Na mládí pozdě, do důchodu daleko…

330 nebezpečných slov o rozdílu mezi řešením demografické situace a rozkrádáním

Varování: Následující text obsahuje narativy, které by snad mohla snést i kavárna, ale kdo ví

Nedokážu komentovat záležitosti ruské ekonomiky, nicméně některé záležitosti jsou jednoznačně inspirující. Tamní vláda si např. uvědomuje, že pokud prodlouží věk odchodu do důchodu, musí také změnit parametry trhu práce, aby vznikaly příležitosti pro starší lidi.

Je zajímavé to srovnat se situací u nás. Za Nečase a Kalouska tu byla „důchodová reforma“ spočívající v tom, že se stejný balík peněz rozdělí do více přihrádek a více firem si z nich bude odsávat tzv. provize. Prostě docela obyčejná rozkrádačka. Babišův ministr financí poradil starým lidem, aby obcházeli své bohaté sousedy a nabízeli jim sekání trávy. Bývalý generální ředitel Microsoftu si podle všeho nedokáže představit, že jsou u nás také města a obce, kde není dostatek miliardářů!

A je v podstatě jasné, jak by to řešili jiní. Pravice by označila jakékoliv zasahování do „trhu“ za nepřípustné, levice by vytvořila další úřad, a možná by došlo i nejimbecilnější existující ekonomické opatření – daňové úlevy. V tomto případě za zaměstnávání lidí přes 60.

Kdyby stejnou problematiku řešil někdo, kdo si normálně všímá lidí kolem sebe, všimnul by si toho, že někdy v 55 letech je ideální věk pro založení firmy. Člověk má dostatek zkušeností, má ještě dost energie, děti už jsou velké a bydlení zaplacené, takže si může dovolit pár let s výrazně nižším příjmem. Kdyby se zadařilo, nejspíš by ho i práce začala bavit, a nejspíš by neměl chuť odejít za pár let do důchodu. Místo čerpače státních peněz bychom měli plátce. A takoví majitelé firem by většinou neměli problém zaměstnávat postarší lidi.

Odpovídá to ostatně i dlouhodobým statistikám: nejvíce nových podniků tradičně zakládali čtyřicátníci (což odpovídá dnešnímu věku přes 50).

Pravice by označila jakékoliv zasahování do „trhu“ za nepřípustné, levice by vytvořila další úřad, a možná by došlo i nejimbecilnější existující ekonomické opatření – daňové úlevy.

Jenže to by si ve vládě museli sednout a položit si otázky typu. Proč tak málo padesátníků zakládá nové podniky? Jaké jsou hlavní bariéry? Co se s tím dá dělat? Jenže z hlediska čerpání dotací a následného rozkrádání je výhodnější postavit supermoderní budovu a posadit do ní 20leté kluky, kteří už byli na třech školeních a dokážou zajímavě mluvit o inovativních technologiích, strategiích modrého oceánu a podobných hovadinách.

Doplnění:

Proč pokládám daňové úlevy za nejhorší možné řešení? Protože fakticky fungují stejně jako dotace (dokonce často vyžadují stejnou administrativu), ale na rozdíl od dotací nikdo nesleduje, kolik peněz vlastně bylo vydáno (resp. nedorazilo do státní pokladny), nikdo nesleduje účelnost a nikdo nenese zodpovědnost.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
340 NEBEZPEČNÝCH SLOV O ZMĚNĚ, KTERÁ DĚLÁ SVĚT MÉNĚ NEBEZPEČNÝM MÍSTEM