Druhý pohled z 26.04.: O zdanění a válce

O zdanění

Veřejnou debatu ovládá posedlost mírou zdanění. Jakoby na tom záleželo. Chápu, že se nikomu nechce platit. Taky se mi nechce platit daně, když vidím neuvěřitelnou vládní rozhazovačnost a utrácení za věci, které pokládám za odporné a ničemné. A že jich není za téhle vlády vůbec málo.

Ale z hlediska lidského života přece není podstatné, kolik procent platím, nýbrž kolik mi zbude v kapse a co si za to mohu koupit. Pokud jsou celkové poměry takové, že odevzdám 90% a přesto se mám dobře, tak je to lepší než platit nulovou daň a stejně nemít na jídlo a na bydlení.

Roky se pracovalo s předpokladem, že když je daňová kvóta nižší, vede to k ekonomickému růstu a vyšší životní úrovni. Tento předpoklad se ukázal jako zjevně nepravdivý.

Je tedy rozumné nedívat se na daně, ale na celkové poměry. Jestli vzniká prostředí, kde je slušná úroveň, lidé se cítí bezpečně, nejsou stresováni.

Podruhé o válce

A zase jedna špatná zpráva. Právě teď, když bychom tak zoufale potřebovali jednat o ukončení války, protože zjevně prohráváme, schválil Evropský parlament rezoluci vyjadřující odhodlání svrhnout ruskou vládu a dosadit tam vládu vlastní. Evropská unie se tedy otevřeně a oficiálně hlásí k napadení Ruska. Jestli to napadení bude mít podobu přímého vojenského útoku nebo demonstrací financovaných ze Západu nebo akce tajných služeb (nebo nějaké jejich kombinace), to je nakonec asi jedno. Oni to stejně chtěli udělat, ale dosud to aspoň neříkali úplně nahlas.

A k tomuto faktickému vyhlášení války došlo poté, co jsme prohráli na bojišti, naše bojová kapacita je vyčerpaná a muniční sklady jsou prázdné. Kdyby nás Rusko opravdu napadlo, budeme se bránit objednávkami na letadla? Ti šílenci asi opravdu chtějí ruské tanky v Bruselu.