Jaroslav Bašta: Recenze knihy Prolomení hradeb

Rukopis knihy sociologa Petra Hampla Prolomení Hradeb jsem přečetl za jeden večer, a pak jsem špatně spal. Mé podvědomí se snažilo vyrovnat se zdálivě suchou a objektivní vědeckou prací stejným způsobem jako po přečtení nebo shlédnutí hodně drastického dokumentu nebo napínavého hororu. Druhý den jsem celý text přečetl znovu, dělal jsem si výpisky, snažil jsem se najít argumenty pro své podvědomé přesvědčení, že situace naší západní civilizace není tak děsivá, ale nepodařilo se mi to.

Jde totiž o studii, která se záměrně vyhýbá pohledům ideologického zabarvení. Suše konstatuje, že naši západní společnost postihly v posledních třech dekádách dvě hluboké krize, které způsobily její smrtelné oslabení, takže latentní střet civilizací přešel v otevřenou válku, kterou prohráváme. Vše začalo vznikem byrokratické superelity, která opírá svou moc o snahu regulovat všechny aspekty života podřízených. To ve svých důsledcích znamená snížení šancí většiny obyvatel a jejich postupné zchudnutí.

Důsledkem tohoto počínání je sociální konflikt, v němž přestává fungovat solidarita mezi vládnoucími a ovládanými. Superelita a její slouhové pohrdají zbytkem společnosti a necítí žádnou odpovědnost za snížení životní úrovně většiny, kterou způsobil jejich parazitický a chaotický styl vládnutí. Většina jim to s jistým zpožděním oplácí nenávistí a neúctou. To však komplikuje vznik a fungování nové aristokracie (jak vládnoucí třídu nazývá Petr Hampl), takže ta se snaží za pomoci masivní migrace z jiných civilizačních okruhů naředit původní evropské obyvatelstvo.

Doprovází to ideologie, která se nejprve snažila vyvolat u Evropanů pocit viny za jejich dějiny a za to, že se mají lépe než zbytek světa. Protože „nová aristokracie“ má poněkud bizarní složení a dává málo šancí svým níže postaveným příslušníkům, hledání ideologického zdůvodnění změn se zvrhlo, jak vtipně poznamenává Petr Hampl, v soutěž anticivilizačních extrémistů. Jejím konečným stádiem je protibělošký rasismus opírající se o mystickou vinu bílé rasy, která může být odčiněna jen fyzickou likvidací všech bělochů.

Snažil jsem se najít argumenty pro své podvědomé přesvědčení, že situace naší západní civilizace není tak děsivá, ale nepodařilo se mi to.

Hlasateli protibělošského rasismu (primárně zaměřeného na bílé muže) sice jsou západní intelektuálové, ale naplnit krvavé myšlenky krvavými skutky se snaží především muslimové. Důsledkem neuvážené migrační politiky je skutečnost, že Huntingtonovy „krvavé hranice islámu“ dnes v Evropě probíhají nejen tam, kde byla zastavena muslimská expanze v 19. století, ale především v ulicích západoevropských měst.

Petr Hampl vidí jedinou možnost obrany v tom, že se muslimské a domorodé obyvatelstvo oddělí, tedy vznikne nová Evropa vzájemně znepřátelených ghett a států. V této situaci se pokusíme zachránit svou civilizaci, svou kulturu, jazyky a zvyky. Podmínkou pro to nutnou, nikoli však postačující, bude likvidace „nové aristokracie“. Silnou stránku práce představuje hledání alternativ a možností.

Osobně se domnívám, že kniha Prolomení hradeb znamená kvalitativní zlom v hledání možností, jak přinejmenším zpomalit zánik našeho světa. Možná i návod k tomu, jak z dosavadního kapitulanství přejít k protiútoku. V evropských dějinách pro to najdeme dost příkladů. Většinu z nich Petr Hampl zmiňuje.

Za vydání této práce se moc přimlouvám.

Jaroslav Bašta

 

RSS kanál

Přihlásit se k odběru RSS kanál