Scott Ritter o zbraních pro Ukrajinu

V říjnu loňského roku, když ukrajinské jednotky NATO postupovaly, existovaly mezi analytiky dva základní spory. První byl o poměr sil na bojišti, kde soupeřily dvě teorie:

1. Ruská armáda se hroutí, není schopna pokračovat v boji, a budou následovat ztráty dalších území, potenciálně až po dobytí Moskvy.
2. Ukrajinské jednotky NATO sice získaly území, ale zaplatily za to tak obrovskou ztrátou lidí a techniky, že se situace na bojišti v dalších měsících zcela otočí.

Druhý spor se týkal ruské mobilizace. I tady byla dvě poměrně jasná stanoviska.

1. Ruští záložníci odmítnou nastoupit. Navíc je ruská infrastruktura v tak mizerném stavu, že je nedokáže vycvičit a vyzbrojit.
2. Ruská mobilizace proběhne bez větších problémů.

Scott Ritter patřil k té menšině analytiků, kteří v obou sporech zastávali pozici b).

Máme konce ledna a známe výsledky. Ruská armáda je schopná pokračovat v boji a situace na bojišti se otočila. Mobilizovaní Rusové přicházejí na bojiště a jsou zjevně v lepší kondici než příslušníci ukrajinských jednotek NATO. Scott Ritter měl pravdu.

Stojí tedy za to brát ho vážně. Zvlášť, když proti jeho vývodům neexistuje silnější argument, než se je vysazený na hodně mladé holky. Kdyby preferoval baculaté padesátky, měnilo by to situaci na bojišti?

Přináším proto zkrácený překlad jeho článku, který před pár dny vyšel na Scheerpost.

X

Poslední jednání kontaktní skupiny v Ramsteinu proběhlo ve stínu rozhovoru, který poskytl velitel ukrajinských ozbrojených sil generál Valerij Zálužnyj v prosinci 2022 časopisu The Economist. Podle Zalužného je hlavním problémem, kterému Ukrajina čelí, potřeba „udržet tuto linii [tj. obranné pásmo Soledar-Bachmut] a neztratit další území“.

Od tohoto rozhovoru padl Soledar do rukou Rusů a Bachmutu hrozí obklíčení. Ruské síly navíc postupují severně i jižně od fronty u Bachmutu, v některých případech až sedm kilometrů denně.

Od tohoto rozhovoru padl Soledar do rukou Rusů a Bachmutu hrozí obklíčení. Ruské síly navíc postupují severně i jižně…

Zalužnyj rovněž uvedl, že druhou prioritou pro Ukrajinu je „připravit se na tuto válku, ke které může dojít v únoru [2023]. Být schopni vést válku s čerstvými silami a rezervami. Naše vojska jsou nyní všechna vázána v bojích, krvácejí. Krvácejí a drží je pohromadě pouze odvaha, hrdinství a schopnost jejich velitelů udržet situaci pod kontrolou.“

Ukrajinský velitel poznamenal, že v únoru by Ukrajina měla obnovit útočné aktivity.

„Provedli jsme všechny výpočty – kolik tanků, dělostřelectva potřebujeme a tak dále a tak dále. Na to se teď musí všichni soustředit. Ať mi vojáci v zákopech prominou, důležitější je soustředit se teď na hromadění zdrojů pro zdlouhavější a těžší boje, které mohou začít příští rok.“

Cílem této ofenzivy je podle Zalužného zatlačit Rusko zpět k hranicím z 23. února 2022, kdy začala ruská invaze. Naznačil také, že cílem je dobytí Krymu.

„Abychom dosáhli hranic Krymu, musíme k dnešnímu dni překonat vzdálenost 84 km do Melitopolu [strategického města na jihu Doněcké republiky]. Mimochodem, to nám stačí, protože Melitopol by nám poskytl plnou palebnou kontrolu pozemního koridoru, protože z Melitopolu už můžeme střílet na Krymský průliv.“

Zalužnyj vyzařoval sebejistotu. „Vím, že tohoto nepřítele porazím,“ řekl. „Ale potřebuji k tomu zdroje. Potřebuji 300 tanků, 600-700 bojových vozidel pěchoty, 500 houfnic. Pak si myslím, že je zcela reálné dostat se na linie 23. února.“

Zalužnyj hovořil o nadcházející schůzce s americkým generálem Markem Milleym, předsedou sboru náčelníků štábů. „Řeknu mu [Milleymu]. Pokud to nedostaneme, budeme samozřejmě bojovat až do konce. Ale jak řekla jedna filmová postava: ‚Za následky neručím'“

Zalužnyj také naznačil, že cílem je dobytí Krymu.

Stručně řečeno, Zalužnyj říkal, že může vyhrát válku s Ruskem, pokud dostane požadované množství vojenské techniky. V opačném případě by Ukrajina konflikt pravděpodobně prohrála.

Osmé zasedání

Osmé zasedání kontaktní skupiny v Ramsteinu se sešlo 20. ledna. Zúčastnili se jí ministři obrany z více než 50 zemí, včetně ukrajinského Oleksije Reznikova, který při svém vystoupení na Světovém ekonomickém fóru v Davosu několik dní před zasedáním v Ramsteinu prohlásil: „My [Ukrajina] dnes plníme úkol NATO. Oni neprolévají svou krev. My proléváme svou. Proto se od nich vyžaduje, aby nám dodávali zbraně“.

Kontaktní skupina vzala ukrajinský požadavek na materiální podporu na vědomí a do konce jednání se zavázala poskytnout Ukrajině mnohamiliardový podpůrný balíček, včetně zbraní protivzdušné obrany, dělostřelecké munice, podpůrných vozidel a (což je možná nejdůležitější) přibližně 240 z 500 požadovaných bojových vozidel pěchoty, rozdělených zhruba na jeden prapor (59 vozidel) americko-americké M-2 Bradley, dva prapory (90 vozidel) M-1126, jeden prapor (40 vozidel) německých Marderů a jeden prapor (přibližně 50 vozidel) CV90 švédské výroby.

Kontaktní skupina Ramstein rovněž přislíbila dodání čtyř samohybných dělostřeleckých praporů, které se skládají z 19 strojů Archer švédské výroby, 18 strojů AS-90 britské výroby, 18 strojů M-109 Paladin americké výroby a tuctu strojů CEASAR francouzské výroby. Po připočtení 24 tažených děl FH-70 činí celkový počet dělostřeleckých kusů zasílaných na Ukrajinu necelých 100 kusů, což je daleko méně než 500 kusů, které požadoval Zalužnyj.

„My [Ukrajina] dnes plníme úkol NATO. Oni neprolévají svou krev. My proléváme svou. Proto se od nich vyžaduje, aby nám dodávali zbraně“.

Na seznamu kontaktní skupiny Ramstein chybí cokoli, co by se alespoň vzdáleně podobalo 300 tankům, které Zalužnyj požadoval; nejlepší, co evropští spojenci Ukrajiny dokázali sehnat [až do úterý], byl příslib Velké Británie, že dodá hlavní bojové tanky Challenger 2 o velikosti jedné roty (14).

Zalužnyj v rozhovoru pro týdeník The Economist naznačil, že plánovanou ofenzívu nemůže uskutečnit s ničím menším než s třemi obrněnými a třemi mechanizovanými brigádami.

Kolektivní Západ odpověděl sotva dvěma brigádami techniky.

Tyto dvě, když se přidaly ke třetí mechanizované brigádě, která byla již dříve zformována a procházela výcvikem v Polsku, dávaly ukrajinskému generálovi polovinu toho, co podle svých slov potřeboval k zahájení úspěšné ofenzívy proti Rusku.

Podle amerického generála Milleyho nebyl problémem nedostatek vybavení – problémem byl výcvik. Před příjezdem do Ramsteinu si Milley prohlédl rozlehlý výcvikový prostor Grafenwoehr v Německu. Tam americká armáda právě cvičí přibližně 600 ukrajinských vojáků, aby se dokázali efektivně pohybovat a koordinovat své jednotky o velikosti roty a praporu v boji za použití kombinovaného dělostřelectva, obrněných a pozemních sil.

Skutečnost je taková, že většina tohoto vybavení nevydrží v bojových podmínkách ani měsíc; i když je Rusové nezničí, budou to problémy s údržbou.

V rozhovoru s novináři generál Milley uvedl, že takový výcvik má zásadní význam pro pomoc Ukrajině při znovuzískání území, které loni ztratila ve prospěch Ruska.  Cílem tohoto výcviku, řekl Milley, je, aby byly na Ukrajinu dodány  zbraně a vybavení, než přijdou jarní deště“. To by bylo ideální.“

Co Západ dává

Operační výcvik, bez ohledu na to, jak kvalifikovaně je poskytován a osvojován, nedává přesný obraz o skutečném bojovém potenciálu, který Západ Ukrajině předává. Skutečnost je taková, že většina tohoto vybavení nevydrží v bojových podmínkách ani měsíc; i když je Rusové nezničí, budou to problémy s údržbou.

Vezměme si například 59 vozidel M-2 Bradley, která dodávají Spojené státy. Podle neoficiálních informací publikovaných na Redditu je Bradley, „údržbová noční můra„.

„Nemohu ani začít vyprávět o tom, jak je údržba Bradleyů příšerná,“ prohlásil autor, veterán americké armády, který sloužil v jednotce Bradleyů v Iráku.

Podle neoficiálních informací publikovaných na Redditu je Bradley, „údržbová noční můra„.

„Dvě zkušené posádky mohou vyměnit pásy jednoho Bradley za tři nebo čtyři hodiny, pokud se nic nepokazí (vždycky se něco pokazí). Pak tu máte ramena pro nastavení pásů, ramena tlumičů, pojezdová kola, samotné řetězové kolo, to vše je třeba udržovat a podle potřeby vyměňovat. A to jsem ještě nezačal mluvit o motoru/převodovce. Když na něm děláte servis, není to tak, že byste jen zvedli víko motorové kabiny. Musíte z něj sundat pancíř, aby vozidlo M88 Wrecker mohlo pomocí svého jeřábu motor/převodovku z korby vyzdvihnout.“

Stryker na tom není o nic lépe. Podle nedávného článku v časopise Responsible Statecraft američtí vojáci, kteří toto vozidlo používali v Iráku i Afghánistánu, označili Stryker za „velmi dobré bojové vozidlo, pokud se pohybovalo po silnicích, nepršelo, a nemuselo se bojovat“.

Stryker je také náročný na řádnou údržbu. Jedním z kritických prvků vozidla Stryker je „systém řízení výšky“ neboli HMS. Stručně řečeno, je to to, co zabraňuje tomu, aby korba jezdila po pneumatikách. Nebude-li systém HMS neustále udržován a sledován, bude se korba třít o pneumatiky, což způsobí selhání pneumatik a vozidlo nebude schopné provozu.

Systém HMS je složitý a selhání údržby nebo provozu jedné součásti vede k selhání celého systému. Pravděpodobnost, že budoucí ukrajinští operátoři vozidla Stryker budou v bojových podmínkách správně udržovat HMS, je téměř nulová – budou postrádat výcvik i potřebnou logistickou podporu (například náhradní díly).

Pravděpodobnost, že budoucí ukrajinští operátoři vozidla Stryker budou v bojových podmínkách správně udržovat HMS, je téměř nulová.

Zdá se, že německé IFV Marder představuje pro Ukrajince podobný problém s údržbou: podle článku v The National Interest z roku 2021 „bylo vozidlo od počátku považováno za nespolehlivé: Pásy se rychle opotřebovávaly, převodovky často selhávaly a vojáci nemohli snadno vyjmout motor vozidla za účelem údržby v terénu.“

Německo se sice chystá investovat značné množství peněz do modernizace Marderu, ale zatím se tak nestalo. Ukrajina dědí starý zbraňový systém, který s sebou přináší značné problémy s údržbou, na jejíž řádné zvládnutí není připravena.

Švédské CV 90 se v omezené míře zúčastnilo bojů v Afghánistánu, když bylo nasazeno v norské armádě. I když není k dispozici dostatek veřejně dostupných údajů o udržovatelnosti tohoto systému, stačí si uvědomit, že i kdyby se SV 90 ukázal jako snadno udržovatelný, představuje zcela jiný problém údržby než Bradly, Stryker nebo Marder.

Stručně řečeno, aby Ukrajina mohla řádně provozovat pět ekvivalentů bojových vozidel pěchoty, které jí dodávají její partneři z NATO, bude muset vycvičit své údržbářské jednotky na čtyři zcela odlišné systémy, z nichž každý má svůj vlastní jedinečné problémy a samostatné požadavky na logistickou podporu/záložní díly.

…bude muset vycvičit své údržbářské jednotky na čtyři zcela odlišné systémy, z nichž každý má svůj vlastní jedinečné problémy

Je to doslova logistická noční můra, která se nakonec ukáže jako Achillova pata tranše těžké techniky z Ramsteinu.

Jenže místo toho, aby obě strany (Ukrajina i dárcovské země) uznaly, že poskytnutý materiál je nedostatečný k tomu, aby Ukrajina mohla vést rozsáhlé útočné operace proti Rusku, začaly se hádat nad otázkou tanků, konkrétně nad tím, že Německo odmítlo slíbit dodávku stovek moderních hlavních bojových tanků Leopard 2.

Německá historie a optika

Jednání v Ramsteinu bylo ztíženo obavami německého parlamentu z toho, co to bude znamenat, když budou německé tanky bojovat proti Rusům na Ukrajině. Tuto úzkost asi nejlépe vystihl Petr Bystroň z Alternativa pro Německo. „Vzpomeňte si, že o totéž se pokoušeli vaši dědové spolu s Melnikem, Banderou a jejich stoupenci. Výsledkem bylo nesmírné utrpení, miliony obětí na obou stranách a nakonec ruské tanky přijely sem, do Berlína. Dva z těchto tanků zůstávají trvale vystaveny nedaleko a vy si je připomínáte každé ráno, když kolem nich projíždíte,“ řekl Bystroň s odkazem na dva sovětské tanky T-34 u památníku padlých sovětských vojáků v Tiergarten.

Otázka tanků Leopard však byla spíše politická než technická: Polsko pohrozilo, že bude ignorovat odmítnutí Německa povolit vyslání tanků na Ukrajinu, a oznámilo, že je připraveno v blízké budoucnosti vyslat na Ukrajinu 14 vlastních tanků Leopard 2. V kombinaci se 14 tanky Challenger 2, které přislíbili Britové, dostávala Ukrajina 28 z 300 tanků, které podle svých slov potřebovala pro případnou budoucí ofenzívu. I s americkými Abramsy jich je necelých šedesát.

…důsledky práce Ramsteinské kontaktní skupiny budou mnohem škodlivější pro Ukrajinu než pro Rusko.

Nehledě na početní rozdíly a potíže s údržbou se zdá, že politici NATO jsou docela spokojeni s tím, čeho bylo v Ramsteinu dosaženo. Podle britského ministra obrany Bena Wallaceho „mezinárodní společenství uznává, že vybavit Ukrajinu tak, aby vytlačila Rusko ze svého území, je stejně důležité jako vybavit ji pro obranu toho, co ovládá dnes. Ukrajinci tak mohou přejít z obrany k vyhnání ruských sil z ukrajinského území.“

Wallace ignoruje fakt, že pokud by Ukrajina skutečně získala schopnost vyhnat ruské jednotky z území, která jsou – po anexi čtyř bývalých ukrajinských území (Lugansk, Doněck, Záporoží a Cherson) loni v září – trvalou součástí Ruské federace, byla by tak splněna základní podmínka pro použití jaderných zbraní. Ruská vojenská doktrína totiž říká, že pokud by konvenční jaderné síly nepřítele byly schopny ohrozit existenční přežití Ruska, mohou být nasazeny jaderné zbraně.

Důsledky pro Ukrajinu

Skutečnost je však taková, že důsledky práce Ramsteinské kontaktní skupiny budou mnohem škodlivější pro Ukrajinu než pro Rusko.

Pokud bude Západ opravdu tlačit na provedení ofenzívy s cílem vytlačit ruské síly z území dobytých v loňském roce, bude generál Zálužný nucen obětovat veškeré rezervy, které by byl schopen shromáždit po Ramsteinu. Další armáda tak bude zničena v marných útocích proti protivníkovi, který je daleko silnější než ten, proti kterému Ukrajina stále v loňském roce.

Tehdy obnovená ukrajinská armáda, posílená vybavením, výcvikem a operační podporou NATO za desítky miliard dolarů, dokázala využít početní přesilu a znovu dobýt rozsáhlá území v Charkově a Chersonu.

Dnes je ruská vojenská přítomnost na Ukrajině na hony vzdálená tomu, co bylo na podzim roku 2022. V důsledku Putinova rozhodnutí mobilizovat 300 000 záložníků Rusko nejen upevnilo frontovou linii na východní Ukrajině a zaujalo obranyschopnější pozici, ale také posílilo své rezervní síly o přibližně 80 000 mobilizovaných vojáků.

Změnil se také způsob, jakým si Rusko počíná na bojišti. Obranné pozice jsou nyní budovány tak, aby dokázaly odrazit koordinovaný útok NATO.

Změnil se také způsob, jakým si Rusko počíná na bojišti. Obranné pozice jsou nyní budovány tak, aby dokázaly odrazit koordinovaný útok NATO, a to jak z hlediska hustoty vojsk podél fronty, ale také do hloubky (což v září 2022 při ofenzivě v Charkově chybělo) a s dostatečnou specializovanou palebnou podporou (což v září 2022 opět chybělo).

Podle vlastního přiznání generála Zalužného nemá Ukrajina pro tento ofenzivní úkol dostatečné síly. I kdyby dokázala koncentrovat na jednom místě všechno, co bylo během jednání kontaktní skupiny v Ramsteinu ve fázi přípravy, pořád se jedná přibližně o 20 tisíc vojáků. To nepředstavuje sílu, která by byla schopna prolomit ruské obranné postavení.

Ukrajina a NATO by měly vzít v úvahu lekci z historie, kterou Petr Bystroň přednesl svým kolegům německým poslancům – německým tankům se proti ruským tankům na ukrajinském území tradičně nedaří.

A Ben Wallace a Mark Milley by měli věnovat pozornost bojové připravenosti ruských sil, které stojí proti ukrajinské armádě, zejména v okolí kritických bojišť ve strategickém městě Bachmut a v jeho okolí. Tam jsou ruští vojáci patřící k 8. gardové armádě připraveni pokračovat v tradici hrdinů Vasilije Čujkova ze Stalingradu a Berlína a ničit fašistické síly na bitevním poli.

I když současní vojáci 8. gardové armády možná nebudou montovat novou generaci tanků vystavených v berlínské Tiergarten, buďte si jisti, že dobře vědí, jaký je jejich historický odkaz a co se od nich očekává.