Poznatky z volební kampaně

Dnes a zítra se rozhodne. Zcela jistě o osudu některých projektů a politiků. Ale dost možná, že taky o osudu českých zemí na příštích 1000 let (islám není komunismus, nezhroutí se po třech generacích).

Protože za sebou mám stovky rozhovorů s lidmi v nejvíce sluníčkové části republiky, mohu odpovědně potvrdit, že existuje masivní poptávka po jasně protiimigračním a protiislámském programu. V podstatě nic jiného voliče nezajímá, až na jednotlivé případy (např. paní, které manžel neplatí výživné, má na prvním místě otázku výživného). Dobře to ilustrace autentický výrok jednoho pána z Berouna: „Máte v programu omezení byrokracie, podporu rodiny a všechny ty s…, co slibovalo už tisíc politiků před vámi. Nikdo z nich to nedodržel a nevěřím to ani vám. Ale budu vás volit, protože jste jediný, kdo chce zavřít hranice.“

Ale budu vás volit, protože jste jediný, kdo chce zavřít hranice.

Tím netvrdím, že je to názor 100% obyvatel. Mezi lidmi, s nimiž jsem se během kampaně setkal, takto uvažují asi tři čtvrtiny. A lze předpokládat, že vzorek byl ovlivněn tím, že druhá strana se mi docela jednoduše vyhýbala. Nicméně i tak by to stačilo na jednoznačné volební vítězství.

Proč tedy volby neskončí drtivým vítězstvím vlasteneckých sil. To má dva důvody.

Za prvé. Voliči se o vlasteneckých kandidátech a stranách vůbec nedozvědí. Ještě v úterý jsem v rámci kampaně mluvil s několika lidmi. Ani jeden (!) z nich nevěděl, že existuju. A troufám si tvrdit, že voličů, ke kterým se vůbec dostala zpráva, že je mezi kandidáty jakýsi Hampl, není víc než 10 – 15%. A ono není snadné dát o sobě vědět. Zadal jsem roznášku České poště. Peníze si vzala a letáky do schránek nedodala (resp. roznesla jen malou část). Zadal jsem výlep, zaplatil jej a příslušné úřady plakáty vůbec nevyvěsily nebo je vyvěsily a po pár hodinách zase stáhly (čest Třebotovu, kde to jako na jediném místě proběhlo bez problémů). Plachty na ploty skončily na vyhrožování těm, kdo si je na ploty zkusili dát. Když jsme letáky vylepili sami, většinou byly vzápětí strženy. S mediálním bojkotem jsme počítali, během celé kampaně neproběhla ani jedna debata. Obcházeli jsme tedy dům od domu, ale dobrovolnický tým o necelých třech desítkách lidí nestihne stotisícový obvod.

Mimochodem, na stejnou bariéru narazilo minimálně na některých místech i SPD, včetně sabotáže ze strany státního podniku Česká pošta. A podstatnou roli hraje i to, že zmizela místa, kde by se lidé fyzicky setkávali. Hospody končí jedna za druhou a v restauracích, které přežívají, je každý pár izolovaný. Doba hospodských diskuzí není úplně pryč, ale týká se jen velmi omezené skupiny lidí. Neexistují ani žádná nedělní korza ani jiné příležitosti ke všeobecnému setkávání.

To nepíšu jako omluvu. Měli jsme s tím počítat a měli jsme si poradit. Možná se nám to nakonec také povedlo. To ukáže volební výsledek. Ale nevěřte těm, kdo budou psát, že čeští voliči nemají o vlastenecký protiimigrační program zájem. Ve skutečnosti je to tak, že většina českých voličů neví, že existuje někdo, kdo o prosazení takového programu usiluje.

Poptávka je po vlasteneckém programu, se kterým bude spojena síla schopná ho prosadit navzdory médiím i všem politickým soupeřům.

Za druhé. Lidé jsou skleslí a rezignovaní. I když jsou jim strana nebo politik sympatičtí, spousta z nich nedojde k volbám, protože mají za to, že systém má takovou superpřevahu, že už žádná změna není možná a že demokracie přestala fungovat (resp. častěji mají pocit, že to byl podvod od samého začátku). Úvodní tvrzení je tedy zapotřebí zpřesnit tak, že poptávka je po vlasteneckém programu, se kterým bude spojena síla schopná ho prosadit navzdory médiím i všem politickým soupeřům. Vojenský převrat by dnes patrně získal větší podporu než jakákoliv politická opozice. A pokud by kterákoliv z velkých bohatých stran převzala program malých vlasteneckých uskupení, mohla by příští rok pomýšlet na ústavní většinu. Jenže ona to neudělá. Občasné prohlášení Andreje Babiše nebo Petra Fialy v kombinaci s pokračující podporou islamizace – to není právě to, po čem by byla masivní poptávka. To už je asi sympatičtější Kalousek, když otevřeně řekne, že raději bude spolupracovat s Babišem než s někým protiislámským. Nebo Petr Mach, když prohlásil, že raději nebude v příštím parlamentu,  než aby se tam dostal hlasy těch, kdo chtějí diskriminovat islám. Dá se s tím nesouhlasit, ale je to otevřeně poctivé. A voliči jsou sice neinformovaní, ale nejsou hloupí.

Publikováno 7. října 2016