Adam Votruba: V logice davového teroru je, že se začne obracet do vlastních řad

Druhá část rozhovoru per partes Petra Hampla s historikem Adamem Votrubou. První díl najdete zde.

Petr Hampl: Současnou situaci by snad bylo možné shrnout tak, že výměnu obyvatel a nahrazení domácí kultury tou, kterou si kolonisté přivážejí, podporují nejhorlivěji právě ty skupiny a vrstvy, které disponují takovou finanční a politickou mocí, že by to mohly zastavit. V eseji o liberální revoluci zastáváte názor, že se neschyluje k žádné revoluci nižších tříd, ale naopak k utužení současného systému panství. To by znamenalo neodvratnou výměnu obyvatel a zánik jednotlivých západních národů i celého civilizačního okruhu. Vidíte ještě nějaký jiný scénář?

Adam Votruba: Podle mého názoru je ve hře stále několik scénářů. Vidíme, že progresivní liberálové jsou ve svém fanatismu připraveni napáchat mnoho zla. Těžko je někdo dokáže zastavit.

Zajímavé je, že mezi progresivním liberalismem a klasickou pravicovou a levicovou politikou není možný kompromis. Možná z toho liberálové vyvodí důsledky a zmocní se vlády úplně. To by mohlo mít i pozitiva. Je velmi pravděpodobné, že i liberální diktatura by nakonec musela regulovat migraci. Tento úkol by jí odpadl jen tehdy, pokud by z jejího režimu lidé spíše prchali. Dnes chtějí liberálové rušit policii, ale pokud budou mít absolutní moc ve státě, pak zavedou státní teror podobný komunistickým režimům. Za pravděpodobné bych považoval to, že v první fázi učiní propagační opatření ve prospěch menšin na úkor domácího etnika. Poté však budou nuceni předstírat spravedlnost, takže postavení většiny se nemusí dále zhoršovat. Možná za dvě generace jejich režim padne a vypukne po něm občanská válka.

Dnes chtějí liberálové rušit policii, ale pokud budou mít absolutní moc ve státě, pak zavedou státní teror podobný komunistickým režimům.

Určitou naději bych spatřoval také v případném rozdělení západního světa na státy progresivně-liberální a demokratické, tedy něco ve stylu dřívější železné opony.

Obávám se nicméně, že liberálové se budou muset sami zdiskreditovat. Samozřejmě jsou i černější scénáře. Výměna obyvatelstva, chaos stěhování národů jsou reálné možnosti. Třeba Lucemburčané jsou už ve své vlasti menšinou.

Petr Hampl: Předpokládáte, že pokud liberálové plně převezmou moc, převezmou s ní i odpovědnost a budou nuceni vládnout aspoň do určité míry pragmaticky, tedy s ohledem na většinové obyvatelstvo. Jak je to ale s možností, že převezmou moc, ale nedokážou zastavit neustálou radikalizaci? Vždyť dnes prosazují řadu bodů, které byly před pěti lety nemyslitelné i pro ně samotné. Nebo je tu možnost, že by se nějaká radikální skupina vymkla kontrole natolik, že by dokázala převzít moc. Třeba některá z muslimských skupin, podporovaných Tureckem nebo Saudskou Arábií.

Vlastně bychom dokonce mohli tvrdit, že dějiny Západu jsou v posledním století dějinami vymykání kontrole. Od německé podpory V. I. Lenina až po současný anticivilizační extrémismus podporovaný nejbohatšími korporacemi.

Neznamená to, že dění se stalo zcela nepředvídatelným? Jak mají lidé v takovém prostředí plánovat své životy a přijímat rozhodnutí toho typu, že budou mít děti?

Adam Votruba: Pokusím se vysvětlit, proč si myslím, že by se radikalizace, o níž mluvíte, měla dříve či později zastavit.

Progresivní liberálové nastolili určitou formu teroru. O politických vraždách sice moc neslyšíme, ale politický vyhazov z práce se stal normou. Stačí říct, že na všech životech záleží, a máte padáka.

V logice davového teroru je to, že se nakonec začne obracet do vlastních řad. Některé dnešní pravověrné liberály nejspíš čeká neméně špatný osud než jejich prominentní odpůrce. Uchopení moci liberály může radikalizaci dočasně vyostřit, neboť zesílí mocenský boj mezi nimi. Liberální politický proud je zatím decentralizovaný, ale případní vítězové budou nakonec nuceni likvidovat názorové frakce. Usuzoval bych tedy, že teror zrodí diktaturu, nejspíš diktaturu liberálů. Následně se začnou trestat úchylky od autoritativního výkladu liberalismu. Až někdo poprvé promluví o liberální úchylce, bude to zajímavý moment.

Souhlasím s tím, že dnes jsme v obzvlášť nepředvídatelné situaci. Naznačovalo by to, že se nacházíme v době kritického zlomu. Netroufám si ale jednoznačně tvrdit, jestli se v tom moderní doba odlišuje od dob dřívějších. Našly by se argumenty pro i proti.

Usuzoval bych tedy, že teror zrodí diktaturu, nejspíš diktaturu liberálů. Následně se začnou trestat úchylky od autoritativního výkladu liberalismu.

Petr Hampl: Zdá se mi, že diskutujeme vlastně dva typy scénářů. Jeden z nich představuje takovou normální historickou pohromu – mocenskou změnu, vlnu teroru a zklidnění. Ten druhý obsahuje výměnu obyvatelstva a zánik dosavadní kultury. Je možné definovat nějaké faktory, které mohou vývoj nasměrovat jedním nebo druhým směrem?

Adam Votruba: Máte pravdu. Záleží vlastně na tom, jak se tyto dva typy scénářů prolnou. Masová migrace je fenomén, jaký jsme v Evropě víc než tisíc let neměli. Navíc nikdy dříve nebyli imigranti povzbuzováni k tomu, aby se neasimilovali. Ovšem správné označení, pro toho, kdo se neasimiluje, je kolonista.

Jednoduše řečeno: Hraje se o čas. Evropané musí zásadně změnit své myšlení. Paradoxně by prospělo, kdyby migrace způsobila takový průšvih, že o něm nebude možno pochybovat. Momentálně byrokratická mašinérie EU, Německa, Švédska, Francie, Británie masivně potlačuje informace o negativních důsledcích přistěhovalectví.

Vítači tvrdí, že když budeme na migranty od začátku hodní, tak se rádi začlení do naší společnosti. Takhle ale svět nefunguje. V roce 1620 indiáni z kmene Wampanoagů zachránili anglické osadníky před smrtí hladem. Podělili se s nimi o zásoby na zimu, učili je chytat ryby, dali jim osivo. V roce 1675 už kmen neexistoval. Byli vyvražděni nebo prodáni do otroctví. Lidé, kterým zachránili život, v té době možná ještě žili.

Když to shrnu, tak na oněch běžných historických scénářích by nás mělo zajímat, do jaké míry jsou schopny zlikvidovat všechna ideologická zdůvodnění ospravedlňující masovou migraci.

Petr Hampl: Jenže i pokud by se podařilo zlikvidovat ideologická ospravedlnění masové migrace v rovině argumentů, je otázka, zda tomu bude někdo naslouchat. Nadále budou působit stejné mocenské struktur a ideologický aparát. Záchrana západní kultury (civilizace) může tedy vyžadovat mnohem rozsáhlejší změnu. Dokážeme najít nějakou historickou paralelu? Napadá mě třeba Řím prvního století, kdy legie odstavily od moci nejhorší císaře. Ale to předpokládá, že existuje skupina relativně málo postižená dekadentními trendy a že ta skupina je schopna převzít moc. Pokládáte za možné, že by se něco takového zformovalo v západních společnostech?

Adam Votruba: Nestačí pochopitelně vyslovit argumenty, byť sebepravdivější. Musí se změnit myšlení celé společnosti a všech jejích vrstev. Možnost mocenského převratu nelze vyloučit, ale pokud by neměl na své straně názorovou většinu, tak bych byl k dlouhodobým důsledkům skeptický.

Nyní probíhá zápas o interpretaci migrace. Migrační pakt, obžaloba Mattea Salviniho jsou jednotlivé bitvy. Zdá se, že v nich vítězí jedna strana. Ale je tu také ten moment, že Macron fakticky přiznal probíhající islamizaci na francouzském území. Liberálové ho kritizují spíše opatrně, protože je z jejich tábora. Navíc se projevuje krize liberálního systému v tom, jak nezvládá svou kritiku.

Podle mě by bylo potřeba tvrdě útočit přímo na liberální ideologii, neboť v ní jsou postoje k migraci hluboce zakotveny.

Myslím si, že oponenti liberální politiky jsou nyní prakticky v postavení disentu. Má jistě smysl, aby formulovali a propagovali politickou alternativu. Měli by postupovat co nejzodpovědněji, neboť kvalita jejich práce může určovat kvalitu budoucnosti. Třeba to, že předlistopadový disent neřešil ekonomické otázky, se ukázalo jako chyba, byť vysvětlitelná dobovými podmínkami.

Podle mě by bylo potřeba tvrdě útočit přímo na liberální ideologii, neboť v ní jsou postoje k migraci hluboce zakotveny. Myslím tím na kritiku z demokratických a humanistických pozic. Vzdát se liberalismu bude pro západní společnosti těžké, protože příběh liberalismu je příběhem úspěchu Západu a jeho nadřazenosti.

Petr Hampl: Mluvíme fakticky o jednom civilizačním okruhu. I když užíváme pojmy jako globální moc nebo globální elita, akceptujeme, že její možnost působit v Číně je velmi nízká, v Rusku a Indii a muslimském světě omezená… Vládnoucí vrstva z jednoho civilizačního okruhu se snaží ovládnout celou zeměkouli, a přitom fakticky jen likviduje vlastní civilizaci,  a s ní i sama sebe.

Mezitím Čína vyrůstá v obra, arabský svět se stal sebevědomým a agresivním, na území Severní Ameriky může v dohledné době převládnout Latinská Amerika, hranice mezi muslimskou a buddhistickou civilizací začíná být velmi krvavá…

Když tohle všechno do obrazu zahrneme, změní to nějak perspektivy Západu?

Adam Votruba: Na tom jsou dobře vidět rozpory západního myšlení. Na jednu stranu se mluví o rovnosti kultur, na druhou stranu má být liberalismus cílem dějin a spásou lidstva, jakkoliv je to jen jeden z produktů západního kulturního okruhu.

Univerzalistická ideologie se hodí, když máte vojenskou moc dobývat a chcete si to osladit tím, že se pasujete na dobrodince. Pokud tu moc nemáte, tak vám to škodí. Pak můžeme vítat dobyvatele a myslet si, že je to poutník putující za naším světlem. Dnešní liberalismus je pro oslabený Západ nevhodným náboženstvím, protože namísto, aby posiloval jeho identitu, tak ji destruuje.

Pokud by islám získal moc na západ od nás, pak může zůstat středovýchodní Evropě na výběr mezi podřízením se islámu nebo Rusku.

Abych se dostal k hlavní otázce. Pro přežití západní civilizace je pozitivní, že existují oblasti, s nimiž máme společný zájem. Pro Evropu je to třeba Indie a Latinská Amerika, navzdory jejímu problematickému vztahu k USA. Rusko se může stát spojencem i nepřítelem. Pokud by islám získal moc na západ od nás, pak může zůstat středovýchodní Evropě na výběr mezi podřízením se islámu nebo Rusku. Nicméně lépe by bylo, aby si alespoň část Evropy udržela svou nezávislost politickou i civilizační. Dá se pro to leccos udělat.