Martin Konvička: Jeblost leftardů

Že západnímu člověku jebe, to víme. Teď jsem narazil na zprávy, že na nápravných kursech „diversity“ (ve firmách, školách…) nutí účastníky, aby se učili nazpaměť a „konstruktivně diskutovali“ následující pyramidu.

Na vrcholu je samozřejmě genocida. To ti zlí běloši páchají, kdy mohou. Ale úvaha je taková, že ke genocidě vede (zdola) „nezájem“, což jsou věci jako nezájem o politiku, nebo odmítání hádat se s domněle rasistickými členy vaší rodině. Pokud se proviníte tímhle nezájmem, podporujete „bagatelizaci“. Tam patří prakticky vše, co zlí běloši, ale i ostatní normální lidi, o rasách říkají a dělají („Můj černý kámoš říkal…“, „Všichni jsme jedno lidstvo…“, „Otroctví bylo už dávno…“, „Nemůžeme se prostě domluvit?“). Pokud se chcete normálně domluvit, tak tím vlastně podporujete diskriminaci (sem patří i „odmítání masové migrace“), a z toho nutně vyplývá, že mučíte mučíte, lynčujete, vraždíte a genodicujete. Nebo byste aspoň mohli.

Z toho všeho vyplývá, že pokud se odmítnete doma pohádat s rodiči nebo zapomenete poslat udání na svého politicky nekorektního kolegu, tak tím spouštíte řetěz příčin vedoucí k brutálním pogromům. A nejspíš se toho v budoucnu dopustíte. Je tedy správné proti vám zasáhnout.

Pokud se odmítnete doma pohádat s rodiči nebo zapomenete poslat udání na svého politicky nekorektního kolegu, tak tím spouštíte řetěz příčin vedoucí k brutálním pogromům.

Kumpán, se kterým jsem to diskutoval, v tom viděl práci choré mysli – konkrétně obsedantně-kompulsivní poruchy. Obsedantní neurotici(?) se fixují k různým věcem (Co když chci někoho zavraždit? Co když mám rakovinu?), a dělají si celé „mentální seznamy“, co dělat, aby náhodou nikoho nezavraždili (např. strach z nožů…), nebo tu rakovinu nedostali (pití mrkvové šťávy, neustálé sebepozorování). Podobně si „antirasisté“ – ve skutečnosti největší rasisté, posedlí genocidami, otroctvím atd. – nejspíš neustále dělají „seznamy“, aby se náhodou nevypravili na cestu, na jejímž konci by jim narostly patka a knírek.
Abyste si nemysleli, že si dělám srandu, tak tady je materiál, který tu Pyramidiu chválí (jde o nějaké „sesterstvo“ machometánských hysterek, jak jinak https://sosspeace.org/…/Appendix-1-Pyramid-of-White…) no a tady na nějakého ultrapravicového zlouna, který si o leftardech myslí to samé, co já (https://medium.com/…/the-pyramid-of-white-supremacy…)

Doplňující poznámka Petra Hampla:

Všimněte si, že základní metodou vytváření pyramidy je nahodilost. Nemáte rádi mrkev? Tak můžete do dolní části pyramidy napsat „vaření mrkve“. Štve vás, že soused hraje na saxofon? Klidně tam můžete uvést „hra na safoxon“.  Není žádný racionální důvod, proč by hraní na saxofon mělo mít na rasové násilí větší nebo menší vliv než „nepolitické postoje.“

Není žádný racionální důvod, proč by hraní na saxofon mělo mít na rasové násilí větší nebo menší vliv než „nepolitické postoje.“

Nicméně úplně nahodilé o není. Co spojuje výrazy v pyramidě? Ano, jsou ta ta slova, o kterých chce intelektuální dav slyšet, že jsou „závadná“ a „nežádoucí“. Vytváření pyramidy je tedy cvičením z empatie. Co chce okolí slyšet? Dokážete to poznat?

Jakmile je pyramida jednou vytvořena, můžete ji rozeslat, a další už ji budou brát jak nezpochybnitelný fakt. Nebudou totiž zjišťovat, zda je pravdivá, ale jestli odpovídá tomu, co je v určitých kruzích běžné. Jestli to běžné je, pak je pyramida uspokojí.

Kdyby mělo jít o vědecké zkoumání, stála by na začátku otázka: Dopouštějí se rasového násilí častěji ti, kdo se hodně hádají s rodiči nebo ti, kdo se hádkám vyhýbají? Nebo otázka: Mají vrahové z politických důvodů častěji zcela apolitickou minulost nebo jsou to častěji bývalí aktivisté jiné skupiny? Odpovědi na takové otázky se dají měřit a prokazovat nebo vyvracet. Jenže to by z té pyramidy za chvíli nic nezbylo.