Úvaha o metaforách, nadsázkách a idiotech

Multikulturalisté, kulturní relativisté, internacionalisté a všichni ti, kdo jsou morálně zodpovědní za dosavadní teroristické útoky v Bruselu, Paříži, Londýně, Madridu a za všechny budoucí, které Evropu ještě potkají, by měli být smeteni z povrchu zemského,“ napsal nedávno Robert Spencer.

Myslel tím na nějaké děsivé násilí? Samozřejmě, že ne. Chtěl tím vyjádřit, že tyto elity mají ztratit politický vliv. Je nicméně představitelné, že pokud by podobný výrok pronesl v současné České republice, byl by nejspíš obviněn z nabádání k trestnému činu.

Je to jeden ze zajímavých aspektů současné politicko-společenské situace. Státní moc se snaží trestat lidi za používání metafor a nadsázek.

Všimli jste si, že tenhle zákaz myslet podporují lidé, kteří tvrdí, že jejich jediným přínosem pro společnost je kreativita a „kritické myšlení.“?

Metaforou se rozumí, že myslíme něco jiného,  než co říkáme. Předpokládá se, že normální lidé to dokážou snadno rozlišit od doslovného významu. Vyjádření (dámy prominou) „chlapi, natrhneme jim prdel“ v kabině ragbyového mužstva neznamená homosexuální znásilnění, nýbrž pouze to, že spoluhráči mluvčího položí šišku na kraj hřiště víckrát než protistrana.

Pokud zazní, že někdo namele muslimy do masokostní moučky, každý dospělý člověk rozumí tomu, že mluvčí nechtěl zakládat firmu na krmiva,  nýbrž,  že se chystá rázně zastavit islamizaci České republiky.

Samozřejmě, může se stát, že posluchač nepochopí, že se jedná o metaforu. Kdysi jsem byl přítomen tomu, že maminka řekla své tříleté dceři, že ji roztrhne jako hada a dítě se rozplakalo, protože se bálo, že je maminka opravdu roztrhne na dvě části. Maminka tedy musela svou dceru obejmout, usušit slzy a vysvětlit, že hrozilo pouze plácnutí přes zadek.

A čas od času se dostaneme do situace, kdy je hranice nejasná. I proto se někdy ptáme, „myslíš to vážně?“

Na tom všem není nic nového. Novinkou je to, že používání metafor může být předmětem stíhání. Jaké další jazykové figury přijdou na řadu? Nejspíš humor. Co třeba tahle anekdota? Stěžuje si imigrant. „Pane doktore, při sexu mě pokaždé pálí oči.“ „To nic, to je jen pepřový sprej.“ Letos je ještě přípustná, příští rok to možná bude trestný projev stereotypizace a vyvolávání nenávisti vůči žadatelům o azyl.

A není to jediná oblast, kde můžeme čekat zostření. Státní moc se odjakživa snažila potlačovat určité myšlenky. Ale nikdy tomu nebylo tak, že by potlačovala způsob jejich vyjadřování. Pokud se nesmí používat metafory (a brzy přijde na řadu humor), je docela dobře myslitelné, že bude následovat zakazování určitých výrazů obličeje, zvyšování hlasu, používání ironického tónu atd. Připadá vám nemožné, že by někdo mohl stanout před soudem na základě znaleckého posudku, že měl ve tváři "xenofobní úsměšek"? V zemi, kde vás mohou vzít do vazby na základě znaleckého posudku, že zdánlivě neškodné tvrzení je škodlivé "v kontextu osobnosti obžalované" to až tak nepravděpodobné není.

Mimochodem, pokud státní moc zakazuje lidem používat košaté řečnické figury, tak jim taky zakazuje myslet. Všimli jste si, že tenhle zákaz myslet podporují lidé, kteří tvrdí, že jejich jediným přínosem pro společnost je kreativita a „kritické myšlení.“?

RSS kanál

Přihlásit se k odběru RSS kanál