Starověk 2.0
I za starých dob, kdy zrození empirické vědy bylo ještě v nedohlednu, a lidé uctívali přírodní božstva, přemýšleli o životním prostředí. Zajímaly je takové záležitosti, jako jestli přijde úrodný rok, jestli nebude sucho, jestli naopak nepřijde povodeň, zda zima nebude příliš krutá a podobně.
Jejich vztah k prostředí měl – mimo jiné – dva znaky:
Za prvé. Měli požadavky na prostředí. Chtěli, aby zima byla mírná, aby pršelo tak akorát, aby nebylo příliš hmyzu ani příliš myší, aby nebyly bouře…
Za druhé. Věřili, že splnění těch požadavků závisí na jejich osobních ctnostech. Když se budou málo modlit nebo budou pít moc alkoholu nebo nebudou přinášet oběti, mohou čekat vichřice, sucha a jiné problémy.
Věřili, že když se budou málo modlit nebo budou pít moc alkoholu nebo nebudou přinášet oběti, mohou čekat vichřice, sucha a jiné problémy.
Je to postoj, na který dosud narážíme. Když v USA ohrožuje úrodu sucho, farmáři se modlí a vyznávají hříchy. Kdo křičel na manželku? Kdo se zase opil? Nebo dokonce problémy s pornografií?
Není důvod se takovému postoji posmívat, rozhodně nikomu neškodí. Nicméně v době vědách vědy a racionality převažoval jiný přístup.
Za prvé. Lidé už nemají požadavky na životní prostředí, ale snaží se mu přizpůsobit. Prší málo? Stavějme zavlažovací kanály. Klesají teploty? Přejděme na odolnější plodiny. Jsou zimy příliš tuhé. Začněme lépe izolovat svá obydlí.
Za druhé. Lidé se zajímají o obecně platné zákonitosti – fyzikální zákony, přírodní zákony, pravidla chování konkrétních ekosystémů apod. Počítají s tím, že ty zákonitosti fungují samy o sobě, a že nejsou důsledkem osobních ctností lidí. Když bude mírná zima, tak bude příští rok hodně hmyzu – bez ohledu na to, kolik farmářů pěstuje nemanželský poměr.
To je ale postoj, který skončil. Podle současného oficiálního názoru platí zase to, co v původních před-vědeckých dobách.
Za prvé. Cílem není přizpůsobit se, nýbrž přimět planetu, aby nám poskytovala takové klima, jaké chceme.
Za druhé. Planetu k tomu přimějeme tím, že se vzdáme svých hříchů. Tedy hříchu pohodlí, hříchu jízdy autem, hříchu pojídání masa, hříchu plození dětí, hříchu zábavy, veselí a dobré nálady.
Bude nový zelený úděl fungovat? Bude fungovat stejně dobře jako starověké přinášení obětí.
Bude to fungovat? Bude to fungovat stejně dobře jako starověké přinášení obětí.
Georg Wilhelm Friedrich Hegel by mohl být spokojený. Došlo k ukázkové realizaci jeho „triády“. Po první fázi (víra v božstva), přišla druhá fáze (věda a racionalita), a po ní jakási třetí, která obě předchozí spojuje (iracionální víra opentlená spoustu zdánlivě vědeckého žargonu). Až na to, že toto třetí období není stádiem nejvyšším, nýbrž tím nejhloupějším, co se kdy objevilo v lidských dějinách.
