Dodatek k eseji o pravdě a otevřenosti

V Eseji o otevřenosti, pravdě a prolomení hradeb jsem se přihlásil k Popperově návrhu na rozdělení myšlenkového světa na dvě zóny. Věda je svázána striktními logickými pravidly a myšlenkovými postupy. A pak je ta druhá oblast, kde může být mnoho objevného a kreativního, což ale není omezeno žádnými pravidly. Téměř století po Popperovi publikoval své práce Simon Baron-Cohen, takže víme, že toto rozdělení odpovídá dvěma základním schopnostem lidského mozku. Což Popper nevěděl, ale jeho výklad je tím perfektně doplněn.

Několik čtenářů mi napsalo, proč ta striktní logická pravidla nezavést všude, včetně stejně tvrdých logických požadavků na náboženství. Proč? Protože ono to není tak, že by velký myslitel vyspekuloval správný postup a potom ho nutil všem lidem. Tak postupují „pojmoví realisté“. Popper prostě pozoroval vědce a detailně si všímal toho, jaké myšlenkové a logické postupy vedly ke správným výsledkům a jaké vedly k omylům.

Popper prostě pozoroval vědce a detailně si všímal toho, jaké myšlenkové a logické postupy vedly ke správným výsledkům a jaké vedly k omylům.

Jenže když své myšlenky (včetně myšlenek o správné metodě), vystavíme srážce s realitou, musíme taky uznat, že je tu celá oblast náboženství, ezotériky, umění, terapie a dalších oborů, jejichž hranice jsou vymezeny jen velmi nejasně. Je pro ně typické, že tam žádná silná logická kritéria nelze uplatnit a přesto lidem občas prokazatelně pomáhají uvědomit si něco podstatného o svém životě, budovat dobré vztahy, vést šťastnější život, jednat morálněji, rozvíjet kreativitu a spoustu dalšího. Kdyby na ně měla být striktně uplatněna logická kritéria, úplně by je to zničilo. Konec konců, je tu nedobrá zkušenost s jediným „vědeckým světovým názorem.“

Když tedy chceme racionálně používat rozum, respektive aplikovat vědeckou metodu, buďme zcela nekompromisní. Ale nebraňme tomu, aby existovaly úplně jiné oblasti lidského ducha.

Vůbec nevadí, že tato oblast mimo logiku (Popper používal termín „metafyzické vyprávění“) existuje. Průšvih, když ezotérici tvrdí, že jejich výplody vědecké.  V posledních letech to má často tu podobu, že se nějaká absurdní pověra obalí do termínů z kvantové fyziky (přičemž velký guru netuší, co ta slova znamenají), nebo „názorů založených faktech“ (což je z logického hlediska nesmysl), ale může to vypadat i jakkoliv jinak.

Popper měl za to (a vše nasvědčuje, že měl pravdu), že průšvih nastává až tam, kde o sobě různá metafyzická vyprávění tvrdí, že jsou vlastně vědou. Jestliže je možné cokoliv prohlásit za vědecké, pak věda vlastně mizí. Ostatně, stejný princip známe z diskuze o manželství. To je jeden z příznaků a možná jedna z příčin probíhajícího kolapsu Západu.

Když tedy chceme racionálně používat rozum, respektive aplikovat vědeckou metodu, buďme zcela nekompromisní. Ale nebraňme tomu, aby existovaly úplně jiné oblasti lidského ducha.