Druhýž pohled z 29.11.: O diktátorech a oligarchiích

Neexistuje nic jako „autokracie“ a „demokracie“. Každá vláda je svévolná, neomezená a nevypočitatelná. Existují pouze různé verze autokracie. Je mi líto, že jsem vás musel připravit o iluze,“ píše Curtis Yarvin ve svém posledním článku.

(mám za to, že v otázce neomezenosti se Yarvin mýlí, ale k tomu se ještě vrátím). 

Na první pohled je to děsivá perspektiva, ale když nad tím chvíli přemýšlíme, zjistíme, že to zase tak strašné není. I když jsou všechny vlády v zásadě diktaturami, nejsou všechny stejné. Ano, existují děsivé tyranské vlády, které dokáží vytvořit peklo na zemi. Ale jsou i vlády, za kterých se žije snesitelně nebo dokonce dobře. Životní úroveň je slušná a roste, chudoby ubývá, lidé se cítí bezpečně, veřejné služby fungují, občané nejsou šikanováni a hledí do budoucnosti s optimismem. Často to souvisí s tím, že některé vlády jsou závislé na lidové podpoře a jiné nejsou. Ale může to mít i jiné příčiny.

Demokracie – to jsou jenom záblesky. Lid odolá pokušení být chátrou či agresivním davem (což neustále hrozí), na chvíli vstoupí na scénu, pomůže něco prosadit, podpořit jednoho diktátora proti druhému, přesměrovat vývoj a zase se vrací do svých chalup.  Pokud má být vláda stabilní, musí být z principu monarchická nebo oligarchická, tvrdí Curtis Yarvin a má pravdu.

Hlavně se nenechme zatáhnout do toho, že jde o spravedlnost, vládu lidu, vládu zákona, potrestání zlých lidí či něco podobného. To nejlepší, oč můžeme usilovat, jsou poměry, kde můžeme žít celkem svobodně a celkem bezpečně (nikdy to nebude úplně dokonalé), poctivě pracovat, učit se nové věci, občas si užít trochu zábavy a vydělat tolik, aby to stačilo na slušný život. Není to málo. Pro stovky generací před námi to bylo nedostupné. A zase to nedostupné být začíná.

Plnou verzi Hamplova druhého pohledu si můžete objednat zde. Vyjde na naprosto zanedbatelnou částku, získáte přístup k více textům než ostatní a získáte i potěšení z toho, že už nejste černý pasažér.