Vstupujeme do hodně těžkých časů, ale revoluce z toho nebude

Drastický pokles životní úrovně, který nás čeká, podle sociologa Petra Hampla nebude mít důsledky v podobě sociální nebo politické změny. Není zde totiž síla, která by mohla vyzvat současné elity. Proto doporučuje střední třídě spíše „drobnou práci“ v podobě vzdělávání, působení na bezprostřední okolí a vytváření neformálních mezilidských vazeb. To může v dlouhodobém horizontu přinést změnu, na rozdíl od vzpoury proti globalistické elitě. Hampl také upozorňuje na podnikatele Březinu, který se této kategorii vymyká a dnes kandiduje na prezidenta.

Čelíme největší inflaci od roku 1993. Inflace, to i ve světových dějiných byl faktor, který vedl k zásadním sociálním a politickým změnám. Můžeme něco takového očekávat i u nás?

Obávám se, že inflace je z mnoha zel tím nejmenším. Teď o ní hodně mluvíme, protože ty další věci jsou teprve před námi. Nezaměstnanost, dramatické zhoršení bezpečnostní situace a drsný pokles kvality státních služeb, zejména zdravotnictví. V podstatě všechny analýzy se shodují, že nezaměstnanost má na lidské životy dramaticky horší dopady než inflace. Rád bych se mýlil, ale obávám se, že to ještě uvidíme.

Nečekám ale, že to přinese sociální a politické změny. Ono to spíš bývá tak, že když roste lidová nespokojenost, může toho využít nějaká kontraelita, aby převzala moc a zavedla potřebné změny. V tuto chvíli ale žádnou takovou kontraelitu nevidíme. Není tu žádné měšťanstvo, aby svrhlo vládu aristokracie. Není tu žádná komunistická strana, aby svrhla panství továrníků.

Není tu žádné měšťanstvo, aby svrhlo vládu aristokracie. Není tu žádná komunistická strana, aby svrhla panství továrníků.

Počítejme tedy spíše se zbídačováním, utahováním šroubů, sebevraždami, zhoršováním vztahů mezi lidmi a občasným iracionálním výbuchem hněvu. Ty výbuchy budou pochopitelné a oprávněné, ale nic nevyřeší.

A nemůže se nějaká kontraelita ještě objevit?

Logicky by to mohli být místní oligarchové. Ti by měli mít zájem o vzporu proti globalistické elitě. Ale zatím tam žádný pohyb nevidíme. Někteří se fakticky přeorientovali na poskytování služeb globálním korporacím, jako Sekyra, Bakala nebo Lukačovič, nemají tedy žádný zvláštní důvod zajímat se o situaci českých lidí. Další se drží stranou, snaží se chránit svoje majetky a do ničeho se nezaplétat. Po Babišově porážce má jen málokdo chuť opakovat totéž.

A potom je tu pár lidí, kteří jsou důchodového věku, svá impéria prodali, mají miliardy, nicméně jsou ještě při síle. Doporučuji pozornosti třeba Tomáše Březinu, nově prezidentského kandidáta. Jeho fabriky odmítaly eurodotace, nejlepší dělníci u něj brali jen o pár tisícovek méně než členové představenstev a okázale se hlásil k tomu, že i on „kdysi jezdil trabantem a nosil při tělocviku červené trenýrky.“ Nejde jen o prezidenskou volbu, ale o to, že kdyby se tahle skupina rozhýbala, dokázala by prosadit potřebnou změnu. Je ale velkou otázkou, jestli se tak stane.

Po Babišově porážce má jen málokdo chuť opakovat totéž.

Pokud změnu nepřinesou oligarchové, je ještě nějaká jiná možnost?

Další možností je, že tu vznikne vrstva, které soukromě říkám „kognitivní střední třída.“ Tedy střední třída nikoliv ve smyslu majetkovém či přístupu k médiím, ale střední třída ve smyslu schopností, vzdělání, organizovanosti a možností ovlivnit své okolí. V novém Prolomení hradeb, které bude na pultech za pár týdnů, vyzývám čtenáře, aby právě na tomhle pracovali. Tvrdím, že to přiblíží změnu mnohem spíše než politické aktivity. Když za politickými aktivitami není společenská síla, je to jenom zoufalství hladových. To může přinést krátkodobou destrukci, ale vládnoucí elita se zase zorganizuje.

O takovou společenskou vrstvu by se pak mohl opřít budoucí diktátor (v dobrém smyslu toho slova) nebo jiný nositel změny.

Jak na tom mohou lidé pracovat?

V té knize uvádím dvacet bodů. Jsou to záležitosti jako samozásobitelství, studium přírodních věd, zlepšování fyzického stavu, podpora místního řemeslnictví, budování přátelských vztahů napříč společenskými vrstvami, vytváření papírových knihoven a podobně. Ukazuji tam, že tyhle věci v důsledku vedou ke změně rozložení moci. A zdůrazňuji, že je důležité takové věci podporovat i v případě, že je provádějí sluníčkáři.

Když za politickými aktivitami není společenská síla, je to jenom zoufalství hladových

Druhou zásadní výzvou, která českou společnost čeká, je přijetí množství ukrajinských imigrantů. Z toho co se zatím po necelých třech měsících odehrává- máte pocit, že je zde potenciál úspěšné integrace, která by vedla třeba i k „okysličení“ české společnosti, o kterém někteří hovoří?

Pořád mám za to, že nikde na zeměkouli nejsou lidé vhodnější k integraci než Ukrajinci, kromě Slováků. Jenže také vidím naprosto katastrofální bezradnost a bezkoncepčnost na straně vlády. Logické by bylo okamžitě přestat platit zbraně pro zbytečnou válku a ušetřené peníze vynaložit na nová pracovní místa, nové byty, nové zdravotnické a školní kapacity a tak dále. Vytvořilo by to příležitosti i pro místní lidi.

Jenže na druhé straně, proč by ta bezradnost měla vadit? Pro ty, kdo ovládají velké peníze, pro ty znamená současný stav na jedné straně levnou pracovní sílu, na druhé straně vyšší ceny za pronájmy. Fialova neschopnost jim naprosto vyhovuje.

Pro ty, kdo ovládají velké peníze, pro ty znamená současný stav na jedné straně levnou pracovní sílu, na druhé straně vyšší ceny za pronájmy.

Co je naopak poškozuje, jsou výpadky konkrétních surovin a přerušení globálních dodavatelských řetězců. To vadí i těm velmi bohatým. To je, konec konců, vidět i na přístupu české vlády k embargu na ropu.

Co je vidět na přístupu k ropnému embargu?

Fialova vláda podporuje i ty nejnesmyslnější opatření, vůbec neřeší dopady na české lidi a u ropy se najednou z ničeho nic zasekla. Jsme pro sankce, ale až za pár let, až bude dostaven nový ropovod. Co může vést vládu k tak radikální změně stanoviska v jediné věci? Samozřejmě nevím, co se děje ve Fialově pracovně, ale logické vysvětlení je, že některý z těch „velkých kluků“ prostě zvedl telefon a oznámil premiérovi, že podnik tu ropu potřebuje, tak ať sebou kouká hodit.

Jenže není žádný „velký kluk“, který by premiérovi volal, že Češi nemají kde bydlet nebo že nemají na jídlo a na složenky.

Jenže není žádný „velký kluk“, který by premiérovi volal, že Češi nemají kde bydlet nebo že nemají na jídlo a na složenky.

Ze strany vlády a mediálního mainstreamu slyšíme, že společnost migranty nadšeně přijímá, a kritika migrační politiky je jen politickým záměrem části spektra (motivované populismem nebo proruskou orientací). Jaký efekt může mít na veřejnost, pokud jsou její obavy takto bagatelizovány do politické vyčůranosti?

Výzkumy veřejného mínění ukazují, že masivní většina veřejnosti s postupem vlády nesouhlasí. Lidé by chtěli Ukrajincům pomoci, ale nesmí to být za cenu zbídačení české populace.

Nečekejme ale žádný odpor, spíš rezignaci. A také to, že někteří se budou radikalizovat. Když země padá do bídy a menšina rychle bohatne, pak ještě zbývá možnost stát se lokajem té menšiny. Uvidíme ještě více politické korektnosti, ještě více pro-ukrajinského fanatismu a také dost udávání. Čím rychlejší chudnutí země, tím se budou snažit víc.

Vláda postavila svou strategii podpory na „adresné pomoci“, což obnáší, že pomoc má být poskytnuta jen tomu, kdo prokáže, že je skutečně v nouzi. Opozice naopak zastává názor, že situace je tak vážná, že by účinnější byla pomoc plošná (v podobě například daňových úlev či cenových stropů). Jaký dopad na společnost může mít to, že se žadatel o podporu musí ke všem svým existenčním problémům před úředníky „svlékat do naha“, vyplňovat množství formulářů a pak být vystaven libovůli úředníka, který jeho případ posuzuje?

Pro pochopení této problematiky je důležité rozumět rozdílu mezi nižší třídou a chudinou (někdy se mluví o tzv. pod-třídě). Nižší třída jsou lidé, kterým se nedaří dobře, ale kteří si zachovávají morálku a důstojnost. Pod-třída jsou lidé, kteří už o svou důstojnost přišli a kterým zbylo jen ponižující se plazení před státními úředníky. Nikoliv před nějakou mocenskou elitou, ale před těmi nejnižšími úředníčky, kteří vás mohou šikanovat a  – jak říkáte – svlékat donaha. Mnohdy ani nemají jinou možnost, protože jejich nadřízení na ně tlačí, aby dávky odmítali.

Vláda tedy způsobila obrovské zvýšení cen a lidem nabízí, aby se vzdali základní lidské důstojnosti. Pak jim – možná – pomůže.

Vláda tedy způsobila obrovské zvýšení cen a lidem nabízí, aby se vzdali základní lidské důstojnosti. Pak jim – možná – pomůže. To je neuvěřitelně odporné. A je neuvěřitelně hloupé, že to někteří obyčejní lidé podporují, protože když se ušklíbají nad svými méně úspěšnými spoluobčany a odpírají jim základní lidskou solidaritu, mají pocit vznešenosti.

Jak by tedy měla vláda postupovat?

Především by měla postupovat podle zásady: ať platí ten, kdo to zavinil. Měla by obrátit na americkou vládu s jasným sdělením. Vy, Američané, jste rozpoutali válku s Ruskem a tím jste nám způsobili obrovské škody. V proti-ruské alianci tedy zůstaneme pouze v případě, že nám ty škody uhradíte. Ameriko, plať! Jestli se Američanům nechce uklízet svůj vlastní nepořádek, proč bychom ho měli uklízet my?

Jako zásadní problém se začíná rýsovat dostupnost energií. Ať už kvůli ceně, nebo kvůli tomu, že prostě nemusí být k dispozici. Odborníci zcela vážně hovoří o tom, že příští zima bude krizová. Jak moc velkým sociálním problémem může být, pokud bude omezen plyn na topení, elektřina, nebo pohonné hmoty?

Na úřadě vlády zima nebude, v kancelářích Nadace otevřené společnosti zima nebude a zima nebude ani v místní centrále Microsoftu, Honeywellu a IBM. Na ostatních nezáleží.

Další komoditou, která vyvolává obavy mnohých, jsou potraviny. Už jsme skoro zapomněli na to, že můžeme pociťovat jejich nedostatek či nedostupnost. Hladové bouře přitom v dějinách vždy byly nejobávanějšími rebéliemi. Může nedostatek potravin přinést protesty kvalitativně jiné úrovně, než jsme sledovali doposud?

Nemyslím si, že by hladové bouře byly obávanými rebeliemi.  Přibyde lidí, kteří ze své výplaty stěží zaplatí bydlení a základní potraviny. Přibyde lidí, kteří budou hladovět. Ale žádná revoluce z toho nebude.

Přibyde lidí, kteří budou hladovět. Ale žádná revoluce z toho nebude.

Když se spojí všechny problémy, o kterých jsme mluvili- můžeme se dočkat protestů na úrovni hořících ulic, jako tomu bylo v jihoevropských zemích za finanční krize, nebo je zdejší temperament přece jen jiný?

Rozhodně to neodpovídá české tradici. Od selských bouří na konci 17. století jsme tu nic takového neměli. Pokud je tu někdo s potenciálem takové kousky podnikat, pak jsou lidé se zahraniční zkušeností, vesměs rozmazlení synkové a dcerky boháčů.

Jak může toto případné rozhořčení veřejnosti proměnit českou politiku? Může jej obsloužit současná politická reprezentace, nebo se tu rýsuje potenciál pro něco zcela nového?

Každý politický projekt především hájí něčí zájmy. A v tuto chvíli tu není žádná skupina ani vrstva, která by měla zájem na změně, a které by byla tak bohatá a mocná, aby dokázala podporovat politický projekt.

A někdo ze zahraničí?

Pro Rusko a Čínu je Česká republika naprosto bezvýznamná. Navzdory tomu, co vykřikují konspirační teoretici z Kavčích hor a Strakovy akademie, nejsou ani nejmenší náznaky, že Rusové nebo Číňané chtěli věnovat pozornost nebo dokonce peníze čemukoliv v ČR. Pak zbývají ještě muslimské státy, ale ty své zájmy prosazují přes Brusel a Washington.

…nejsou ani nejmenší náznaky, že Rusové nebo Číňané chtěli věnovat pozornost nebo dokonce peníze čemukoliv v ČR

Když se bavíme o současných politických náladách veřejnosti, někteří zmiňují i faktor válečného semknutí a přimknutí k vládnoucí straně. Funguje podle vás tento efekt alespoň v části české společnosti?

Jednoznačně ano. Ale funguje to pouze mezi voliči pětikoalice. To je vidět i z toho, že jejich preference neklesají.

Semknutí je přece něco, co funguje oboustranně. Lidé se semknou za vládou a vláda brání svůj lid. Jak bychom se mohli semknout za vládou, která se nás snaží zničit.

Ptal se Jakub Vosáhlo.

Publikováno na Parlamentních listech 14. května 2022.