Vadí nevadí – pokus o smířlivé psaní stoupencům Andreje Babiše

V posledních dnech to vypadá, jako by největším problémem České republiky nebyly otevřené hranice, ale osoba ministra financí. Máme tu fanatické přívržence, stejně nesmiřitelné odpůrce (k nim řadím i sebe), emoce pracují a jako by chyběla schopnost najít nějakou společnou půdu, kde by mohly obě strany diskutovat. Taková situace není nikdy dobrá pro analytické myšlení, a už vůbec pro řešení problému. Zvláště, když se jedná o hodně komplexní záležitost.

V následujícím textu se tedy pokusím rozdělit problém Babiš do několika menších a snadněji uchopitelných. A především najít taková východiska, která by mohla být přijatelné pro každého racionálního člověka bez ohledu na to, zda patří do tábora babišovského nebo antibabišovského. Píšu to i proto, že se občas setkáváme s lidmi, kteří jsou v zásadě dobří vlastenci a mají rozumné názory – až na Andreje Babiše. Stojí proto za to věnovat tématu dostatek úsilí.

Jak se to tedy má s politikem Babišem? Nejprve plusy. Ekonomika roste, nezaměstnaných ubývá (i když jsou pracovní místa vesměs hodně mizerná), stát se po letech přestal zadlužovat. V tuto chvíli je lhostejné, zda je za tím Babišův um nebo zda měl prostě štěstí a stal se ministrem těsně po skončení globální krize. Mít štěstí není zločin. Ministr financí Babiš má lepší výsledky než Kalousek. K tomu není co dodat.

Mohli bychom rozebírat jednotlivé ukazatele. Jenže sám Andrej Babiš se pečlivě vyhýbá detailnějšímu rozboru, jak to se státními penězi a stavem ekonomiky vlastně vypadá. Ty komentáře, které zveřejněny byly, jsou k jeho práci velice kritické. Spokojme se tedy s konstatováním, že výsledky jsou dobré, a pojďme k námitkám.

Babiš jako estébák

Bez ohledu na soudní rozsudek nemůže ani ten největší příznivec ministra financí zastírat, že Andrej Babiš měl kontakty s komunistickou státní bezpečností, vystavěl na těchto sítích svůj byznys a obklopuje se bývalými estébáky. Osobně je mi to odporné, někdo nad tím může mávnout rukou jako nad dávnou historií, ale zajímavější otázka zní: Působí lidé s estébáckou minulostí nějaké zvláštní škody? Když totiž srovnáme bývalé estébáky v politice, bývalé komunisty v politice a bývalé chartisty v politice, nemůžu si pomoci, ale největší škody působí bývalí chartisté. Likvidace národní samostatnosti ve všech oblastech, zničení školství zrůdnými experimenty, omezování občanských svobod, vstup do EU, podřizování se idiotským požadavkům Bruselu, multikulturalismus… za tím vším jsou spíš jména jako Uhl, Šiklová, Šabatová a případně jejich žáci, než klasičtí exponenti bývalého režimu.  Navíc bývalé agenty dnes najdeme více méně rovnoměrně ve všech stranách. Největší babišobijci z TOP09 mají mezi svými hlavními představiteli minimálně jednoho člověka, který před listopadem 89 udával za peníze.

Takže částečný závěr: Ano, Andrej Babiš byl estébák, ale pokud by odváděl dobrou práci, dalo by se to překousnout.

Když srovnáme bývalé estébáky, bývalé komunisty a bývalé chartisty, největší škody působí bývalí chartisté.

Babiš jako zloděj

Asi ani ten největší příznivec ministra financí nemůže zastírat, že co co míry střetu zájmů, přidělování dotací vlastním podnikům a vyhýbání se placení daní, nemá od listopadu 89 konkurenta. Navíc to byl Andrej Babiš, kdo zavedl heslo „kdo je poctivý, nemá co skrývat“ a v dalším kroku přiznal, že toho dost skrývá, resp. že do jeho peněžních operací nikomu nic není. Obhajoba ovšem připomíná (a má pravdu), že Babiš jen důsledně využívá příležitostí, které jeho dnešní kritici vytvořili pro své kmotry. Ale hlavně, že nemůžeme čekat, že by Babišův konec znamenal obnovu poctivosti. Od roku 1995 platí, že za každé další vlády se krade více než za té předchozí. To se nezměnilo Babišovým příchodem a nezmění se do ani Babišovým odchodem. Hodně je ostatně vidět i z toho, s jakou snadností se ODS a TOP09 spojili s ANO ve Středočeském kraji. Jsou to lidé ze stejného těsta, dělali by totéž co ANO. Když pánové Klaus a Zeman uzavřeli před mnoha lety opoziční smlouvu, byl za ní jasný záměr ustavit pravidla zápasu a pak se znovu pustit do křížku. Ale nic takového v dnešním spojenectví ANO a ODS není. Jen společný finanční zájem.

Takže částečný závěr: Ano, Andrej Babiš sahá do státní kapsy hlouběji než kdokoliv před ním, ale jeho soupeři nejsou o nic lepší.

Když pánové Klaus a Zeman uzavřeli před mnoha lety opoziční smlouvu, byl za ní jasný záměr ustavit pravidla zápasu a pak se znovu pustit do křížku. Ale nic takového v dnešním spojenectví ANO a ODS není.

Babiš spíš jako Soros než jako Trump

Ale pojďme dál. Andrej Babiš se snaží působit dojmem, že nepatří k těm nahoře. I když ve skutečnosti žije životním stylem odpovídajícím jeho bohatství, dává si velký pozor, aby na veřejnosti působil spíš jako sedlák nebo jako „miliardář s modrým límcem,“ takže třeba z druhé strany oceánu může trochu působit jako vzdálený příbuzný Donalda Trumpa.

Jenže zatímco Donald Trump se opírá především o masy obyčejných lidí a staví na jejich instinktech, Andrej Babiš staví na spojenectví s multikulturními intelektuály. Drží u moci Roberta Pelikána, což je takový ostřejší bratr Jiřího Dienstbira mladšího. Věra Jourová, další Babišův člověk, je spoluautorem povinných imigračních kvót. Andrej Babiš jako první český politik podpořil multikulturní centrum Klinika. Udržuje přátelství vztahy s Žít Brno. Bez mrknutí oka posílá stovky milionů korun těm nejbláznivějším neziskovkám. Podpořil rozšíření pravomocí ombundsmanky Anny Šabatové. A dokonce když se loni v říjnu dostal jeho spojenec Miloš Zeman do dalšího kola konfliktu s pražskou kavárnou, podpořil Andrej Babiš kavárnu. Z občasných vyjádření můžeme soudit, že z toho nemá osobně žádnou radost, ale to nic nemění na tom, že Andrej Babiš je zatím spolehlivým spojencem českých neomarxistů.

Částečný závěr: V konfliktu o imigraci, islám a udržení normálního světa stojí Andrej Babiš jednoznačně na straně Jiřího Dienstbiera a jemu podobných. Předkládám nicméně také falsifikační test: Pokud Andrej Babiš prosadí aspoň jedno jediné významnější opatření ve prospěch vlastenectví proti multikulturalismu a proti kavárenským intelektuálům, můžeme zmíněnou tezi odvolat. Nicméně do té doby musíme mít za to, že Andrej Babiš patří do stejného tábora extrémní levice jako Matěj Stropnický a kdo to popírá, lže sám sobě.

Drží u moci Roberta Pelikána, což je takový ostřejší bratr Jiřího Dienstbira mladšího. Věra Jourová, další Babišův člověk, je spoluautorem povinných imigračních kvót.

Druhá skupina, o kterou se Babiš opírá, je státní byrokracie. Všimněte si, že od té doby, co nastoupil do úřadu, nepřišla jediná zpráva o kárném řízení. Hodně hovořil o karuselových podvodech, ale hlavy nepadaly, i když je naprosto jasné, že bez aktivní spolupráce manažerů finančních úřadů nebyly možné. Došlo ke změně spousty předpisů tak, že i nižší úředníci nyní mají více pravomocí a více příležitosti ke korupci než dříve. Přibyly tisíce nových úředníků, na jejich osobní náklady se vynakládá o téměř 10 miliard ročně než dříve, ale naprosto žádné požadavky na výkon. Naprosto žádné sledování korupce. Opatření omezující svévoli při zadání státních zakázek byla v tichosti zrušena. To je Babišova státní správa.

Částečný závěr. Andrej Babiš stojí jednoznačně na straně neproduktivních vrstev proti vrstvám produktivním, včetně rozšiřování příležitostí pro korupci a pro svévolné jednání.  Nicméně i zde předkládám falsifikační test: Pokud Andrej Babiš prosadí nějaké velké opatření pro sledování práce státních úředníků (nějakou obdobu EET), uznám, že jsem se mýlil. Nicméně do té doby musíme brát za prokázané, že Andrej Babiš patří do tábora nesmyslných příkazů, zákazů, omezení a byrokratických kliček, které tuto zemi ničí.

Hodně hovořil o karuselových podvodech, ale hlavy nepadaly, i když je naprosto jasné, že bez aktivní spolupráce manažerů finančních úřadů nebyly možné.

To ale není všechno. Pak je tu ekonomický model Andreje Babiše. Majitel Agrofertu mluví dlouhodobě a konsistentně o tom, že malé firmy jsou naprd, podnikání není poctivou prací apod. Vůči malým firmám postupuje tvrději než vůči velkým. Prosadil největší navýšení byrokratických povinností v českých dějinách a likvidační pokuty za drobné chyby při vyplňování formulářů. Desítky nebo možná stovky firem skončily v důsledku takových úředních chyb jako obstavení účtu omylem. Nechci se zde šířit o EET, ale připomínám, že se jedná pouze o jedno z dlouhé řady opatření, jak ztížit situaci těm nejmenším. Kdo přežije EET, toho dostane příští povinnost. Zvýšení daní pro živnostníky je naplánováno po volbách. V době, kdy je státní pokladna v přebytku, to nemůže mít finanční důvody. Andrej Babiš prostě postupně směřuje k naplnění své vize, většina obyvatel českých zemí bude zaměstnanci jednoho z několika megapodniků (z nichž jedním bude Agrofert). Zda takovou vizi pokládat za hrůznou nebo za lákavou, to je otázka osobního vkusu, nicméně obě strany se mohou shodnout na tom, že Babišův korporátní model je extrémně zranitelný.

STRATEGICKY. Pokud je země rozdělena mezi omezený počet megakorporací, pak stačí, aby saudský či katarský investor koupil jednu či dvě a fakticky získá celou zemi. Ostatně, možná, že současné změny ve školství a justici či vytváření islamizovaných zón (viz Teplice) je právě přípravou na takovou operaci.

EKONOMICKY. Národní hospodářství bez malých firem je mnohem citlivější vůči krizím. Zatímco malé pružné firmy by vesměs dokázaly reagovat, velké kolosy začnou masovým propouštěním. Od zahraničních korporací navíc můžeme očekávat, že začnou zavírat zahraniční pobočky a stahovat aktiva na centrálu. I relativně drobné zakolísání světové ekonomiky tak může České republice přinést obrovskou nezaměstnanost a bídu, zatímco národní hospodářství založená na malých místních firmách zůstanou téměř nedotčena.

...citlivější vůči krizím. Zatímco malé pružné firmy by vesměs dokázaly reagovat, velké kolosy začnou masovým propouštěním.

Prozatímní závěr. Andrej Babiš prosazuje ekonomický model založený na preferování velkých korporací a likvidaci živností, a to není pro Českou republiku dobré. Musíme ale připustit námitku. Andrej Babiš nikoho nelikviduje úmyslně, pouze chce poctivost. Proto opět nabízím falsifikátor: Pokud Andrej Babiš prosadí aspoň jedno významné opatření na podporu živností a malých firem, uznám, že jsem se mýlil. Nicméně do té doby jej musíme pokládat za stoupence megakorporací.

Takže sečteno a podtrženo:  Estébácká minulost a osobní obohacování by se snad daly snést, kdyby se snažil, aby se dobře žilo i ostatním. Jenže Andrej Babiš aktivně podporuje extrémní projevy multikulturalismu a prosazuje ekonomický model založený na likvidaci malých firem a preferenci megakorporací. A to už je příliš špatné.

Jenže co s tím? Nikdo z politických soupeřů neprosazuje rázný postup vůči přebujelé státní byrokracii. Nikdo neprosazuje zvýhodňování malých českých podniků na úkor korporací. A nikdo se neodváží postavit pražské a brněnské kavárně. Volební porážka ANO by tedy vůbec nic neřešila, vedla by pouze k tomu, že stejné věci budou dělat jiní lidé.

Potřebujeme razantní úspěch protisystémové strany. A ještě lépe změnu celého politického systému. Jinak není žádná naděje, že po Babišovi bude lépe než s ním.

Jsem férový a připouštím, že lidé se mohou změnit. Třeba se z Babiše časem stane vlastenec

A vzkaz Babišovým příznivcům. Jsem férový a připouštím, že lidé se mohou změnit. Třeba se z Babiše časem stane vlastenec. Ale vy byste měli být stejně féroví a přiznat, že zatím nejedná v zájmu obyvatel českých zemí. Ano, ANO je možná méně špatná varianta než TOP09. Ale to neznamená, že to je varianta dobrá.

RSS kanál

Přihlásit se k odběru RSS kanál