O komunistech a průmyslové společnosti

Čtenáři tohoto sloupku už možná vědí, že v polovině ledna plánuji sérii veřejných přednášek u příležitosti vydání nové knihy Střízlivění. Vystoupím společně s třemi kolegy z Jungmannovy národní akademie, kteří se na knize podíleli – profesory Budilem, Drulákem a Kellerem.

Ve středu 17. ledna v Ostravě – společně s Janem Kellerem – podrobnosti zde.

Ve čtvrtek 18. ledna v Brně – podrobnosti zde.

V pátek 19. ledna v Praze – společně s Ivo Budilem a Petrem Drulákem – podrobnosti zde. Organizuju sám, jako obvykle.

Logickým partnerem ostravského večera je vlastenecký spolek Svatopluk. V Praze jako obvykle pořádám s nejbližšími spolupracovníky ve svém oblíbeném Jihoměstském pivovaru.

Ve středu jsem využil laskavé nabídky KSČM. Protože to může vyvolat zvednutá obočí, pokusím se to vysvětlit svůj vztah k této straně a k tomu myšlenkovému směru.

Nechci na tomto místě komentovat jejich politiku (kde s mnohým souhlasím, s něčím nesouhlasím a něco málo mě hluboce pobuřuje) a nechci komentovat ani minulost. Staly se příšerné věci, které se nedají omluvit, a doufám, že sami komunisté si toho jsou vědomi. Že i katolíci, ateisté, zastánci volného trhu a konzervativci mají za sebou taky své hromady mrtvol, to komunisty neomlouvá (stejně jako katolíky neomlouvají hromady komunistických mrtvol). To je ale především práce pro historiky.

Nicméně je to ještě sociologický pohled. Od konce padesátých let pracovala západní (především americká) sociologie s dvěma klíčovými pojmy –  „průmyslová společnost“ a „teorie konvergence“.

Pojem „průmyslová společnost“ vyjadřuje přesvědčení, že západní Evropa, USA a země sovětského bloku mají společného mnohem víc, než to na první pohled vypadá. Že mají víc společného než rozdílného. Ti, kdo byli zaujati studenou válkou, to asi neviděli, nicméně třeba z Afriky to tak vypadalo. A vycházelo tak i srovnání s předcházejícími obdobími.

„Teorie konvergence“ zase předpokládala, že dojde k postupného sbližování obou těch politických a ekonomických systémů. Že kapitalismus a socialismus sovětského typu dříve či později splynou v jedno.

…k postupného sbližování obou těch politických a ekonomických systémů. Že kapitalismus a socialismus sovětského typu dříve či později splynou v jedno.

Teorie konvergence měla v něčem pravdu, a v něčem se mýlila.

Pravdu měla v tom, že východní i západní systém čekal stejný osud.

Mýlila se v tom, že tím stejným osudem nebyla univerzální průmyslová společnost spojující prvky socialismu a kapitalismu. Ve skutečnosti čekal oba systémy zánik.

To je dnes dobré a důležité vidět:

• Východní systém se zhroutil viditelně, s rachotem a obrovskou razancí. Nahradilo jej něco, co v prvních letech vypadalo velmi nadějně, ale jakmile byla rozebrána a snědena kořist po předchozím systému, ukázalo se to jako naprostá katastrofa.
• Britský systém se zhroutil s menším rachotem, ale též poměrně viditelně. S velmi podobnými výsledky. Byly zavřeny doly a fabriky. Místo konstruktéra a dělníka přišel na scénu nový hrdina – finanční spekulant. Během jediné generace následovalo zhroucení všech oblastí života, velmi podobné tomu, co proběhlo v zemích bývalého Sovětského bloku. Sami Britové dnes o své zemi mluví jako o americké kolonii.
• V USA se stalo více méně totéž. Až na to, že nepřišli o všechen průmysl.
• Jinde (třeba v Německu, Itálii či Skandinávii) neproběhl žádný viditelný otřes, nicméně jejich „reformy“ byly podobně orientované a dosáhly podobného výsledku. I tam fakticky můžeme mluvit o změně společenského modelu.

Nepadl tedy jen socialismus sovětského typu. Padl celý model průmyslové společnosti. A padl s následky, jaké si neuměli představit ani ti největší škarohlídi. Pouhých 30 let stačilo k tomu, aby se Západ sesunul ze svého civilizačního vrcholu do stavu natolik úpadkového, že reálnou perspektivou je zánik civilizace a kolonizace země islámskými hordami. Tak dopadl bývalý socialismus i bývalý národní kapitalismus.

Nepadl tedy jen socialismus sovětského typu. Padl celý model průmyslové společnosti. A padl s následky, jaké si neuměli představit ani ti největší škarohlídi.

Až dnes s odstupem vidíme, že mezi Západním Německem a Československem roku 1980 byl menší rozdíl než mezi tehdejším Západním Německem a dnešním Německem – politicky, kulturně i hospodářsky. Průmyslovou společnost nahradila společnost, jejímž hlavním odvětvím je předstírání, reklama a finanční spekulace.

Vracet se ke sporům mezi tehdejším socialismem a tehdejším kapaitalismem znamená bojovat minulou válku. Je to zbytečné, hloupé a v důsledcích i nebezpečné.