Povinná četba pro všechny rozumné lidi: Filozofie ozbrojené společnosti

Je skvělé být zločincem v zemi, kde lidé nemají v domácnostech zbraně.

 

Když před několika dny upálil vraždící psychopat ve Frenštátu několik lidí, nikoho nenapadlo volat po zákazu zápalek. Zkuste si ale představit, že by tentýž psychopat své oběti neupálil, ale postřílel. Velké deníky i televizní stanice by na několik dnů získaly hlavní téma. Desítky či stovky „odborníků“ by volaly po okamžitém zákazu vlastnictví zbraní. Pár podnikavců by založilo neziskovky, řeklo si o dotace a začalo bojovat za změnu zbrojního zákona. Obden by byly zveřejňovány nové průzkumy veřejného mínění, kolik procent obyvatelstva požaduje rázný zásah. Fakulta sociálních věd UK by vyrobila průzkum, podle nějž 85% vlastníků zbraní požaduje, aby jim jejich pušky a pistole byly zabaveny. To by se také stalo. Během několika měsíců by několikanásobně narostl počet vražd a loupežných přepadení, ale o souvislosti s odzbrojením lidí by nemluvilo.

Žádná vláda na světě nedokáže zabránit zločincům, aby se ozbrojili.

Proč jsme tak nakloněni být neustále proti zbraním? Protože nás to učí školy a média. A protože cenzurují informace, které svědčí o opaku. Takže se můžeme znovu a znovu dočítat, že mezi běžnými lidmi je příliš mnoho střelných zbraní a jak by se nám žilo lépe, kdyby tak tomu nebylo. Ve skutečnosti je to přesně obráceně. Tam, kde je puška stejně běžným vybavením domácnosti jako třeba hrábě nebo lopata, se lidem žije mnohem bezpečněji. Žádná vláda na světě totiž nedokáže zabránit zločincům, aby se ozbrojili. A žádná policie na světě nedokáže být dost rychlá, aby byla pokaždé na místě včas. Je nádherné být zločincem v zemi s neozbrojeným obyvatelstvem.

Dokonce i když vezmeme v úvahu zvýšené riziko, že se tak ke zbrani dostane šílenec, který vystřílí své okolí (všimněte si, že k masakrům se střelnou zbraní dochází výhradně v zónách, kde jsou zakázány), vychází bilance pozitivně. Zbraně v rukách a domácnostech slušných lidí více lidí zachraňují, než kolik jich zabíjejí.

A tím se dostáváme k četbě. Jeden mladý muž, který vystupuje pod literárním pseudonymem Cover72, si dal tu práci, že nashromáždil fakta o tom, jaké dopady má vlastnictví zbraní na společnost, dal tomu ucelenou podobu a publikoval pod názvem Filozofie ozbrojené společnosti. Přečíst si to můžete zde. Vřele doporučuji.

Kdybychom měli úplnější informace, dívali bychom se na zbraně jinak.

Pro mne osobně je nejzajímavější zjištění, jak dramatické zkreslení způsobují média. Kolik událostí, kdy normální nevycvičený člověk se střelnou zbraní zabrání zločinu, je zcenzurováno, takže se z místního zpravodajství nikdy nedostane do velkých médií. Kdybychom měli úplnější informace, dívali bychom se na zbraně jinak. A kdyby puška byla stejně běžným předmětem jako kladívko, nepřitahovala by psychopaty. To vysvětluje, případ Švýcarska, kde armádní kulomet patří k povinnému vybavení domácnosti stejně jako třeba hasící přístroj.

Mimochodem, i otázka přístupu ke zbraním má výraznou třídní dimenzi. Bohatí a vzdělaní lidé vesměs bydlí v bezpečnějších čtvrtích a policie jim věnuje více pozornosti, takže se bez zbraní obejdou. Chudí lidé mají statisticky mnohem větší šanci, že se stanou obětí zločinu, potřebují tedy zbraně více. Takže až uslyšíte od nějakého blahobytného byrokrata povídání o tom, jak jsou zbraně nebezpečné, doporučte mu, ať se přestěhuje do Chánova. Možná pak zjistí, že pistole v kapse je docela dobrý nápad.

 

 

Původně publikováno 28. 2. 2013 na blog.ihned.cz. Převzaly též servery www.ostrava.in, intranet.fsv.cuni.