Současný politický konflikt – charakteristika, příčiny a možná řešení

Dámy a pánové,

Děkuji za příležitost promluvit na této akci a především za příležitost promluvit k lidem, kteří možná ovlivní, jestli západní civilizace přežije.

Když jsem si psal s Adamem Berčíkem o tématu této přednášky, dotkli jsme se toho, že můj pohled na svět je v řadě bodů opačný než Generace Identity, a přesto identitáře podporuji, jak je to jenom možné. Včetně nálepky na svém automobilu, což obnáší i určité riziko, podle toho, kde zrovna parkuji. A jestliže ten názor dnes vysvětluji a obhajuji, fakticky jej obhajuji jako obecné pravidlo. Je důležité podporovat Generaci Identity, i když nesouhlasíte s jejími myšlenkovými východisky.

Proč identitáře podporuji, k tomu se ještě dostanu. Nejprve ale zmíním, v čem máme opačné pohledy.

Nesdílím názor na význam skutečného nebo domnělého rozdílu mezi inteligencí různých etnických skupin. Když se vás někdo snaží zabít, vadí vám, že ten člověk není dost chytrý? Je v takovém případě nízká inteligence opravdu nevýhodou? Dámy a pánové, uvědomujete si, že kdyby ty miliony kolonizátorů, kteří přichází do Evropy, kdyby ti lidé byli vysoce inteligentní a kdyby mezi nimi byly tisíce špičkových fyziků, chemiků a biologů, že bychom teď už byli všichni mrtví? Náš problém nespočívá v tom, že ti lidé jsou málo inteligentní. Náš problém spočívá v tom, že ti lidé nenávidí nás, náš životní styl, naše hodnoty a naši civilizaci. Pohrdají námi a nenávidí hodnoty jako racionalita, pokrok a soucit, na kterých je naše civilizace založená. Jsou odhodláni to vše vyvrátit z kořenů. Stejně jako jejich otcové, jejich dědové, otcové jejich dědů a všichni jejich předci za posledních tisíc let.

Když se vás někdo snaží zabít, vadí vám, že ten člověk není dost chytrý?

My si to neradi připomínáme, ale většinu té doby byly naše země dobývány a naši předkové přepadáni, zabíjeni a odváděni do otroctví. Jen občas se dokázali ubránit a ani jednou za celé dějiny nedokázali podniknout protiúder. Proto je dnes 70% původní rozlohy křesťanské civilizace islamizováno, a vesměs i vymizela původní etnika. Jestliže dnes neomarxisté tvrdí, že Západ nese jakousi vinu za kolonizaci, je to naprosto absurdní. Vždyť to byli Arabové a Turci, kdo kolonizoval a vyhlazoval nás, nikoliv naopak.

Když říkám, že nás nenávidí, nezpochybňuji tím skutečnost, že mimo Evropu žijí i někteří lidé, kteří obdivují evropské dějiny, kulturu, hodnoty a náboženství. Ale většina z nich se je snaží uplatnit ve svých zemích, spíše než cestovat do Evropy. Navíc, dnešní evropské vlády dávají dobrý pozor, aby se do Evropy dostávali pouze džihádisté a nikoliv třeba pronásledovaní křesťané.

Navíc, dnešní evropské vlády dávají dobrý pozor, aby se do Evropy dostávali pouze džihádisté a nikoliv třeba pronásledovaní křesťané.

Druhý bod, kde se mi zdá, že se rozcházíme, je otázka příčin jevů. Když upustím tuhle tužku a ona spadne, co bylo tou příčinou? Příslušníci některých jiných civilizací se domívají, že to pokaždé způsobuje alláh a že by bylo rouhavé ptát se na důvody. My na Západě jsme naopak vždy měli za to, že potřebné hledat důvody ve vlastnostech těch předmětů a hledat obecné zákonitosti, které způsobují, že předměty padají. Proto vznikla empirická věda pouze v rámci západní civilizace.

Mám za to, že totéž platí také o lidech a lidských společenstvích. Když někdo jedná určitým způsobem, můžeme se ptát, kdo mu to nařídil. Ale pokud nějakým způsobem jednají miliony lidí, je daleko smysluplnější hledat obecné zákonitosti sociologie či psychologie, které to způsobují, než někoho tak mocného, že dokáže řídit miliony lidí.

Pokud nějakým způsobem jednají miliony lidí, je daleko smysluplnější hledat obecné zákonitosti sociologie či psychologie, které to způsobují, než někoho tak mocného, že dokáže řídit miliony lidí.

U té ideologie na chvíli zůstanu. Tuto přednášku totiž pronáším v lednu 2019, poměrně krátce po jednom významném úmrtí. Ne, nemám na mysli strýčka Bradyho.  Mám na mysli ideologii multikulturalismu. Umřela tak, jako umírá většina ideologií. Jak jste si možná všimli, ideologie neumírají tak, že by někdo pronesl brilantní argumentaci, stoupenci té ideologii se plácli do čela, uvědomili si skutečnost, zastyděli se a přiznali, že nemají pravdu.  Ve skutečnosti tomu bývá spíš tak, že zastánci té ideologie postupně ztrácí sílu svého přesvědčení, stále častěji zastávají úplně jiné názory a až po letech si lidé všimnou, že ta ideologie úplně vymizela. U nás jsme to viděli na konci 80. let, kdy se ukázalo, že už dávno nejsou žádní komunisté, kteří by věřili v Karla Marxe a dělnickou revoluci.

Když tvrdím, že tímhle způsobem vyšuměl i multikulturalismus, může to někomu připadat překvapivé. Ale podívejme se, co ideologie multikulti obsahovala.

1. Přesvědčení, že lidé naprosto odlišných kultur mohou žít společně, aniž by jedna z nich byla dominantní.
2. Že se může jednat o stabilní soužití, které nebude jen čekáním na to, kdo získá dost síly, aby si ty ostatní podmanil.
3. Že takové soužití může být nenásilné.
4. Že si příslušníci každé civilizace mohou uchovat své hodnoty a přesvědčení.
5. To, na čem se všichni shodnou, to bude fakticky neomarxistický program, respektive neomarxistický protirodinný program.

Není už dovoleno kritizovat islám, zatímco všechny náboženství kritizována jsou.

Ruku v rukou s tímto akceptováním islámské nadřazenosti přichází také akceptování nadřazenosti těch etnik, které s sebou islám přináší. Ale není to nadřazenost, které by směřovala k tomu, že jedni budou žít jako panská skupina a druzí jako poddanská skupina. Demografické procesy, které už byly zahájeny, totiž vedou k tomu, že akceptování nadřazenosti islámu bude následovat i fyzické vymizení původních obyvatel Evropy. Muži se nenamnoží a ženy budou rodit Arabům, Afgáncům, Somálcům a dalším malé muslimy.

Je to vlastně poprvé v dějinách, kdy v kulturním, mocenském, politickém a ekonomickém konfliktu proti sobě stojí dvě strany, z nichž jedna prosazuje kolektivní sebevraždu a druhá prosazující přežití.

Zdůrazňuji, že fakticky proti sobě nestojí příslušníci různých civilizací ani příslušníci různých etnických skupin. Jedná se o konflikt uvnitř jedné etnické skupina a civilizace.

A ještě něčím je naše situace nová. V moderních evropských dějinách stály proti sobě v politických konfliktech skupiny, které měly různé názory, ale jinak to byli v zásadě stejní lidé. Mnohdy to bylo tak, že člověk měl pocit, že ti na druhé straně trpí nějakou chybou úsudku, ale kromě politiky se nelišili v ničem.

V konfliktu, kterým Evropa prochází dnes, stojí proti sobě skupiny lidí, kteří se poměrně významně liší životním stylem, hodnotami i psychologickými rysy.

V konfliktu, kterým Evropa prochází dnes, stojí proti sobě skupiny lidí, kteří se poměrně významně liší životním stylem, hodnotami i psychologickými rysy.

Ti, kdo chtějí usilovat o záchranu svobodného světa, tak stojí před otázkou, jak vypnout společenské mechanismy, které vytváří ten typ osobnosti, která pak usiluje o zánik vlastního národa, civilizace a rasy. A jak vypnout mechanismy vytvářející skupiny, kde jsou takové osobnostní rysy a ideologie posilovány.

Pokud se budeme soustředit pouze na anticivilizační ideologie, bude to nedostatečné. Problém je širší. Možná někteří z vás zaznamenali studie, které v poslední době varují před tím, že pokud lidé absolvují pravidelný fyzický trénink, mají tendenci stávat se takzvanými xenofoby, a že ten jev je silnější u mužů. Skutečně, když vidíme před sebou muže s výraznou svalovou hmotou a vedle něj 60kilového štíhlého chlapíka, můžeme se slušnou statistickou pravděpodobností usuzovat, který z nich bude mít jaké politické názory.

…stojí před otázkou, jak vypnout společenské mechanismy, které vytváří ten typ osobnosti, která pak usiluje o zánik vlastního národa, civilizace a rasy.

Je to ale jen jeden z mnoha faktorů, které hrají roli. Vedle stovek ekonomických, mocenských i kulturních záležitostí, které společnosti tvoří ty mechanismy destrukce, které je zapotřebí vypnout.

Pokusil jsem se ty mechanismy zkázy Západu popsat v knize Prolomení hradeb. Proto se zde spokojím s několika stručnými poznámkami.

Kdy jsme se zmínili o psychologických rozdílech, nemůžeme si nevšimnout, že probíhající konflikt je mimo jiné konfliktem mezi odvahou a zbabělostí. Postavit se na odpor – to chce odvahu. Říci otevřeně, že zastáváte opačné názory, než jaké prosazuje systém, to chce odvahu.  Bránit Evropu znamená odhodlání jít do rizika. A riziko, to není byznysová kategorie. Riziko – to je přijetí možnosti, že mohu přijít o práci, že mohu být zraněn nebo zabit. Je to přijetí rizika, že se ode mne mohou odvrátit moji nejbližší, protože prostě nevydrží ten tlak.

Na druhé straně politického rozdělení vidíme panický strach, aby se člověk neodchýlil od toho, co je korektní. Aby se nedostal do problémů. Hlavně žádný otevřený konflikt! Ti lidé nemají dokonce ani tolik odvahy, aby otevřeně řekli, co vlastně prosazují. A často ani, aby to přiznali sami sobě.

Kdy jsme se zmínili o psychologických rozdílech, nemůžeme si nevšimnout, že probíhající konflikt je mimo jiné konfliktem mezi odvahou a zbabělostí.

Konec konců, když se podíváte pozorně, všimnete si, že islamizace každé další oblasti je komunikována ve čtyřech krocích.

Krok první. Lidé si všimnou třeba toho, že pokud se Evropanka ubrání znásilnění, začíná to být posuzováno jako trestný čin. Informace se objeví na sociálních sítích a v alternativních médiích. Autority i velká média předstírají, že ten problém vůbec neexistuje.

Krok druhý. Informaci už nelze úplně potlačit, takže velká média tvrdí, že se jedná o fake news, hoax… prostě nepravdu. Lidé, kteří o tom mluví, jsou zesměšňováni.  Působí dokonce řada profesionálních serverů zaměřených právě na odstranění informací z veřejného prostoru. V českém prostředí působí minimálně dva takové servery – manipulátoři a demagog. Na obou najdete články, které typicky vypadají tak, že titulek hovoří o šíření nepravdy a text článku tiše přiznává, že šířená informace je vlastně pravdivá.

Krok třetí. Záležitost už se nedá zamést pod koberec jako tzv. hoax. Tvrdí se tedy, že se jednalo o ojedinělý případ.

Krok čtvrtý. Zvykněte si. Nedá se s tím nic dělat. Takhle to prostě je, a jinak to nebude.  To může být ještě doprovázeno statistickým rozborem, podle nějž to prý probíhalo odjakživa. Zvláště kuriózní je, když je pod takovým „statistickým“ článkem podepsán stejný redaktor, který ještě před rokem tvrdil, že nic podobného neexistuje.

Od rušení Vánoc po masová znásilňování či zatýkání za kritiku imigrace, ve všech případech je cyklus akceptování stejný nebo velmi podobný.

Od rušení Vánoc po masová znásilňování či zatýkání za kritiku imigrace, ve všech případech je cyklus akceptování stejný nebo velmi podobný.

Druhá poznámka. Probíhající konflikt je také konfliktem mezi společenskými strukturami. Všimněte si, že strana podvolení je vysoce centralizována.  Nahoře je úzká elita, pod ní podřízené vrstvy, které se ve všem přizpůsobují.  Pod nimi síť skupin a skupinek, kteří se snaží od nadřízených článků získávat dotace, privilegia a nejrůznější další výhody. Každý je orientovaný na ty nahoře – od nich přebírá názory, od nich si nechá diktovat životní styl a s nimi spojuje životní šance. Kdyby zmizela superelita a byly zrušeny rozpočty, během pár dnů či maximálně týdnů vymizí multikulturní názory a nejspíš i životní styl.

Strana obrany civilizace oproti tomu představuje různorodou až chaotickou změť různých skupin a skupinek, neexistuje žádný významný zdroj financí, skupiny jsou úzce spjaty s životním stylem v různých zemích.  Osobnosti, které se v tom prostředí pohybují, jsou skutečně nezávislé.  Celý myšlenkový směr funguje zdola nahoru. Pro současnou generaci intelektuálů je absolutně nepochopitelné, že by mohlo něco takového existovat. Vymýšlí se tedy nejrůznější konspirační teorie o tom, že centrála, odkud je všechno řízeno, je v Rusku nebo Číně. Ale je za tím to, že lidé zvyklí na totálně centralizovaný svět si nedokážou představit nic jiného.

Celý myšlenkový směr funguje zdola nahoru. Pro současnou generaci intelektuálů je absolutně nepochopitelné, že by mohlo něco takového existovat.

Třetí poznámka. Probíhající konflikt je také sociálním konfliktem.  Ale není to „běžný“ třídní konflikt mezi těmi nahoře a těmi dole, jak jej známe z učebnic.  Na jedné straně konsolidovaná moc elit a proti nim nižší vrstvy, které jsou rozbité, rozdělené a jen velmi obtížně hledají společnou ideologii a společný postup.  To je typické pro třídní konflikt v rané fázi. Ti dole se postupně formují z roztříštěnosti do celkem jednotné masy. Ti nahoře se jim snaží ve zformování bránit. Mezitím se elity vnitřně rozkládají a až jejich rozklad postoupí dost daleko, bude čas na společenskou změnu. I to jsem popsal v Prolomení hradeb.

Nicméně v tuto chvíli je situace obránců civilizace velmi obtížná. Ale to vám nemusím říkat, protože to sami zažíváte. Chci vám ale připomenout, že cena, kterou můžete vyhrát, je obrovská. Nejde jen o záchranu civilizace ve smyslu těch poměrů, v jakých dnes žijeme. Protože jestli k té potřebné mocenské změně dojde a pokud budou odstraněny struktury generující chaos, zbabělost a zkázu, nebude to znamenat zachování současného stavu, ale obnovení toho normálního zdravého světa, který jsme si třeba v téhle zemi mohli vyzkoušet, když padl komunistický režim, ale ještě sem nevpadly korporace.

• Bude to svět, kde máte jistotu, že když jste poctivý a pracujete s rozumným úsilím, tak uživíte rodinu. To neznamená, že zbohatnete, ale že budete bydlet, jíst, platit složenky vést normální důstojný život.
• Bude to svět, kde se nebudete muset třást strachem, jestli na vás nedopadne nějaká nesmyslná úřední regulace, rozhodnutí centrály nebo experimenty bankéřů, z nichž každé může úplně rozbít váš život.
• Bude to svět, kde budou kluci od malička podporováni k tomu, aby z nich vyrostli muži, a kde ženy budou podporovány, aby z nich vyrostly ženy. To nepatrné procento lidí, co to mají jinak, si budou žít po svém, ale tak, aby to nenarušovalo životy většiny.
• Bude to svět, kde bude mít každý reálnou možnost založit firmu nebo bude mít ve svém blízkém okolí lidi s takovými možnostmi.
• Bude to svět, kde budete moci svobodně mluvit a kde nikdo nebude určovat, co ještě je správný projev a co už ne.
• Bude to svět, kde budete moci poslat své dítě do školy bez rizika, že mu nějaký zakomplexovaný blbeček bude plést hlavu nějakou děsivou ideologií.
• Bude to svět, kde vám nikdo nebude mluvit do toho, jak vychováváte svoje děti, včetně rozumných fyzických trestů.
• Bude to svět, kde nebudeme jen bezmocně zuřit, co se děje za naše peníze.
• Bude to svět, kde budeme reálně rozhodovat o své zemi, a nebudeme se muset ohlížet na nějaké nadnárodní struktury.
• Bude to svět, kde potraviny vypěstované ve vaší vlastní zemi budou normálně dostupné – nejen jako luxusní zboží určené pro městské elity.
• Bude to svět, kde vůbec nebude existovat možnost, že by státní byrokracie někomu určovala, jestli ve své vlastní hospodě povolí kouření nebo co tam bude vařit.
• Bude to svět, kde se lidská důstojnost bude odvíjet od toho, co člověk umí a jaký je jeho charakter. Ne od toho, co mu přidělí vláda nebo sežene neziskovka.
• … a kde pochopitelně nebude existovat ani možnost, že by vláda do vaší země vpustila agresivní divochy a lidé tomu nemohli zabránit.

To není další utopický komunismus. To je normální svět. Nenormální je to, v čem v posledních letech žijeme.

To není další utopický komunismus. To je normální svět. Nenormální je to, v čem v posledních letech žijeme.  Také to neznamená, že by to byl bez problémů. Vždy budeme muset řešit problémy ve vztazích. Vždy budeme frustrováni tím, že si něco nemůžeme dopřát. Vždy budou existovat nehody a nemoce. Vždycky budeme mít problémy a možná si s některými nebudeme vědět rady. Nicméně to je něco jiného než život v patologickém systému.

To samozřejmě vyžaduje úplně jiný ekonomický model, než je ten současný. Konec konců, Generace identity v tom má celkem jasnou a rozumnou představu, alespoň dle mého názoru.

Předposlední poznámka. Nečekejme, že současný politický konflikt bude rozhodnut výhradně ve volebních místnostech. Nečekejme ani, že bude vybojován výhradně legálními a nenásilnými prostředky. Anticivilizační strana už dnes otevřeně pohrdá zákony i ústavami, a řádění bojůvek typu Antifa je dokonce financováno vládami. Přesto je důležité, aby strana obrany civilizace nepodnikala žádné kroky směřující ke zvýšení násilnosti. Ale je také důležité, aby byla připravena, pokud vývoj půjde jiným směrem.

Nečekejme, že současný politický konflikt bude rozhodnut výhradně ve volebních místnostech. Nečekejme ani, že bude vybojován výhradně legálními a nenásilnými prostředky.

Poslední poznámka se týká generačního konfliktu.  Většinu dějin tomu bylo tak, že generace se střídaly. Jedni přicházeli, když druzí odcházeli. Naše situace je ale úplně jiná v tom, že generace žijí vedle sebe. Padesátníci vedle třicátníků. Ani jedna z těch generací v dohledné době neodejde. A do toho přichází další generace, o kterou je veden zápas.

Ten zápas se odehrává v situaci, kdy jedna strana konfliktu ovládá školství, média a velké peníze. Ale to nemusí stačit – v případě, že existují alternativní struktury. To jsme viděli za socialismu, kdy komunistická propaganda absolutně nefungovala – mimo jiné proto, že existoval skutečně alternativní svět, čím nemyslím havlovský disent, ale šedou zónu tolerovaného volného trhu. Jsou-li alternativy, jde nakonec o to, kdo je schopen poskytovat vzory a vize.

Proto podporuji Generaci identity. Protože vytváří atraktivní vzory. Protože má skutečnou vizi.  Protože staví odvahu proti zbabělosti. Protože buduje struktury, které posilují odvážné jednání.

Proto podporuji Generaci identity. Protože vytváří atraktivní vzory. Protože má skutečnou vizi.  Protože staví odvahu proti zbabělosti. Protože buduje struktury, které posilují odvážné jednání. Protože nabízí alternativu k beznaději, rezignaci i korporátnímu otroctví.

Proto vím, že vás čeká řada útoků.  Že budou hnusné, zbabělé a neférové. Ale věřím, že by vás to možná ani nebavilo, kdyby to bylo příliš snadné.

Tento projev byl pronesen na setkání s příznivci identitářského hnutí 13. ledna 2019