O agresivním fanatismu a domácím násilí
Pošklebujeme se antiznásilňovacím aktivistům, kteří prosazují formuláře písemného souhlasu se sexem a tvrdí, že každá sexuální aktivita bez takového formuláře (správně podepsaného a správně archivovaného) je znásilněním. Však o mnoho nejde. Nanejvýš zůstanou nějací lidé bez sexu.
Jenže ona tahle hloupá fanatická mentalita způsobuje i velká neštěstí a zničené životy. Třeba v souvislosti s domácím násilím.
Domácí násilí je jedním z nejobtížnějších typů kriminality z hlediska vyšetřování. Mnohdy se jedná o vážné zločiny s těžkými důsledky, které je ovšem možné skrývat tak, že si okolí nemusí ničeho všimnout. Pachatel může oběť citově vydírat. A co teprve případy, kdy dlouhodobé deptání skončí těžkým násilným činem deptané. Kdo je pachatelem a kdo je obětí?
Je správné, že se s tím policie a další úřady snaží něco dělat. Je důležité, aby se příznaky nebagatelizovaly a aby postup byl rychlý a rázný.
…oběťmi falešného obvinění jsou vesměs mírní slušní lidé, kteří se nedokážou dostatečně razantně bránit. Skuteční násilníci budí příliš hrůzy, než aby se je někdo odvážil falešně obvinit.
Jenže ono to má taky druhou stranu. Stovky případů, kdy je někdo falešně obviněn z domácího násilí a je mu úplně zničen život. I když je po letech očištěn, nevrátí mu to zničený kus života, rozbité vztahy, ztrátu majetku, zaměstnání, často ztrátu firmy apod. Vlastně může mluvit o štěstí, když neskončí jako bezdomovec. Což je o to smutnější, že oběťmi falešného obvinění jsou vesměs mírní slušní lidé, kteří se nedokážou dostatečně razantně bránit. Skuteční násilníci budí příliš hrůzy, než aby se je někdo odvážil falešně obvinit.
Někdo by možná navrhl tvrdě trestat nepravdivá nařčení. Jenže to zase může vést k tomu, že skutečné oběti se neozvou, protože si nebudou věřit, že opravdu seženou důkazy. Nebo je pachatel zastraší barvitým líčením, co s nimi bude, když ho udají.
Jenže jestli existují podpůrné skupiny, kde lidé radí jak podávat falešná obvinění, taky to není úplně v pořádku.
Zkrátka, jedná se o nesmírně subtilní záležitost. Je příliš snadné ublížit jedné nebo druhé straně. Je příliš snadné udělat si na začátku chybný obrázek. Je příliš snadné podlehnout tomu, kdo je cyničtější lhář. Je zapotřebí investovat strašně moc energie do pochopení každého jednotlivého případu. Je zapotřebí porozumět psychologickým mechanismům. A především je zapotřebí se učit z každého jednotlivého případu. Trpělivě hledat takové postupy, které umožní chránit oběť (která vlastně možná není obětí), aniž by to zničilo podezřelého (o kterém ještě nevíme, zda je pachatelem).
Jenže tak by se to řešilo v nějakém jiném státě a nějakém jiném společenském systému. Takže se na program vlády dostává návrh novely připravený skupinou fanatiků, a můžeme předpokládat, že se ho nikdo neodváží zpochybnit. Už to, že novelu nepřipravili vládní experti, nýbrž radikální neziskovky, kterým úřad vlády pouze poskytuje servis, by byl v jiné době pokládán za skandální. Ale k našemu politickému zřízení to už tak nějak patří.
Novela obsahuje mimo jiné:
- Naprosto gumovou definici domácího násilí. Nově je domácím násilím naprosto cokoliv.
- Bariéry, aby policisté nemohli jednotlivé případy pořádně vyšetřovat. Chceš zjistit, co se vlastně stalo? Zpochybňuješ žalující stranu a způsobuješ jí trauma. Nepřijatelné.
- Omezení prostoru pro soudce, aby nemohli přistupovat ke každému případu individuálně. Přitom kde jinde je zapotřebí speciální citlivosti a detailního posuzování?
…ten přístup, který byl typický pro ranou fázi bolševického režimu v Rusku a který je typický pro současný radikální feminismus.
Zkrátka, narážíme na ten přístup, který byl typický pro ranou fázi bolševického režimu v Rusku a který je typický pro současný radikální feminismus. Obvinění splývá s rozsudkem. Raději postřílet pár set lidí navíc než nechat jediného špióna neodhaleného.
Co tedy přinese nová úprava?
- Bude mnohem víc případů nespravedlnosti.
- Stoupne počet falešných obvinění. Dokonce je docela možné, že během pár let bude většina obvinění falešných.
- Většina veřejnosti to začne pokládat za politickou záležitost a přestane věřit i skutečným obětem. Jako se to stalo v Americe skutečným obětím znásilnění po kampani MeToo.
Z dlouhodobého hlediska to přispěje k dalšímu snížení už tak velmi nízké ochoty mužů vstupovat do vztahů. Nelze popřít, že vstupem do vztahu mladý muž riskuje, že kdykoliv může být obviněn a zničen. Miluje svou vyvolenou natolik, aby to riziko podstoupil? Někdo určitě ano, ale jiní se nechají odradit.
Paní senátorka Kovářová má naprostou pravdu, když varuje, že pokud budou ženy muže zastrašovat, budou se muset obejít bez partnerů pro život.
…zakomplexovaných fanatiček, které štve, že muži a ženy se mají rády, probíhá mezi nimi erotické jiskření a které záležitosti jako láska a společný život dohání k zuřivosti.
Obávám se, že to je skutečným cílem zakomplexovaných fanatiček, které štve, že muži a ženy se mají rády, probíhá mezi nimi erotické jiskření a které záležitosti jako láska a společný život dohání k zuřivosti.
Přesně to odpovídá mentalitě Fialovy vlády. Najít ty nejhorší z nejhorších a svěřit jim řízení země. Funguje to v zahraniční politice, funguje to v hospodářské politice, proč by to nefungovalo i v rodinné politice.
