Druhý pohled z 2.5.: O genocidě

O bezpečnostních aktivech (2. 5. 2024)

Když byla v Praze výstava zničené ruské vojenské techniky, označoval jsem to za nechutné. V těch strojích umírali lidé. Naši nepřátelé, ale pořád ještě lidé. Má se slavit vítězství (tedy to, že válka skončila výsledkem pro nás výhodným), mají se připomínat oběti, ale nemá se oslavovat zabíjení.

Takže píšu totéž, když probíhá stejná výstava v Moskvě. Výstava západní techniky, ve které umírali ukrajinští lidé nedobrovolně nahnaní na frontu. Ta výstava není náš problém, protože na tamní civilizační dění nemáme nejmenší vliv, ale za nechutné to považovat můžeme.

Obávám se ale, že je to příznak něčeho horšího. Podařil se vypěstovat válečnický stát s impozantním zbrojařským průmyslem, pokročilými technologiemi a chutí bojovat. Ten stát od nás není příliš daleko, my sami jsme zlikvidovali vlastní obranu a nemáme žádného skutečného spojence. Jak spolehlivým spojencem jsou Spojené státy, na to se zeptejte Ukrajinců vehnaných do války, na které sami neměli žádný zájem. Zeptejte se jich, jak účinná je západní pomoc.

Když ministr Lipavský hystericky fňuká, že po (téměř jisté) porážce Ukrajiny se ruské tanky nemusí zastavit, je to přehnané, ale není to úplně nesmyslné. Paradoxně je tak naší nejsilnějším bezpečnostním aktivem pásmo rozumných států mezi námi a Ukrajinou. Přes Slovensko ani Maďarsko ruské tanky nepojedou.

O genocidě (2. 5. 2024)

Tak, jako je každý označován za Hitlera, tak může být naprosto cokoliv označováno za genocidu. Stačí, aby to v někom budilo dostatečně negativní emoce. V podstatě vedení každého konfliktu, kde se používají zbraně. Zastánci liberální hegemonie tvrdí, že Rusko provádí genocidu na Ukrajině. Antisemité tvrdí, že Izraelci se dopouštějí genocidy pokaždé, když se nechtějí nechat bez odporu podřezat. A teď tu máme ještě údajnou čínskou genocidu na Ujgurech. Připomínám, že terčem represí tam není etnikum, nýbrž džihádisté a že čínské bezpečnostní síly začaly s represemi až poté, co počty obětí teroristických útoků šly do stovek.

Nikoho asi nepřekvapí, že Amerika je na straně islamistických zabijáků. Asi nepřekvapí ani další konference v New Yorku, kde se řečníci rozhořčovali nad tím, že ujgurští džihádisté nemohou bez problémů zabíjet, unášet a vyhazovat do povětří. Taková nespravedlnost!

Možná ale překvapí, jak obrovskou roli na takové konferenci hrají různé židovské organizace. Spolky pamětníků holocaustu horlivě pomáhají těm, kdo věří, že Žid není člověk nýbrž stvoření mezi psem a opicí, a že povinností pravověrného je vyhledávat a zabíjet Židy po celém světě.