O genech, dětství a podvědomí (15. 11. 2023)

Sociální psycholog Jonathan Haidt: O tom, jestli je člověk v životě šťastný, a o spoustě dalších psychických vlastností, rozhodují geny. Když Freud a většina jeho následovníků kladli počátky všeho do raného dětství, dopouštěli se optické chyby. Rané dětství je dobou, kdy se poprvé projeví geny. Jinými slovy, psychický vývoj by byl v zásadě stejný i bez těch všech událostí, kterým psychoanalýza věnuje tolik pozornosti.

Haidt nemusí mít pravdu, nelze nicméně popírat, že psychoanalytický pohled nikdy neprošel objektivním testováním vůči empirické realitě. Nikdy žádní výzkumníci nezkusili vzít třeba 1000 lidí, kteří v dětství prokazatelně prošli nějakou zkušeností, a srovnat je s tisícovkou lidí, kteří takovou zkušeností prokazatelně neprošli. Byl by tam statisticky významný rozdíl?

O vědě a emocích (15. 11. 2023)

Jedním ze skvělých vlastností vědy jakožto způsobu myšlení je to, že vědce může kontrolovat každý, kdo si s tím dá dost práce. Stačí naučit se základní logické postupy, což není tak těžké, a speciální slovíčka používaná v tom nebo ono oboru. Vyžaduje to námahu, ale jde to. Mimo jiné pro to, že vědecké výstupy mají podobu článků s jasnou logickou strukturou.

To je obrovský rozdíl proti tomu, když vám velekněz tvrdí, že velké špagetové božstvo je rozhněvané nebo když vám konspiratici tvrdí, že Bill Gates chce vyvraždit lidstvo otrávenými vakcínami. Tam máme pouze na vybranou mezi „věřit“ a „nevěřit.“

Například teď vědci spočítali, že i při změně klimatu o pouhý jeden stupeň se miliardy lidí ocitnou v nesnesitelných podmínkách. Můžete propadnout panice nebo si můžete text projít a podívat se, co vlastně zjistili, a co z toho vyvozují.

A zjistíte, že se to má následovně. Pro lidský organismus je lepší být v teplotě do 30 stupňů a s menší vlhkostí. Když se oteplí, pak to znamená, že nějací lidé budou v teplotě nad 30 stupňů víc dnů v roce než teď. Což je logické. Pak se to opentlí slovíčky jako „extrémní“ nebo „hrozba pro miliardy lidí.“ Všimněte si, že v tom není žádné falšování dat. Nikdo vlastně nelže. Jen se celkem banální zjištění obalí spoustou emocí.

O Michalu Térovi (14. 11. 2023)

Intelektuálním objevem letošního roku je pro mě historik docent Michal Téra, nově kolega z Jungmannovy národní akademie. Znal jsem jeho knihy, ale slyšet osobně jeho výklad je strhující. Ideální směs hlubokých znalostí, věcného přístupu a zajímavého projevu. Nepotřebuje vkládat žádné pikantnosti, i běžná látka je u něj zajímavá. Tedy aspoň pokud je tou běžnou látkou vývoj slovanské civilizace, která se v raném středověku rozpadla na středoevropskou (která se stala součástí Západu), balkánskou a rusky pravoslavnou.

O útěku Židů (14. 11. 2023)

V říjnu prudce stoupl počet žádostí o migraci do Izraele. Třeba z Francie skoro trojnásobně.

Podle komentáře v Jeruzalem Post za tím není žádná snaha pomáhat svému státu, ale docela obyčejná touha po bezpečí. Ano, Izrael je ve válce, padají rakety, můžou přijít další útoky. Ale pořád lepší a bezpečnější než být Žid ve Francii.

O stěhování národů (13. 11. 2023)

Další geniální poznámka Curtise Yarvina. Představte si, že by bylo možné zachránit všechny civilisty z Gazy tím, že byli přestěhováni třeba do Thajska. Dostali by tam nové domovy, byly by jim zajištěny školy, zdravotní péče a především bezpečí.

Líbilo by se takové řešení těm, kdo se dnes dojímají nad osudy palestinských dětí? Samozřejmě, že ne! O osudy palestinských civilistů jim jde jenom do té míry, do jaké je ochrana těch civilistů spojena se zabíjením Židů. Kdyby z toho zmizely útoky proti Izraeli, ztratil by o palestinskou otázku zájem každý z dnešních demonstrantů, politiků a odhalovačů židovských spiknutí.

Není to jen spekulace. Stačí připomenout reakce na nesměle vznášené návrhy na vytvoření ubytovacích zařízení mimo Gazu, kde by ti lidé byli mimo válečné operace. S jakým nesmírným rozhořčením se to setkalo! Prý genocida! Než usnadnit situaci izraelským vojákům, to ať raději palestinské děti dál umírají.

Není to nic nového. Před pár měsíci jsme tu měli situaci, kdy každému gaučovému válečníkovi strašně záleželo na osudu Ukrajiny – ovšem pouze do té míry, pokud by ukrajinské vítězství vedlo ke zničení Ruska.

Bylo by ale pro druhou stranu přestěhovat Izrael, pokud by se pro něj našlo místo jinde a bezpečný přesun obyvatel? Samozřejmě, že ano! Cílem je přece v klidu žít, nikoliv ničit Palestince nebo kohokoliv jiného.

O chudnutí bohatých (13. 11. 2023)

Je tu zpráva, která by neměla uniknout pozornosti. V posledních letech jsme zvyklí na to, že každý rok čteme, o kolik zase zbohatlo nejbohatší jedno procento. A ejhle, ono se to otočilo!

Pravidelný Credit Suisse Global Wealth Report poprvé po mnoha letech hovoří o tom, že nejbohatší jedno procento je o něco méně bohaté než před rokem. To neznamená, že by měl Bill Gates problémy se složenkami, ale nejbohatší lidé a nejbohatší rodiny mají na účtech trochu nižší číslíčko.

Průměrní lidé v západním světě si taky pohoršili, ale procentuálně neklesli tolik jako ti nejbohatší (i když pro ně to je daleko citelnější).

No a lidé v chudých zemích mimo západní civilizační okruh si trochu polepšili. Zpráva tvrdí, že kleslo i bohatství v Číně (byť méně než na Západě), jenže to může být dáno kurzy a použitými ukazateli. Obecně se dá soudit, že třetí svět bohatne rychleji, než se to jeví očima západních bankéřů.

Co to znamená? Může to být jednoletý výkyv a vše se vrátí do dosavadních kolejí. Nebo to může znamenat, že Západ vchází do dalšího logického stádia svého vývoje. Poté, co ti nejbohatší zničili nižší společenské vrstvy, na kterých byli závislí, se destrukce začíná týkat i jich a jejich majetků. Příští rok v tuhle dobu budeme vědět víc.

Za Karlem Schwarzenbergem (12. 11. 2023)

Zemřel Karel Schwarzenberg – muž, který nás vyléčil z iluzí o šlechtě. Nepoctivý, hloupý, nevzdělaný, bez vkusu a bez jakékoliv noblesy. Zbohatlík v nejhorším významu toho slova. Člověk připravený kdykoliv zradit svou zemi, protože jeho jedinou skutečnou vlastí byla jeho peněženka. Kdybyste zajeli do Chánova, náhodně tam vybrali nějakého narkomana a dali mu Schwarzenbergův majetek, choval by se přesně stejně jako kníže Karel.

A vidíte, stačilo to. Stačí hromada peněz a najde se dost patolízalů, kteří vás vidí jako vznešeného a ušlechtilého.

O svobodě a rovnosti (11. 11. 2023)

„Voltairova republika je mrtvá. Nahradila ji republika represivní, autoritářská a posedlá strachem z nezávislých aktivit, která je o to nepřátelštější vůči slabým, oč je submisivnější a bezmocnější vůči silným,“, píše se ve francouzském revue Les Elements v komentáři nad zákazem politické strany Civitas. Jednalo se o katolickou monarchistickou stranu, po všech stránkách naprosto bezvýznamnou. Pro její rozpuštění nebyl absolutně žádný důvod.

Počet organizací a konferencí zakázaných za poslední rok ve Francii jde snad už do stovek. K zákazu stačí i třeba jen podezření, že by řečníci mohli spojovat radikální islám a migraci. Nebo jiný nesouhlas s vládní politikou.

Ten úvodní citát je přesný a hluboký. V tom je totiž skutečný problém. Jestliže nerovnosti příliš velké, tak ti silní si ochočí stát, že jim bude sloužit. Těch slabších nejen, že se stát nezastane, ale otočí se proti nim. Stát submisivní vůči silným a tyranský vůči slabým – to je nutný důsledek majetkové, příjmové a mocenské nerovnosti.

Je škoda, že se bráníme přiznat si, že rovnost (nejen formální před zákonem, ale i reálná rovnost v každodenním životě) je naprosto nutnou podmínkou svobody. Připustí-li společnost růst nerovností nad rozumnou úroveň, zmizí také svoboda. Přesně to se na Západě momentálně děje.

Ale je poctivé přiznat, že si lze představit i tyranii nastolenou ve jménu rovnosti.

O sympatiích s Izraelem (11. 11. 2023)

Čím je mi Izrael tak sympatický? Základní logika je jasná. Je přece normální stát na straně vlastní civilizace, když na nás útočí džihád. Ale nejde jen o to.

V tuto chvíli se zdá, že Izrael a Čína jsou jediné dva státy na světě, které dokážou klást účinný odpor džihádu. Dokážou zabránit radikalizaci vlastní muslimské menšiny a dokážou srovnat porodnost nevěřících s muslimy.

Samozřejmě, že džihádisté křičí, že je apartheid! Co jiného by měli křičet? Zabíjet Židy je přece je v jejich očích normální. Odmítat zabíjení Židů je v jejich očích zločin. Tak je nechme křičet a nevšímejme si jich. Nevšímejme si jich ani tehdy, když svými obrovskými penězi a obrovským vlivem prosadí v OSN nějakou rezoluci o právu na zabíjení Židů.

O trhu s potravinami (11. 11. 2023)

Po delším čase jsem zase viděl v televizi představitele ODS. Tentokrát Petra Bendla, což není multikulturní fanatik, ale spíš umírněný lehce konzervativní pragmatik. Ale stejně je to marný, je to marný, je to marný.

Ceny potravin má podle něj vyřešit větší konkurence. To jako na český trh vstoupí 12 dalších řetězců tak silných, aby mohly rovnocenně konkurovat Lidlu a Bille? A objeví se tu 20 dalších bank? Nebo se představitelé Lidlu zastydí s rozdělí svůj řetězce na osm menších?

Narazili jsme na situaci, kde konkurence z principu nemůže fungovat. Tudíž je zapotřebí, aby na scénu vstoupil stát. Aby vstoupil regulacemi nebo případně vyvlastněním. Nebo tím, že přivede či vytvoří další hráče. Žádné jiné řešení neexistuje.

Mimochodem, současné oligopolní struktura trhu s potravinami a rychloobrátkovým spotřebním zbožím je dána tím, že stát zcela selhal ve své regulační roli. Měl omezit velikost sítí nebo omezit vstup nadnárodních hráčů nebo najít jiné řešení, které by udrželo konkurenční situaci.

Ale tak je to téměř pokaždé. Čím více frází o svobodném trhu, tím méně trhu a tím méně svobody.

Jenže to různí bendlové vůbec nejsou schopni pochopit. Jejich mozky vytěsňují všechno, co nejsou prostoduché slogany o dokonalé konkurenci a minimálním státu.

O Židech (10. 11. 2023)

Z dnešního komentáře na Prvních zprávách:

O politických režimech a měřítku úspěšnosti (9. 11. 2023)

Vyrůstal jsem v politickém režimu, kde se úspěch politiky měřil podle životní úrovně. Režim byl pokládán za úspěšný, pokud lidé měli stále více jídla (počítaly se metráky masa a másla na rok a osobu), stále víc bytů, stále větší byty, stále víc spotřebního zboží atd.

Pak jsem žil asi 20 let v režimu, kde se úspěch měřil podle hrubého domácího produktu. To znamená podle číslíček, na základě kterých bohatnou bankéři.

A jako stárnoucí chlápek jsem vklouzl do režimu, kde se úspěch měří podle toho, že se lidé mají stále hůře. Stále méně jídla, stále méně tepla, stále méně spotřebního zboží, stále méně ježdění autem… a režim vypisuje cíle – do kdy budeme všichni ještě chudší a ještě hladovější a ještě víc lidí nebude mít kde bydlet.

Nejhorší na tom je, že každému z těch režimů se dařilo a daří svých cílů dosahovat.

O mRNA vakcínách (9. 11. 2023)

Možná vám to uniklo, ale Nobelovu cenu za lékařství získali biologové, kteří objevili základ RNA vakcín. Takoví, kteří na tom skutečně pracovali. Ne různí šarlatáni, kteří si dávají před jméno „vynálezce RNA vakcíny“ a tahají z lidí peníze na základě tvrzení, že RNA vakcíny jsou hrůzostrašné, otrávené, nevyzkoušené a já nevím, co všechno. Mezitím ty vakcíny zachraňují desítky miliony životů.

Všimněte si, že tenhle příšerný středověký fanatismus se vyskytuje pouze v rámci západní civilizace. V Číně by nikoho ani nenapadlo protestovat proti očkování. Lidé ve Vietnamu dokonce demonstrovali, aby mohli být očkováni. V Rusku by se to možná objevilo (zejména v muslimských komunitách), ale tamní vlády si s tím umí poradit. Ten rozdíl v mentalitě je jedním z důvodů, proč oni bohatnou a my chudneme.

Mezi skvělými přínosy RNA vakcín je taky potenciální očkování proti rakovině kůže. Zrovna já bych to užil, protože mám smrt na rakovinu kůže v rodině. A samozřejmě akceptuji, že očkování nemusí fungovat úplně stoprocentně a že se může mít občas nějaký vedlejší účinek. Nic na světě není dokonalé. Nicméně za zlepšení ochrany proti rakovině kůže by to stálo za to.

Jenže žiju v části světa, kde se každá věc musí testovat tak dlouho a tak důkladně, že lidský život nemusí být dost dlouhý, aby se člověk dočkal.

O plzeňském podporovateli terorismu (8. 11. 2023)

Většina mých čtenářů tu zprávu asi zaznamenala. Nějaký Turek v Plzni, který je horlivým podporovatelem Hamásu a schvalovatelem všech jeho praktik, si na svou provozovnu vyvěsil nápisy, které zdůvodňují, proč je zabíjení Židů oprávněné. Policie to začala šetřit, ale státní zástupce ji zarazil. Ten Turek má prý právo vyjádřit svůj názor na Židy, tak o co jde.

Snad by to dávalo smysl, kdybychom žili v zemi, kde převažuje široké chápání svobody projevu. Jenže my žijeme v zemi, kde jsou doslova každý den lidé souzeni za vyjadřování nesprávných názorů. Gumové paragrafy jako “schvalování genocidy” nebo “vyvolávání nenávisti” už mají desítky nebo stovky obětí, včetně delších nepodmíněných trestů.

Spíš narážíme na to, čemu někdo nepřesně říká „dvojí metr“. Ve skutečnosti je to uplatnění jasné a jednoduché zásady: svoboda projevu je jen pro vládnoucí oligarchii. Platí to stejně pro všechny. Staň se příslušníkem vládnoucí oligarchie a bude svoboda projevu platit i pro tebe.

Jenže ono z toho všeho vyplývá, že muslimové jsou automaticky pokládáni za příslušníky vládnoucí oligarchie se všemi výhodami. Zmíněný případ není první. Máme tu starší rozhodnutí, podle kterého paragrafy o šíření nenávisti nemohou být z principu uplatňovány vůči muslimům. A je tu jiné starší soudní rozhodnutí, podle kterého je nepřijatelné uplatňovat na muslimy stejně přísné předpisy jako na domácí.

Pak se nemůžeme divit, že někteří konzervativci konvertují k islámu (podrobněji se tím zabývám v Prolomení hradeb dvojce). Mohou říkat všechno, co dosud, a najednou se stávají příslušníky elity, přestávají být cenzurováni, jsou zváni do televize apod. Třeba ve Francii je takových případů spousta.

O volebním cenzu (8. 11. 2023)

Každou chvíli slyším volání po tom, aby bylo omezeno volební právo chudších lidí. Popravdě, neumím si představit, jak by se mohla zvýšit kvalita rozhodování tím, že budou hlasovat hlavně ti, kdo si nakradli. A rozhodně platí, že čím menší skupina lidí se podílí na rozhodování, tím snadnější je tu skupinu zkorumpovat.

Konec konců, v 19. století se vládlo o něco lépe než dnes pouze proto, že tehdejší vládnoucí třída občas vyprodukovala nějakou velkou osobnost. Ne proto, že by parlamenty pracovaly lépe.

Nicméně jedna aplikace volebního cenzu (čímž zde myslím omezení volebního práva podle majetku nebo příjmu) by za úvahu stála. A sice, kdyby měl parlament více komor – komoru, která zastupuje bohaté a komoru, která zastupuje chudé. Jednak by to dalo hlas i těm, na které dnes nikdo nebere ohled, a především by to vytvořilo atmosféru a kulturu, kde různé skupiny mohou legitimně formulovat svoje požadavky a smlouvat o ně.

Což je možné aplikovat na jakékoliv jiné rozdělení: mladí  – staří, města – vesnice, muži – ženy, homosexuálové – normální atd. Jde vlastně jen o to, které to rozdělení je tak významné pro politický život. Což zavede vede ke zjištění, že žádný politický systém není optimální pro všechny doby a pro řešení všech typů společenských problémů.

O mladých lidech (7. 11. 2023)

Před pár dny jsem tu psal o melancholické dívce Magdě, podle které je zbytečné pracovat nebo učit se nebo dělat cokoliv pozitivního, protože beztak bude za pár let konec světa. Je to příšerné, ale nedivte se jim. Nikdo tyhle mladé lidi neučil houževnatosti. Nikdo je neučil snášet frustraci. Nikdo jim neumožnil zakusit pocit uspokojení z toho, že člověk zvládne něco těžkého. Místo toho byli učeni být bezmocný a frustrovaný a okázale se tím vychloubat. Soutěž o největšího ubožáka. Je to první generace mladých, která si nedokáže ani pořádně užívat sexu, protože i sex je pro ně záležitost politiky a neustálého řešení, kdo koho diskriminuje a kdo se projevuje „patriarchální předsudky“.

Není to jejich chyba. Oni si nevybrali, v jakém prostředí budou vyrůstat. Ale smutné to je. I když se to netýká úplně celé generace.

O dočasně rozdělené elitě (7. 11. 2023)

Před takovými přibližně deseti lety byla politická a ekonomická elita ohledně klimatu rozdělena. Některé skupiny (neziskovky, radikální studenstvo, část státní byrokracie a veškerá nadnárodní byrokracie) chtěly razantní akci za každou cenu, bez ohledu na následky. Odporovali jim manažeři a lidé více spjatí s byznysem, a také velká část politické elity. Sice jim v zásadě dávali za pravdu, a taky na tom chtěli vydělat, ale celkově preferovali spíš pragmatický přístup, více citlivosti, postupné kroky, odkládání těch nejdrsnějších opatření… zkrátka, chtěli se vyhnout hospodářskému zhroucení.

Teoreticky by měli být ti druzí mocnější, ale praxe ukázala opak. Pragmatičtí ředitelé byli smeteni fanatickými neziskovkáři.

Teď vidíme totéž rozdělení ohledně arabsko-izraelského konfliktu. Elita je opět rozdělena na stejné skupiny. Radikální neziskovky, univerzity a velká část státní správy podporuje džihád, lidé z byznysu a starší lidé ve státní správě spíš proizraelští.

Pokud funguje stále stejný mechanismus (což je velice pravděpodobné), osvojí si celá nová aristokracie během pár let tvrdý antisemitismus. Nejen,  že bude protizraelská, ale bude také tolerovat pogromy a hony na Židy, případně se jich účastnit. Kdo nepůjde s davem, bude vyřazen ze slušné společnosti.

Komentátor na Unherd v této souvislosti připomíná, že na elitních univerzitách je již dnes striktní povinností zastávat několik úzce propojených stanovisek: klimatický fanatismus, LGBT, protibělošský rasismus, podpora migrace a antisemitismus.

O racionalitě a závistivosti (6. 11. 2023)

Možná ten experiment znáte. Hra spočívá v tom, že jeden hráč dostane 25 dolarů a nabídne z toho něco druhému hráči. Když ale druhý hráč nabídku odmítne, přijdou oba o všechny peníze. Podle čistě racionální ekonomické úvahy by se měl druhý hráč spokojit i s jedním jediným dolarem. Je přece lepší odnést si jeden dolar než nic.

Jenže ve skutečnosti se tak lidé nechovají. Experimenty ukazují, že většina lidí požaduje aspoň sedm dolarů. Než méně, to raději nic, a pokazit to i tomu druhému lakomci. Ekonomové to přičítají iracionalitě, závistivosti atd.

Až při výkladu Radima Valenčíka o teorii her jsem pochopil, že to jednání je naprosto racionální. Pokud se spokojím s pěti dolary a tomu druhému nechám dvacet, tak tím vytvářím svět, kdy on je bohatší, má nade mnou převahu a bude schopen se už napořád obohacovat na můj účet (Radim Valenčík tomu říká poziční investování). Když jsme oba na nule, je moje situace výhodnější.

O technologických inovacích (6. 11. 2023)

Ve svém kurzu Metod analýzy společenských problémů zdůrazňuji a připomínám, že pohled zvenčí vede téměř vždy ke spolehlivější prognóze než pohled zevnitř. Třeba zakládání nové politické strany. Při pohledu zevnitř vidíte silné osobnosti, jejich odhodlání, nadšené lidi při setkání s občany a silné programové teze – tohle přece musí být úspěšné! Pro pohled zvenčí se stačí zeptat, kolik tu bylo pokusů o založení nové strany a kolik z nich bylo úspěšných.

Totéž platí o technologických inovacích. Když přijdete do nové firmy a vidíte parametry úžasného vynálezu, snadno podlehnete nadšení, že ta nebo ona novinka bude základem úspěchu národního hospodářství. Když se ale podíváte zvenku a zeptáte se, jestli se už někdy stalo, že jeden průlomový vynález se stal základem hospodářského úspěchu nějaké země, vidíte, že se takové případy nestávají. Bohatnou ty země, které mají přístup k surovinám, levnou energii, spousty kvalifikovaných lidí, rozsáhlou výrobní základnu a politickou moc. Takové země klidně využijí něco, co bylo vynalezeno jinde. Země, které tyhle základní podmínky nemají, těm žádný průlomový vynález nepomůže.

O přesvědčení, porozumění a znalostech (5. 11. 2023)

Určitě ty situace znáte. Někdo vám tvrdí „je to určitě tak a tak. Pusť si tohle video. Tam to říkají jasně.“ A když po něm chcete, aby vám to vysvětlil on, zase vás odkáže na to video. Ten člověk tak nějak intuitivně ví, že tady je pravda (nebo by měla být), zná zlomky nějakých argumentů, ale je to pro něj příliš složité.

A pak jsou lidé, kteří vám řeknou „dej mi tužku a papír, a pojď si na to na pět minut sednout.“ Mají jasné argument a ukážou, jak ty argumenty spolu souvisí. Zvládnu odpovědět na námitky nebo aspoň vědí, kde tu odpověď najít. Zkrátka, lidé, co to mají srovnané.

Jedním z cílů Jungmannovy národní akademie je dělat z lidí prvního typu ty druhé. Málokdy se tam stane, že někdo radikálně změní pohled na svět. Ale většina lidí si ty věci srovná a dozví se spoustu věcí navíc.

Před koncem války (5. 11. 2023)

Tak to vypadá, že se nám válka na Ukrajině chýlí ke konci. NATO nedokáže porazit Rusy a Rusové nemají žádný důvod obětovat desetitisíce lidí kvůli dalšímu postupu. Na Západě už se o dalších dodávkách zbraní a dalších ofenzivách ani nemluví. Naopak se spekuluje, na jaké mírové podmínky bude ochoten přistoupit car Vladimír. A všichni tiše počítají s tím, že dostane podstatně víc, než požadoval na před válkou a na jejím začátku. Vrtavý dav nové aristokracie obrátil svou pozornost jinam. Zbrojaři mají zakázky na mnoho let dopředu a nemají důvod tlačit na další boje. Gaučoví válečníci si užili emocí dosyta.

Můžeme tedy shrnout výsledky ukrajinské spolupráce se západními spojenci. Půl milionu mrtvých, milion zmrzačených, zničená země, miliony lidí v zahraničí (většina z nich už se nevrátí). Zdevastované hospodářství. Neonacistické pluky, které bude velmi obtížné dostat pod kontrolu. Ztráta území (nevíme ještě, jak velká). Co za to dostali? Spoustu projevů a novinových článků. A nevídané zbohatnutí korupčních funkcionářů, včetně prezidenta Zelenského. Kdo další chce být americkým spojencem?

Mohlo to být horší? Ano, mohlo. Mohli tam umírat i čeští kluci. Stávající premiér a prezident by je tam poslali bez váhání.

Genetická loterie (4. 11. 2023)

O kriminalitě, genech a vlivu prostředí, což je jedno z témat, které budeme probírat s kolegou Hořákem na semináři 25. listopadu.

O čekání na konec světa (4. 11. 2023)

Nemá smysl pracovat. Nemá smysl se učit. Nemá smysl o cokoliv usilovat. Brzy totiž bude konec světa. A nemá cenu se ani duchovně připravovat na konec světa.

Tak vidí svět středoškolačka, kterou Český rozhlas představuje jako ukázkový příklad mladé generace. Takhle máte žít! Takhle máte myslet! A ne pořád dělat Fialově vládě nějaké problémy. Nebo se dokonce bouřit proti liberální oligarchii.

Ujetá hnutí, která čekala konec světa, jsou v západní historii relativně častá. Rozdíl je ale v tom, že v jiných obdobích se panstvo snažilo taková hnutí spíš potlačovat, dnes jsou okázale preferována a propagována.

Ano, usnadňují vládnutí, protože vedou nižší třídy k pasivitě. Jenže ono je to dvousečné. Nemůžete takové myšlenky pumpovat do prostoru, aniž by to ovlivnilo i vaše nejbližší nebo dokonce vás samotné.

O krvelačnosti (3. 11. 2023)

„I když existují výjimky, zdá se, že příliš mnoho muslimů na Západě a jejich levicových spojenců vzrušuje pohled na židovskou krev, části židovských těl, židovská těla bez hlav, židovskou krev a bolest. Jejich nesnesitelné skandování o “osvobození” a “svobodě od okupace” má zakrýt jejich nenasytnou touhu po krvi,“ píše Phyllis Chesler na New English Review.

Potvrzuji to. I pro mě bylo šokující, že někteří moji přátelé (z různých míst politického spektra) reagovali na příšerné řádění Hamásu se špatně skrývanou radostí.

Dlužno ovšem doplnit, že předtím jsme viděli tutéž radost z bolesti a umírání, tentokrát na tvářích gaučových válečníků.

Jako by se pokročilá civilizace odstěhovala do Číny a nám se vracela středověká tvrdost a krutost. Ovšem v kombinaci s neuvěřitelnou změkčilost a přecitlivělostí.

O Mašínech (2. 11. 2023)

Mašínovi vyznamenání dostali i nedostali, takže obě strany můžou být spokojené a obě strany naštvané. A pro mne je to příležitost pro vysvětlení, proč jim neupírám statečnost, ale nepovažuji je za české vlastence.

Nejde o vraždu bezbranného svázaného člověka. Nebyl jsem v jejich situaci a umím si představit, že když člověk vede partyzánskou válku a jde o život, jedná jinak než v běžném životě. Co je ale obtížné akceptovat, jsou pozdější komentáře bratří Mašínů. S jakým cynismem a dokonce humorem o tom mluví! Zjevně necítí lítost, že Češi museli zabíjet Čechy. A to je ten problém. Stejná mentalita, s jakou někdo pošle na smrt tisíce méněcenných Slovanů, protože to impérium požaduje.

Takoví lidé nemají dostávat státní vyznamenání.

O válce a míru (2. 11. 2023)

Mluví se o dvou místech, kde se válčí a bylo by lepší neválčit. Problém je ale v tom, že na každém z těch míst by byl mír založený na úplně jiných podmínkách.

Nabídka Ukrajině zní: Vykašlete se na válku. Možná přijdete o nějaká území, možná budete muset udělat nějaký diplomatický kompromis. Možná to bude nevýhodné a ponižující. Ale pořád lepší, než se nechat hnát do minových polí proti ruským kanónům. A vrátíte se k normálnímu životu.

Nabídky vůči Izraeli zní jinak. Přestaňte bojovat a smiřte se s tím, že budete zabíjeni, mučeni, upalováni zaživa. Možná prodáváni do otroctví. V Izraeli, v Evropě a všude jinde, kam se uchýlíte. Nejde o čest. Jde o holé životy.

Od Hamásu přes arabské vlády (včetně těch umírněných), evropské vlády a třeba Scotta Rittera pro ně nikdo žádnou jinou nabídku nemá. Nikdo nenavrhuje: Přestaňte válčit a my zkrotíme Hamás. Nikdo nenavrhuje: Přestaňte válčit a my vyjednáme, že Irán a Katar zatlačí na Hamás. Nikdo nenavrhuje: Přestaňte válčit a my ze základních škol odstraníme výuku o tom, že zabíjet Židy je nejvyšší ctností.

Můžeme se vztekat a můžeme je Izraelce za válečné zločince, protože se nechtějí nechat bez odporu podřezat. Nemůžeme ale čekat, že přistoupili na mír, jehož součástí budou plynové komory.

O stosedmičce (1. 11. 2023)

Veřejným prostorem se znovu a znovu točí zpráva o tom, že inteligenční kvocient pana prezidenta je 107 bodů. Opírá se to o jeden jeho výrok, aniž by někdo ověřoval, do jaké míry je to ten výrok pravdivý. A je s tím spojena představa, že člověk s IQ 107 je přihlouplý, až skoro dementní.

Je to nepochopení. IQ 107 znamená nadprůměrnou inteligenci a dost bystrého člověka, i když to asi nebude zrovna šachový velmistr. Na práci kladeče věnců a recitátora projevů by to mělo bohatě stačit.

Jenže zatím vidíme něco jiného. Pan prezident je sice perfektně ukázněný, ale je zřetelné, že není schopen pochopit spoustu věcí, kterými se zabývá. Je taky zřetelné, že není schopen kultivovaně a přesvědčivě přečíst projev, který mu někdo napsal (což je typický příznak, že čteným slovům nerozumí).

Je tedy mnohem pravděpodobnější, že IQ Petra Pavla je někde pod první směrodatnou odchylkou. Řekněme mezi 80 a 85. Pak by to znamenalo, že „stosedmičku“ vypustil cíleně a na pokyn některého z poradců. Vyhnul se tak spekulacím o IQ 80. A kdyby řekl třeba 140, nikdo by tomu nevěřil. Dobrá práce, pane Koláři!

O mozcích a bezmozcích (1. 11. 2023)

Jako by se rýsovala další dimenze třídního rozdělení. Podle výkonnosti mozku a schopnosti orientovat se. Ti, kdo se nechají manipulovat (lhostejno, jestli mainstreamem, alternativou nebo něčím úplně jiným) a proti nim ti, kdo jsou vybaveni schopností věci pochopit a případně i ovlivnit.

Samozřejmě, že každý má pocit, že právě on všemu rozumí a že právě on není vůbec manipulován, ale na tomhle pocitu příliš nezáleží.

V čem je ten nastupující rozdíl? Na jedné straně ti, kdo dnes v dospívání tráví hodně času na mobilech a ke vzdělání přistupují stylem „učím se jen to, co mohu prakticky použít.“ Ono to totiž mimo jiné znamená, že nedokážete naučit a pochopit složitější věci. Protože pochopení těch nejsložitějších musíte chápat věci o něco méně složité, a k jejich pochopení ještě méně složité… a kdo se zasekl u toho, že něco není dost prakticky použitelné, ten nikdy nevystoupá k tomu opravdu těžkému.

Na druhé straně ti, kdo studují, čtou papírové knihy a učí se nepraktické věci. Možná ztrácejí čas, který by mohli věnovat třeba sledování seriálů nebo vydělávání peněz. Ale zase získávají výkonnější mozek a schopnost hlubšího chápání souvislostí.

Ono se stejně ukáže, že jsou za tím do značné míry geny. Ale geny a všechny možné vrozené sklony a výkonnost mozku a IQ, z toho nevyplývá žádné nezměnitelné určení, jak bude vypadat váš život.