25 let od listopadu ’89
ROZHOVOR: Podle pravicového sociologa Petra Hampla náš sociální systém začal vytvářet profesionální flákače.
Pád komunistického režimu nezpůsobili disidenti a Havel byl typický elitář, který pohrdal normálními pracujícími lidmi. Za Klause se žilo lidem nejlíp. Gottwald a Schwarzenberg nebo Šabatová by si v lecčem mohli podat ruce. Za Husáka dle něho vyrůstali kvalitnější lidé než dnes. Babiš je určitou obdobou Gustáva Husáka, jeho diktatura bude ale třeba lepší než Brusel. TOP 09 prosazuje totalitní ideologie.
Jak hodnotíte 17. listopad s odstupem 25 let?
Jako něco přelomového a jednoznačně pozitivního. Událost, po které miliony lidí mohly vydechnout. Dnes vzpomínky trochu vybledly, takže máme tendenci si bolševický režim idealizovat a vidět z něj jen ty dobré stránky, jako například, že jsme byli mladí. Ale listopad 1989 byl jednoznačně změnou k lepšímu.
Jaká přinesl pozitiva a jaká negativa?
Je důležité rozlišovat dvě období. První začalo někdy v roce 1990 a trvalo přibližně 10 let. Do doby, než se Česká republika začala intenzivně připravovat na vstup do EU. Těch prvních 10 let bylo nejúspěšnějším obdobím českých dějin od roku 1800. Měli jsme kapitalismus s plnou zaměstnaností a neustálým růstem životní úrovně. Vláda hospodařila s přebytkem a splatila část dluhů, co zůstaly po komunistech. Bylo to období i neuvěřitelného rozkvětu kultury a období nejrychlejšího zlepšení životního prostředí v celé naší historii. To všechno bez dotací a s minimem regulací. Jenom díky tomu, že většina lidí pořádně pracovala.
Pro naše evropské období jsou typické nezaměstnanost, všeobecná frustrace a neuvěřitelný nárůst byrokracie. Víte třeba, že Úřad vlády za premiéra Sobotky má více než pětinásobek zaměstnanců proti dobám premiéra Klause? Odvádí pětkrát více práce? A to je jen jeden příklad. Společnost se rozdělila na ty, kdo žijí z dotací a na ty, kdo musí pracovat, aby ty dotace zaplatili. Rozdělila se na ty, kdo mají šanci dostat místo u nějaké evropské instituce a na ty, kdo tu šanci nemají a nikdy ji nedostanou. Sociální systém začal vytvářet profesionální flákače. Jsou erodovány občanské svobody. Když se dnes pohádáte s krajským prokurátorem, strčí vás do vazby a nechá vás tam tak dlouho, dokud nepřijdete o práci a nerozpadne se vám rodina. A nebude z toho mít problémy. Není divu, že jsou lidé nespokojení a že se šíří pocit, že to bylo za komunismu lepší.
Proč padnul „komunistický“ systém, přesněji řečeno reálný socialismus?
Doporučuji ke studiu knihu pana profesora Možného „Proč tak snadno“. Vysvětluje tam mechanismy, které marxistický socialismus v České republice rozložily. Vyvrací populární vysvětlení, že pád režimu způsobili disidenti, ale ukazuje, že ve skutečnosti jej rozložil šedý trh. Komunistický režim zničili normální lidé tím, že dělali své řemeslo, vychovávali děti, bavili se, vyměňovali si podpultové zboží a tak dále. Vrcholní funkcionáři po čase zjistili, že mohou nadále vydávat svá stranická poučení a pronášet projevy, ale nikdo si toho nevšímá. A ztratili chuť to udržovat při životě.
Jak vnímáte roli Václava Havla?
Václav Havel byl ve správný čas na správném místě. Nic méně, nic více. Nepatřil ani ke komunistům, ani k těm sociálním vrstvám, které režim rozložily. Byl to typický elitář, který pohrdal normálními pracujícími lidmi a prakticky nic o nich nevěděl. Pamatujete si ještě, jak se snažil zastavit malou privatizaci, protože se bál, že všichni majitelé promění své krámky na sexshopy a národ umře hlady? To je ilustrace myšlení Václava Havla.
A roli Václava Klause?
Rozlišujme Václava Klause premiéra a Václava Klause prezidenta.
K tomu prvnímu. Nechci řešit, zda měla velká privatizace probíhat jiným způsobem nebo zda mělo být přijetí té nebo oné normy dobře načasováno. Ale nikdo nemůže popřít, že v době, kdy byl Václav Klaus premiérem, se prostým lidem žilo tak dobře, jako nikdy předtím a nikdy potom. A nebylo to na dluh. Jeho vlády hospodařily s přebytkem a dokonce splatily část starých komunistických dluhů. Podle mého názoru to mělo jedinou příčinu. Václav Klaus udělal prostor pro drobné řemeslníky a podnikatele a pro zakládání nových firem. Když se podíváte na úspěšné české firmy, všechny mají jednu společnou věc – byly založeny v době, kdy byl Václav Klaus premiérem.
K tomu druhému. Václav Klaus jako prezident bezmocně přihlížel, jak země upadá a jak je rozervávána zájmovými skupinami. V posledních dvou letech svého prezidentování působil značně unaveně a jakoby už svou práci nezvládal. Viz třeba ta zpackaná amnestie. A jeho podpis pod Lisabonskou smlouvou – to byla obrovská chyba. Troufám si říci, že mladší a energičtější Klaus by nepodlehl tlaku a Lisabonskou smlouvu by nepodepsal.
Mají se dnes lidé lépe?
Jak kdo a jak v čem. Pokud žijete z dotací, máte se mnohem lépe. Pokud pracujete ve fabrice, je to složitější. A pokud jste bez práce, je to katastrofa. Nicméně podívejme se na to obecněji.
Za prvé. Stoupla životní úroveň. I člověk, který dnes bere méně než průměrnou mzdu, si za svůj výdělek může koupit mnohem víc než před rokem 1989. Už jsme zapomněli, jak země byla chudá. Už jsme zapomněli, jak děsivé bylo tehdejší zdravotnictví. Už jsme zapomněli, jaké je to stát několik hodin ve frontě kvůli věcem, co je dnes pořídíme za pár korun. Víte o někom, kdo dnes jezdí na dovolenou pod stan, protože si nemůže dovolit ani nejlevnější penzion? Ano, jsou takoví lidé, ale za komunistů se to týkalo 90 procent populace.
Pro pár intelektuálů svoboda možná vzrostla, ale z pohledu normálního člověka je tomu naopak.
Za druhé. Tenhle nárůst životní úrovně je ale vykoupen nejistotou. Pokud přijdete o práci, můžete bez ní zůstat i několik let. To už je velmi vysoké riziko, že ztratíte návyky, začnete mít problémy s alkoholem, možná se vám i rozpadne rodina. Jedinou možností je pracovat načerno. A co dělá naše vláda? Neumožní vznik nových pracovních míst, ale zpřísnila kontroly práce načerno. Tak bezohledně se nechovali ani komunisté.
Za třetí. Žije se méně svobodně. Pro pár intelektuálů svoboda možná vzrostla, ale z pohledu normálního člověka je tomu naopak. Nemůžete dát facku dítěti, aniž byste riskoval, že vám jej odeberou. Nemůžete vyslovit slovo „buzerant“, aniž byste riskoval, že přijdete o práci. Brzy si nebudete smět zapálit u piva cigaretu, ani když vám to hospodský dovolí. To má být ta svobodná společnost?
Co říkáte názorům, že během privatizace se rozkradla republika?
Obávám se, že je za tím nepochopení, v čem spočívá národní bohatství. Národy nejsou bohaté budovami, stroji ani konty v bankách. Jediným skutečným bohatstvím jsou lidé, jejich ruce a mozky, jejich ochota pracovat. Bohaté státy jsou bohaté, protože se tam pořádně pracuje, místo, aby se čekalo na dotace. Každý úředník, který způsobí, že lidé stráví tisíce hodin vyplňováním přiblblého formuláře místo pořádné práce, způsobil větší škodu, než kdyby rozkradl celý svůj úřad.
Když se s tím názorem o privatizačním rozkradení setkám, většinou se ptám. A co konkrétně bylo rozkradeno? Desítky let staré stroje? Rozpadající se budovy? Komunistické sekretariáty? Hotely? Vždyť tehdejší luxusní hotely vypadaly hůře než dnešní ubytovny! Jaká by dnes byla jejich hodnota? Jediné, co mohlo mít nějakou cenu, byly zdroje nerostných surovin. Jenže ty byly privatizovány až za premiéra Zemana a jeho nástupců.
Hovoří se také o tom, že nedošlo k vypořádání s komunisty. Co tomu říkáte?
Je pravda, že k tomu nedošlo. Ale není pravda, že to významně ovlivnilo další dění v České republice. Profesor Berger, tehdy nejvýznamnější světový sociolog, napsal na jaře 1990 esej „Nejistý triumf demokratického kapitalismu“, ve kterém varoval, že marxistický socialismus je ve své původní podobě mrtvý, ale že mezitím vznikly životaschopnější a nebezpečnější mutace. Konkrétně jmenoval feminismus a radikální ekologická hnutí.
My jsme udělali tu chybu, že jsme se honili za mrtvým komunismem, ale nečinně jsme přihlíželi etablování těch nových totalitních směrů. Dokonce jsou financovány z peněz daňových poplatníků. Zhroucení demokracie v České republice je důsledkem téhle chyby.
Když jsme u toho, je ještě nějaký omyl o listopadu 1989, který později způsobil škodu?
Myslím, že největší škodu způsobilo tvrzení, že národ mravně selhal, kolaboroval s komunisty a tak dále. Nejraději bych dal facku každému, kdo něco takového řekne. Jak někdo může mít tu drzost říkat, že mravně selhali lidé, kteří i v tom nepřátelském prostředí dokázali vybudovat a ochránit životní prostor pro svou rodinu, dokázali vychovat děti a dokázali ještě dělat nějakou smysluplnou práci. Jak může nějaký darmošlap, který strávil půl života na bytových seminářích, tu drzost takové lidi kritizovat! Nemám slov.
Nebude lépe, dokud nebude národní hrdost obnovena.
Na to pak navázalo tvrzení, že v Čechách se krade více než jinde. Neopírá se to o vůbec žádná fakta. Zeptejte se kteréhokoliv zahraničního turisty, jestli ho spíš okradou v Paříži, Londýně, Miláně nebo Praze. Každý vám řekne, že Praha je nejbezpečnější město. Srovnejte náklady transformace v České republice a východním Německu. Jestli to u nás bylo dáno rozkrádáním, pak se v Německu krade minimálně desetkrát tolik.
Na tu lež o tom, že jsou Češi zlodějským národem, pak navázaly další kroky. „Sami si to všechno rozkradete. Tak to dejte cizincům. Dejte jim to nejlépe zadarmo. A ještě jim zaplaťte za to, že si to vezmou.“ Jestliže dnes většina úspěšných firem patří cizincům a jestliže úřady brání Čechům, aby zakládali také takové firmy, je to důsledek lží o tom, že národ selhal a že jsme zlodějským národem. A nebude lépe, dokud nebude národní hrdost obnovena. Bez toho se nepohneme.
Když se podíváme na některé neomarxistické jevy dneška, jako vnucovaná politická korektnost – kriminalizace názorů a potlačování svobody slova, juvenilní justice, kdy se rodičům často bezdůvodně odebírají děti, homosexualismus, boj EU proti křesťanství, státem vnucovaná sexuální výchova (když se rodiče proti ní postaví, jsou jim odebrány děti jako v Německu) a tyto jevy budou pokračovat a dále se prohlubovat a zintenzivňovat, nebude nám doba normalizace připadat jako relativně „svobodná“? Normalizační režim, pokud proti němu člověk aktivně nevystupoval, tak ho nechal víceméně na pokoji v soukromí jezdit na chalupy, vychovávat děti, vyprávět politicky nekorektní vtipy. Nebyl svým způsobem normalizační režim v dobrém slova smyslu trochu maloměšťácky konzervativní? Viz seriál Chalupáři, podpora rodin s dětmi…
Tím se vracíme k profesoru Možnému a jeho výkladu dění před listopadem 1989. Komunistický režim byl původně velmi protirodinný a ostře zaměřený proti tradičním hodnotám. Gottwald a Schwarzenberg nebo Šabatová by si v tom mohli podat ruce. Jenže postupně docházelo k důležité změně. Lidé pochopili, že režim nevyřeší žádný z jejich problémů a že si musí pomoci sami. Začali se spontánně vracet k jedinému uspořádání, které dlouhodobě funguje. A to je tradiční rodina. Tahle prorodinná atmosféra pak postupně prorůstala výše a výše. Čím dál významnější funkcionáři zjišťovali, že nezáleží na tom, co nařizuje strana, ale na tom, jak soudržná je vaše rodina a jak vlivní jsou vaši příbuzní. Už dlouho tvrdím, že za Husáka vyrůstali kvalitnější lidé než dnes. Samostatnější, poctivější a pracovitější. To je právě důsledek normalizační obnovy tradiční rodiny.
Václav Klaus či například Petr Hájek varuje před tím, že směřujeme do nového typu totalitního systému omezování občanských svobod a nových konstruktivistických radikálně revolučních levicových ideologií pocházejících například z EU…
Já bych to formuloval spíš tak, že se dějiny kruhem opakují. To, co dnes zažíváme, je obdoba normalizace z let 1970-72. Parlamentní demokracie se zhroutila, moc přebírá charismatický vůdce a nekontrolovaná byrokracie. Doufám, že nás čeká i ta spontánní obnova rodinných vazeb, růst šedého trhu a nakonec nějaké opakování listopadu 1989.
Někteří, například Miroslav Kalousek, varují před Babišem, že je to prý estébák, a ve spojení s Babišem varují před návratem komunismu, před návratem estébáků…
Ano, to je ta nová normalizace, o které jsem mluvil. Skutečně si myslím, že Andrej Babiš je určitou obdobou Gustáva Husáka a že využívá estébáckých sítí. Ale funkcionáři TOP 09 jsou ti poslední, kdo by měli právo něco takového kritizovat. Jsou to oni, kdo tady agresivně prosazují nové totalitní ideologie a kdo se snaží podrobit každou oblast soukromého života státní kontrole. Možná, že Babišova diktatura může být ještě méně špatnou alternativou vůči diktatuře feministických a radikálně ekologických neziskovek napojených na bruselskou byrokracii. A žádnou jinou alternativu zatím TOP 09 nenabídla.
Původně publikováno 30. 9. 2014 na www.parlamentnilisty.cz. Autor článku: Lukáš Petřík.