České silnice
John Locke, společenská smlouva a válka na českých silnicích.
Na českých silnicích se něco děje. Dostáváme zprávy o růstu agresivity, o případech, kdy se řidiči navzájem vytlačují ze silnice. Dozvídáme se o řidiči, který je od nehody odváděn v poutech. Někteří si možná všimli, že přibývá kontrol. K tomu se přidávají příběhy o údajně zkorumpovaných policistech, kteří nesmyslně lpí na „detailech“. Je možné spokojit se s jednoduchým vysvětlením celkovým mravním úpadkem. Ale ti sečtělejší, kdo zabrouzdali do klasiků evropské sociologie a politologie, si mohou uvědomit i jiné souvislosti. Mohou také pochopit, proč „pirát z D1“, který nikomu nezpůsobil vážnější zranění, si odnáší podstatně přísnější trest, než jiný řidič, který v opilosti zabil dva lidi.
Je jen otázkou času, kdy samozvaní „policisté“ přejdou k tvrdším metodám. To je normální vývoj uplatňování společenské kontroly.
Kdo chce žít uprostřed války gangů?
Teorie společenské smlouvy, jak ji v 17.století formuloval John Locke (pozor! Neplést se společenskou smlouvou J.J. Rousseaua ) hovoří o přechodu od stavu, kdy každý vyhlašuje a prosazuje svá vlastní pravidla podle svého svědomí, ke stavu, kdy na celém území platí pouze jedna sada zákonů a pouze jedna autorita, která vynucuje jejich dodržování. Právě to je to, co tvoří civilizaci a co lidem umožňuje žít normálním pokojným životem.
Pokud si vládce začne počínat nesprávně, má lid podle Locka právo jej vyměnit. Stále je však třeba mít na paměti, že na jednom území může platit pouze jedna sada zákonů a může působit pouze jedna moc, která dodržování těchto zákonů vynucuje. Pokud je tato zásada narušena, je výsledkem nejhorší ze všech možných stavů. Příkladem takové situace je třeba předměstí, kde probíhá válka gangů. Každý gang má vlastní pravidla, vlastní „policisty“ a vlastní systém trestů. A do toho ještě státní policie. Jiným příkladem je situace v některých částech latinské Ameriky – rolník žije v teritoriu, kde operuje několik partyzánských oddílů (každý má svou představu o „zákonech“) i vládní armáda, která je vlastně jen dalším partyzánským oddílem. Ať rolník poslechne kohokoliv, vždy se dostává do konfliktu s jiným systémem pravidel. A tresty jsou brutální a neúprosné.
Formální versus neformální pravidla
Právě takový souběh dvou typů pravidel probíhá na českých silnicích. Na jedné straně pravidla vyhlašovaná ministerstvem vnitra. K nim patří uniformovaní lidé ve vozech označených nápisem „chránit a pomáhat“.
Vedle toho ale existuje ještě jiná sada pravidel, která postupně vznikla spontánním vývojem, a která by se dala shrnout zhruba takto:
– Pravidla vyhlašovaná ministerstvem vnitra mají jen orientační platnost.
– Maximální rychlost je omezena pouze odhadem a schopnostmi řidiče.
– Totéž platí o dalších manévrech, předjíždění atd.
– Nejtěžším přestupkem je zdržování těch, kdo chtějí jet rychleji nebo nebezpečněji.
S tím, jak se tato pravidla postupně rodila, vznikala i skupina lidí, kteří vynucují dodržování těchto alternativních pravidel. Zatím nejčastějším způsobem „behaviorální korekce řidičů“ (To je výraz jednoho z těchto samozvaných neformálních policistů z článku na serveru dfens-cz.com/) je předjet a prudce zabrzdit. V nejlepším případě je výsledkem nervový otřes, v horším případě poškozené auto a nejhorším ohrožení života – když vás někdo potrestá tímto způsobem v levém pruhu na dálnici a bude vám trvat půlminutu, než znovu nastartujete. A jen otázkou času, kdy tito samozvaní policisté přejdou k tvrdším metodám. To je normální vývoj uplatňování společenské kontroly.
Kdo je horší než zločinec? Nepřítel!
Tato situace není nová. Co se však v poslední době změnilo, je, že
-
Těchto samozvaných policistů přibylo
-
Státní policie přestala jejich existenci ignorovat
To dobře vysvětluje, proč Trpišovský dostal želízka a strávil noc v cele, přestože bylo zřejmé, že bezprostřední spáchání dalšího trestného činu nehrozí. Policista prostě pochopil, že narazil na nepřátelskou moc a že se fakticky jedná o akt války. Reagoval spontánně a zcela logicky.
John Locke píše, že ten, kdo porušuje zákony, má být podle zákona souzen a potrestán. Kdo zákony neuznává, s tím má být jednáno jako s divou šelmou. Což vysvětluje nejen zbytečně nasazená želízka, ale i pětiletý nepodmíněný trest pro „piráta z D1“. Nebyl potrestán za škodu, kterou způsobil, ale za cílený útok na zákonný pořádek.
Podporujte svého šerifa!
Dnes ještě nevíme, jak válka dopadne. Historická zkušenost říká, že zvítězí ten, kdo dokáže postupovat bezohledněji a brutálně a ten, kdo dokáže efektivněji šířit vlastní propagandu. Obě strany se snaží, a tak se k nám dostávají dramatické příběhy o bezohlednosti pirátů silnic i o neschopnosti a zkorumpovanosti policistů – ty první mají ospravedlnit tvrdý postup, ty druhé zase znemožnit policistům vynucování oficiálních pravidel. Policisté mohou legálně užívat zbraně, druhá strana má zase k dispozici korupci.
Ještě jedna změna by neměla ujít pozornosti – zaktivnění „obyčejných řidičů“. Jeden můj známý byl nedávno podroben obvyklé „behaviorální korekci“ (pirát jej předjel a dupl na brzdu), naschvál nedobrzdil úplně, takže vše skončilo ťuknutím. A podal trestní oznámení. Nevím, zda je to jednotlivý případ nebo trend. Ale ještě před rokem se takové věci neděly.
V každém případě válka o poměry na silnicích nám dává dobrou zkušenost pro další střet, který nás nejspíš čeká. Mezi česko-evropským právním řádem a právem šaría.
Původně publikováno 19. 1. 2011 na hampl.blog.vsem.cz.